Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 138/2020-60
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 54 218 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni
částku 10 708 Kč
s úrokem z prodlení v částce 1 832,48 Kč,
s úrokem v částce 5 173,25 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 913,60 Kč od datum do datum,
s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 613,60 Kč od datum do zaplacení,
s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 12 913,60 Kč od datum do zaplacení,
částku 27 510 Kč
s úrokem z prodlení v částce 4 611,27 Kč,
s úrokem v částce 12 998,52 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 263,52 Kč od datum do datum,
s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 563,52 Kč od datum do zaplacení a
s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 28 263,52 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
částku 6 300 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 300 Kč od datum do zaplacení a
částku 9 700 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9 700 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 10 708 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 832,48 Kč, s úrokem v částce 5 173,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 913,60 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 613,60 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 12 913,60 Kč od [datum] do zaplacení, částku 27 510 Kč s úrokem z prodlení v částce 4 611,27 Kč, s úrokem v částce 12 998,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 263,52 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 563,52 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 28 263,52 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 300 Kč od [datum] do zaplacení a částku 9 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9 700 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dvou samostatných nároků.
2. První nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 12 913,60 Kč, dlužné úhrady 4 094,40 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum mezi příjmení jméno příjmení, anonymizováno, a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, který žalovaná měla splatit v 58 týdenních splátkách po 426 Kč. Kromě jistiny měla žalovaná dále uhradit úrok ve výši 1 960 Kč, odměnu za administrativní činnost 2 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 5 600 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení, poslední splátku uhradila datum, celkem uhradila 7 700 Kč.
3. titul nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 28 263,52 Kč, dlužné úhrady 8 946,48 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o půjčce číslo ze dne datum mezi příjmení jméno příjmení, anonymizováno, a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 36 000 Kč, který žalovaná měla splatit v 58 týdenních splátkách po 1 095 Kč. Kromě jistiny měla žalovaná dále uhradit úrok ve výši
5 040 Kč, odměnu za administrativní činnost 7 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 14 400 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení, poslední splátku uhradila datum, celkem uhradila 26 300 Kč.
4. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalované pohledávky byly původním věřitelem postoupeny žalující straně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
5. Žalovaná se přes výzvu soudu nevyjádřila ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavila.
6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
7. Smlouva o půjčce číslo byla žalovanou podepsána dne datum, na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 36 000 Kč, za což měla žalovaná celkem zaplatit navíc 26 640 Kč. Součástí bylo životní pojištění s cenou 870 Kč.
8. Předžalobní upomínkou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.
9. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo byla žalovanou podepsána dne datum, na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, za což měla žalovaná celkem zaplatit 24 708 Kč.
10. Karta zákazníka ze dne datum byla podepsaná žalovanou, která potvrdila, že má partnera a 3 děti, je vedena na úřadu práce, již má u příjmení jméno úvěr ve výši 15 000 Kč, který splácí po
1 900 Kč měsíčně, měsíční příjmy má ve výši 27 200 Kč a výdaje ve výši 19 800 Kč, z čehož na bydlení hradí 3 900 Kč měsíčně.
11. Karta zákazníka ze dne datum byla podepsaná žalovanou, která potvrdila, že má partnera a 2 děti, je vedena na úřadu práce, již má u příjmení jméno úvěr ve výši 36 000 Kč, který splácí po
4 000 Kč měsíčně, měsíční příjmy má ve výši 16 500 Kč a výdaje ve výši 13 100 Kč, z čehož na bydlení hradí 1 100 Kč měsíčně.
12. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum prokazuje, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek žalobkyni.
13. Podací lístek ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalované.
14. Podací lístek ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalované.
15. Smlouva o postoupení pohledávek a seznamy postoupených pohledávek prokazují, že žalované pohledávky byly postoupeny žalobkyni.
16. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci.
17. Poštovní poukázky prokazují příjem žalované ve výši 5 500 Kč měsíčně a 7 600 Kč měsíčně.
18. Z ISAS soud zjistil, že vůči žalované byla vedena řada exekucí, jenom v roce 2016 vůči ní byla jedna zahájena. Z dotazu na exekutora soud zjistil, že není dosud uhrazena.
19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením v části poskytnutí úvěrů. Opačná situace nastala u posuzování úvěruschopnosti, kdy soud zjistil, že žalované byly poskytnuty oba úvěry v době, kdy vůči ní byla aktivně vedena minimálně jedna exekuce, která dosud nebyla uhrazena.
20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
ad první nárok
21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
23. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
24. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
26. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
ad druhý nárok
27. Dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
ad oba nároky
28. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela v rozhodné míře z tvrzení žalované, evidentně vůbec nevyužila veřejně dostupné databáze, zejména evidenci exekucí, aby zjistila, zda není vůči žalovanému vedena exekuce. Vůči žalovanému byla v době poskytnutí úvěru vedena exekuce, exekuce na dlužníka zcela jednoznačně vylučuje úvěruschopnost žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně toto mohla snadno zjistit.
29. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
30. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
31. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
32. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěrů žalované. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že nebylo ověřeno vedení exekucí vůči žalované. Úvěrové smlouvy byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované, když vůči ní byla v době poskytnutí úvěru vedena minimálně jedna exekuce, posouzeny jako neplatná. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.
33. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
34. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo z prvního úvěru vyplaceno 14 000 Kč a žalovaná celkem uhradila 7 700 Kč, žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o 6 300 Kč a z druhého úvěru bylo žalované vyplaceno 36 000 Kč a žalovaná celkem uhradila 26 300 Kč, žalovaná se tak obohatila o 9 700 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tyto částky žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalované ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalované nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaná se tak dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den jí musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradila. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
35. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19.5.2020.
36. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn.
I. ÚS 2717/08 zohlednil pro poměr úspěchu ve sporu i požadované příslušenství. Žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované nevznikly pro pasivitu žádné náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, zák. č. 99/1963 Sb., a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.