Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 223/2020-33
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní titul Irenou Trombikovou v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 20 154 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 914 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 10 914 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 19. 2. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 240 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 9 240 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 17. 9. 2019 do zaplacení, a dále v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 10 914 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 17. 9. 2019 do 18. 2. 2020, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 914 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 10 914 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 19. 2. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 240 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 9 240 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 17. 9. 2019 do zaplacení, a dále v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 10 914 Kč ve výši 10,00 % ročně za dobu od 17. 9. 2019 do 18. 2. 2020, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 31. 7. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 154 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 154 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 17. 9. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 23. 7. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč za poplatek ve výši 9 240 Kč, kdy žalovaný měl částku v celkové výši 21 240 Kč splácet v týdenních splátkách po 354 Kč, splatnost kvůli neplacení dluhu nastala dne 20. 8. 2018. Žalovaný uhradil jen částku 1 086 Kč, jeho dluh činí stále 20 154 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu úroku z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti dluhu.
2. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v obec obec, ulice a číslo. Zásilka obsahující všechny uvedené listin y byla doručena žalovanému dne 26. 11. 2020, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 .
3. K nařízenému jednání se předvolaní účastníci nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast omluvila dopisem ze dne 13. 11. 2020, žalovaný neúčast u jednání neomluvil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. V daném řízení bylo prokázáno na základě obsahu smlouvy o úvěru, že dne 23. 7. 2018 byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč za poplatek ve výši 9 240 Kč (částka 9 240 Kč zahrnuje úrok ve výši 4 200 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 640 Kč). Žalovaný se zavázal částku v celkové výši 21 240 Kč splatit formou 60 týdenních splátek po 354 Kč, s tím, že první splátka je splatná dne 30. 7. 2018 a další vždy do 7 dnů po splatnosti přechozí splátky. Ve smlouvě žalovaný současně potvrdil převzetí v hotovosti částky 12 000 Kč. Při uzavření smlouvy o úvěru byl vyplněn také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém jsou znovu uvedeny základní parametry zápůjčky. Z platební historie bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje platby žalovaného v celkové výši 1 086 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní upomínce bez uvedení data, která byla dne 3. 2. 2020 odeslána na adresu žalovaného.
5. Při uzavření smlouvy o úvěru byla vyplněna také evidenční karta klienta, ve které jsou uvedeny údaje zjištěné z dokladu totožnosti žalovaného a údaje, které prohlásil sám žalovaný. Žalovaný uvedl, že je svobodný a bydlí v nájemním bytě, uvedl ale kromě adresy trvalého bydliště, která byla určena také jako adresa výběru splátek, i odlišnou korespondenční adresu. Označil svůj pracovní úvazek u právnická osoba se sídlem v obec nad anonymizováno ve země, kde měl pracovat na pracovišti v obec jako dělník. Příjem uvedl v celkové výši 19 890 Kč měsíčně. Pod kolonkou odhadované měsíční výdaje klient označil částku 5 620 Kč, z toho na nájemném a inkasu platí 4 420 Kč měsíčně, za energie neplatí žádnou částku, neplatí ani žádné výživné. Jiné výdaje činí částku 1 200 Kč měsíčně, žalovaný nepřiznal žádné dluhy. Při uzavření smlouvy byly podle textu evidenční karty údaje tvrzené žalovaným ověřeny žalobkyní z dokumentů: občanský průkaz/povolení k pobytu, SIPO, výplatní pásky (3x) a nájemní smlouva.
6. Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně má nárok na peněžité plnění z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.
7. Soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou s ohledem na obsah ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu uvedeného zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný při sjednávání smlouvy zjevně vystupoval v pozici spotřebitele, zatímco žalobkyně vystupovala v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitelky bylo údaje tvrzené žalovaným si ověřit, zkoumat finanční minulost žalovaného v insolvenčním či exekučním rejstříku, a dále zjistit, resp. prověřit jeho aktuální příjmy a pravidelné výdaje. Žalobkyně ani netvrdila, jakým způsobem při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala, pouze doložila mezi ostatními důkazy na podporu svých tvrzení evidenční kartu zákazníka, která obsahuje toliko údaje uvedené žalovaným. I když žalobkyně tvrdila, že sdělení žalovaného prověřila konkrétními důkazy, tyto důkazy soudu nepředložila. Přestože v evidenční kartě klienta je uvedeno, že žalovaný předložil při podpisu úvěrové smlouvy také 3 výplatní pásky, takový důkaz žalobkyně soudu nepředložila ani po písemné výzvě. Navíc tvrzení obsažená v tzv. evidenční kartě klienta se jeví soudu jako rozporuplná či nejednoznačná, když žalovaný tvrdí, že kromě výdajů na bydlení má další výdaje jen ve výši 1 200 Kč měsíčně. Není zřejmé, zda se jedná pouze o jízdné do zaměstnání, anebo tato částka zahrnuje také náklady na oblečení, hygienické potřeby a stravu. Výši nákladů na bydlení žalobkyně také soudu nedoložila, ačkoliv podle obsahu uvedeného dokladu měla od žalovaného obdržet nájemní smlouvu. Žalobkyně podle názoru soudu neprokázala, že by skutečně kontrolovala tvrzené zaměstnání žalovaného. Nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by žalobkyně nahlížela do databáze neplatných dokladů vedené ministerstvem vnitra, do insolvenčního rejstříku nebo rejstříku vedených exekucí, do platební historie žalovaného u žalobkyně, ani do systému právnická osoba Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr, věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat.
8. Žalobkyně tedy neprokázala, že by prováděla řádné šetření schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to před uzavřením smlouvy, že by zjišťovala a řádně ověřovala jeho příjmy, výdaje a platební morálku u dřívějších smluvních vztahů. Ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalované, a to podle přijaté směrnice Evropského soudního dvora č. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, která je závazná pro stát a jeho orgány, tedy i soudy. Podle přijaté judikatury Evropského soudního dvora C -449/13 z 18. 12. 2014. Toto soudní rozhodnutí mimo jiné uvádí, že článek 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.
9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalovaný na základě neplatně uzavřené smlouvy převzal od žalobkyně v hotovosti peněžitou částku 12 000 Kč, což potvrdil ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a uhradil podle tvrzení žalobkyně a podle jí předložené listin y částku 1 086 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně ve výši rozdílu, tj. ve výši 10 914 Kč a tuto částku byl žalovaný žalobkyni zavázán zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru.
10. Spolu se základem dluhu soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované procentní sazbě 10 % ročně za dobu dne 19. 2. 2020 do zaplacení, splatnost dluhu vyplývá z předžalobní upomínky advokáta žalobkyně ze dne 3. 2. 2020, která byla odeslána na adresu známou žalobkyni dne 3. 2. 2020 doporučenou poštou, kdy do sféry dispozice žalovaného se mohla tato výzva dostat následujícího dne a soud ji považuje za doručenou, v upomínce je uvedena lhůta k plnění do 14 dnů od doručení. Je proto zřejmé, že splatnost dluhu nastala dne 18. 2. 2020 a od následujícího dne 19. 2. 2020 je žalovaný v prodlení s plněním dluhu. Za dobu od 17. 9. 2019, odkdy žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení, do 17. 2. 2020, byl s ohledem na výše uvedené požadavek na úhradu úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut. Stejně tak byl v plném rozsahu zamítnut návrh na úhradu úroku z prodlení z částky 9 240 Kč, když žaloba byla v této části zamítnuta i co do jistiny, proto nárok na příslušenství z této částky musel být také zamítnut.
11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly a žalobkyně podle tohoto ustanovení nemá na náhradu nákladů řízení nárok. Při zkoumání procesního úspěchu a neúspěchu každé ze stran soud přihlédl i k požadovanému příslušenství.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.