Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 154/2020-55

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 14 590 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni

částku 7 690 Kč

s úrokem z prodlení v částce 1 115 Kč,

s úrokem v částce 2 984,77 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum,

s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 100 Kč od datum do zaplacení a

s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni

částku 6 900 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 6 900 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 7 690 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 115 Kč, s úrokem v částce 2 984,77 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 100 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 6 900 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 10 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 1 089,70 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso 3 263,68 Kč a dlužný poplatek za životní pojištění 236,62 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná řádně a včas nehradila. Žalovaná se zavázala nad rámec jistiny uhradit i úroky z úvěru 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso 4 000 Kč a životní pojištění 290 Kč Celkem měla úvěr splatit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč do datum. Žalovaná uhradila pouze 3 100 Kč, poslední splátku uhradila dne datum. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nedodala další důkazní prostředky, pouze podáním ze dne datum doplnila, že částku 2 200 Kč na bydlení hradila žalovaná, která byla na mateřské dovolené, proto je pochopitelné, že zbylou částku hradil její partner, se kterým žila ve společné domácnosti.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaná se přes výzvu soudu nevyjádřila ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavila.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Předžalobní upomínkou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

6. Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo podepsala žalovaná dne datum, na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se jej zavázala splatit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč RPSN činila 206 %. Úroková sazba dle smlouvy činila 23,72 % ročně. Celkem měla žalovaná zaplatit částku 17 690 Kč, sestávající z 10 000 Kč jistiny, 1 400 Kč nákladů na úvěr, 4 000 Kč inkasního poplatku, 2 000 Kč poplatku a 290 Kč pojištění.

7. Kartu zákazníka podepsala žalovaná dne datum, uvedla v ní, že je svobodná, má partnera a jedno nezaopatřené dítě, příjem žalované byl 11 400 Kč mateřské/rodičovské, náklady na bydlení 2 200 Kč, osobní výdaje 6 000 Kč, použitelný příjem byl 8 200 Kč. Jako doklady byly použity pracovní smlouva, výplatní pásky, doklad o přiznání mateřské / rodičovské. Dále byly ověřeny doklady nájemní smlouva a SIPO, žalovaná bydlela v nájmu.

8. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum prokazuje, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky za žalovanou.

9. Poštovní podací lístek ze dne datum prokazuje, že byl žalované odeslán dopis.

10. Poštovní podací lístek ze dne datum prokazuje, že byl žalované odeslán dopis.

11. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek prokazuje, že byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni.

12. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.

13. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná byla v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnaná.

14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, v úvěrové části. Úvěruschopnost měla být zkoumána z příjmů žalované, nebyl k tomu ale předložen a označen žádný důkazní prostředek. Výdaje žalované měly být také zkoumány, minimálně v části nákladů na bydlení, z dokladů (SIPO), ale přes výzvu soudu k tomu nebyl předložen žádný důkazní prostředek.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

16. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Dle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že u žalované nebyly řádně a úplně ověřeny výdaje při posuzování úvěruschopnosti. Náklady na bydlení jsou pouze tvrzeny ve výši 2 200 Kč, nebyla doložena skutečná výše nákladů na bydlení, přestože měly být ověřeny z nájemní smlouvy a dokladu SIPO. Tvrzení o tom, že zbylou část nájemného hradil partner žalované je v rovině pouhého tvrzení, které není ničím podloženo. Podstatné je, že za částku 2 200 Kč měsíčně nebylo možné v obec v roce 2017 bydlet v nájemním bytě, zbytek o podílu partnera na úhradě zbylé části nájemného (v jakého výši, měl partner dostatečné příjmy na úhradu atd..) je pouze v rovině domněnek a spekulací, které nejsou podloženy řádnými důkazními prostředky. Je tak zjevné, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, když bylo vycházeno v rozhodné míře pouze z tvrzení žalované, když nebylo prokázáno, že byly údaje v kartě klienta opravdu ověřeny oproti nějakým listinám, soud proto dospěl k závěru, že žalovaná nebyla úvěruschopná. O neúvěruschopnosti žalované svědčí i to, že uhradila pouze 10 a kousek týdenních splátek, žalovaná tak byla schopna splácet úvěr pouze dva měsíce a jeden týden, což nesvědčí řádnému zkoumání úvěruschopnosti. Žalovaná totiž byla na mateřské/rodičovské dovolené, takže nemohlo u ní dojít ani k nečekanému výpadku příjmů. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované posouzena jako neplatná. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 10 000 Kč, uhradila pouze 3 100 Kč, žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 6 900 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalované ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalované nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaná se tak dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den jí musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradila. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

27. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -63 ze dne 19.5.2020.

28. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn.

zohlednil pro poměr úspěchu ve sporu i požadované příslušenství. Žalobkyně nebyla ve sporu převážně úspěšná, žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení , , a exekučního řádu,