Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
220 C 183/2020-78
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem titul Vítězslavem Plevou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši částka z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrový rámec až do výše částka, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v minimálních splátkách ve výši 12,5% nesplaceného úvěru nebo v minimální výši částka. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá vyčerpané jistiny ve výši částka a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde se žalovaný zaregistroval, zadal své osobní údaje a požádal o revolvingový úvěr. Právní předchůdce žalobkyně potvrdila žádost a zaslala žalovanému návrh smlouvy. Žalovaný návrh potvrdil unikátním kódem, který mu byl zaslán na telefon a který vložil do svého uživatelského účtu
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. V řízení byly prokázány toliko výzvy žalobkyně žalovanému k úhradě dluhu a dále dohoda o postoupení údajné pohledávky za žalovaným mezi právním předchůdcem a žalobkyní (důkaz: smlouva o postoupení, příloha, oznámení o postoupení, předžalobní výzva včetně podacího archu). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba bank p.l.c. a žalovaný uzavřeli distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru dne datum, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako„ smlouva o revolvingovém úvěru“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrový rámec a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem za čerpání úvěru v minimálních splátkách. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.
4. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a dále ve vztahu k obohacení žalovaného. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).
5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) ve znění k datu právního jednání.
6. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv.„ prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).
7. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.
8. Nárok žalobkyně nelze právně hodnotit ani jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1,2 o. z., neboť byť bylo v řízení prokázáno postoupení tvrzené pohledávky na žalobkyni, nebylo prokázáno obohacení na straně žalovaného ani ochuzení na straně právního předchůdce. Žalobkyně v řízení neunesla v tomto břemeno důkazní, přičemž k evidenci vyplacení úvěru žalobkyně předložila pouze listiny vytvořené právním předchůdcem (výpis z úvěrového účtu, loan aplication).
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy kapitalizoval výši požadovaného a přiznaného úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).