Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 52/2019-29
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 7 104 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 104 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 2 600 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 104 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 2 600 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne datum domáhá na žalované zaplacení částky 7 104 Kč s příslušenstvím v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, to vše z titulu nesplaceného úvěru.
2. Žalobkyně v žalobě a následném doplnění uvedla, že žalované poskytla dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný původně dne datum. Dle článek smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně žalované zaslala dvě upomínky k úhradě, se kterými jí vznikly náklady, které žalobkyně v souladu se smlouvou vyúčtovala paušální částkou ve výši 450 Kč a 650 Kč. Dále žalobkyně žalované podle článek smlouvy naúčtovala náklady ve výši 1 500 Kč za předání pohledávky za žalovanou k inkasnímu řízení, přičemž tato částka je především tvořena poplatkem inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů. V této souvislosti žalobkyně poukazovala na to, že tyto náklady žalobkyni vznikly navíc v důsledku porušení povinnosti ze strany žalované, a proto je žalobkyně po žalované nyní požaduje uhradit. Podanou žalobou se dále žalobkyně po žalované domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem 900 Kč a dále se žalobkyně domáhala i zaplacení částky 3 204 Kč, jako poplatku za poskytnutí úvěru, to vše za situace, kdy na takto vyčíslený dluh žalovaná ničeho neuhradila, a to ani přes upomínku žalobkyně. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 7 104 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč.
3. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doložila zaslání upomínek ze dne datum, datum a datum žalované, žalobkyně nijak nereagovala.
4. Žalovaná se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřila.
5. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
6. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
7. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvou o spotřebitelském, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 39 % ročně, který se žalovaná zavázala vrátit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni jednorázový poplatek ve výši 3 204 Kč za poskytnutí úvěru splatného společně s jistinou úvěru. Pro případ, že by žalovaná uhradila úvěr řádně a včas, zavázala se žalobkyně poskytnout žalované slevu na jednorázovém poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 460 Kč s tím, že za takových okolností by tak žalovaná uhradila na jednorázovém poplatku za poskytnutí úvěru pouze částku 744 Kč. Žalovaná se dále zavázala platit poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky po sedmi dnech prodlení s úhradou úvěru; dále poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po dvaceti dnech prodlení s úhradou úvěru; a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury právnická osoba či jiné. Žalovaná se dále zavázala pro případ porušení smlouvy v konkrétních případech uhradit smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru (nepředložení potvrzení o zaměstnání, nepředložení potvrzení o vedených soudních řízeních). Žalovaná obdržela částku 3 000 Kč na svůj účet dne datum, žalovaná však jistinu úvěru, ani poplatek za poskytnutí úvěru neuhradila a zároveň porušila smlouvu tím, že ve lhůtě nepředložila požadovaná potvrzení.
8. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil takto:
9. Účastníci sjednali úvěr ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná nevrácením úvěru včetně smluveného poplatku za poskytnutí úvěru porušila základní povinnost, která pro ni jako pro úvěrovaného ze smlouvy o úvěru vyplývala, a žalobkyně se zcela oprávněně obrátila s nárokem na zaplacení dlužné částky na soud. Obdobné pak platí ve vztahu ke smluvním pokutám účtované žalobkyní za porušení uvedených smluvních povinností, k jejichž platbě se žalovaná za uvedená porušení smlouvy ve smlouvě zavázala. Ve vztahu k požadované částce 3 204 Kč jako jednorázového poplatku za poskytnutí úvěru soud uvádí, že takový poplatek se sice jeví jako velmi vysoký a to za situace, pokud by jej měl soud posuzovat samostatně bez závazku žalobkyně k poskytnutí slevy až na částku 744 Kč, vrátila-li by žalovaná úvěr řádně a včas. Protože však z obsahu ujednání je zcela zřejmé, že výše poplatku byla zcela jednoznačně závislá na řádném plnění povinností žalované vyplývající z úvěrové smlouvy, je třeba na takto sjednaný poplatek (v rozdílu částek 3 204 a 744 Kč) ve svém důsledku pohlížet jako na sankční plnění v případě řádného nesplacení úvěru, kterému však mohlo být až do částky 744 Kč předejito právě řádným plněním povinností žalované. Jestliže tedy žalovaná výše uvedený závazek smluvně přijala, přičemž své povinnosti řádného splacení úvěru následně neplnila, pak za této situace tedy soud ani požadavek žalobkyně na zaplacení poplatku za sjednání úvěru ve shora uvedené výši neshledal v rozporu s dobrými mravy, a to právě pro to, že při řádném plnění závazků by žalovaná na tomto poplatku uhradila toliko částku 744 Kč, přičemž jestliže svým povinnostem nedostála, navýšení poplatku pak de facto odpovídá sankčnímu poplatku za nesplnění její povinnosti. Co se pak týká požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč, tedy vždy 15 % z jistiny úvěru) za neposkytnutí žalobkyní žádaných potvrzení) soud i v tomto směru dospěl k závěru, že tento požadavek byl uplatněn v souladu se smluvními ujednáními důvodně, a proto i v tomto rozsahu shledal požadavek žalobkyně důvodným.
10. Co se týká upomínek žalobkyně ze dne datum a datum, včetně upomínky prostřednictvím agentury právnická osoba ze dne datum, přiložených k návrhu, soud konstatuje, že ani přes výzvu soudu nebylo doloženo, že by tyto upomínky byly skutečně zaslány žalované, a soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně v žalobě popisovaným způsobem žalovanou k úhradě požadovaného nároku uplatněného žalobou vyzývala. Soud tedy především nemá za prokázané, že by žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ani za první (ve výši 450 Kč), ani za druhou upomínku (ve výši 650 Kč) k úhradě dlužné částky ve smyslu článek anonymizována dvě slova) a anonymizováno) smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť prosté vyhotovení upomínky ještě nedokazuje, že taková upomínka byla ve vztahu k žalované řádně uplatněna, tedy že byla žalované fakticky předána, popř. zaslána, a že by tím žalobkyni vznikly skutečné náklady, které mají být dle smlouvy nahrazeny paušální částkou.
11. Ve vztahu k požadovaným nákladům spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč za předání pohledávky k vymáhání inkasní agentuře soud konstatuje, že žalobkyní nebylo doloženo, že by skutečně k předání pohledávky inkasní agentuře právnická osoba došlo, a to ani upomínkou ze dne datum, jejímž jménem byla tato upomínka vystavena. Takový dokument nemá z hlediska dokázání skutečnosti o skutečném předání pohledávky za žalovanou k jejímu vymáhání žádnou váhu, a to zvlášť za situace, kdy nebylo prokázáno, že by tato upomínka byla žalované reálně zaslána, přičemž žalobkyně takovou skutečnost nedoplnila ani k výzvě soudu. Mimo to má soud příslušné ujednání ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (článek anonymizována dvě slova) smlouvy) za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje ve výši stanoveného paušálního poplatku za náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky za žalovanou prostřednictvím inkasní agentury právnická osoba Jestliže si žalobkyně účtuje již velmi vysoké poplatky za podání první a druhé upomínky (viz předchozí odstavec), považuje soud stanovenou paušální částku za předání pohledávky inkasní agentuře za nepřiměřeně vysokou, jak ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, tak i k dalším požadovaným smluvním pokutám a jednorázovému poplatku za poskytnutí úvěru. Tomuto závěru pak ostatně svědčí i skutečnost, že žalobkyně je s inkasní agenturou právnická osoba (dále jen“ inkasní agentura“) úzce provázaná. Nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo zjištěno, že jak žalobkyně, tak jmenovaná inkasní agentura mají své sídlo společnosti na totožné adrese, jediný člen představenstva žalobkyně je zároveň jedním ze společníků inkasní agentury a jediný člen dozorčí rady žalobkyně je druhým společníkem jmenované inkasní agentury. Jestliže tedy žalobkyni a inkasní agenturu od sebe nedělí ani fyzická vzdálenost jejich sídel, a navíc jsou spolu personálně úzce propojené, nepovažuje soud požadovanou částku za předání pohledávky za žalovanou ve výši 1 500 Kč za požadavek uplatnění v souladu s dobrými mravy, když v daném případě neexistují ani náklady na poštovné mezi předmětnými společnostmi, přičemž z příjmů žalobkyně i jmenované inkasní agentury profitují stejné osoby a navyšování pohledávky o požadované paušalizované náklady ve své podstatě nadměrně zvyšují výši příjmů dotčených osob obou společností z vymožených pohledávek, což soud pouvažuje za hrubý rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Ze všech výše uvedených důvodů popsané ujednání účastníků ve smlouvě o spotřebitelském úvěru v tomto odstavci soud považuje za neplatné právní jednání, jelikož takové ujednání se příčí dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.
12. Ze všech důvodů uváděných v odstavcích 10. a 11. tohoto rozsudku soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu ve vztahu ke všem požadovaným nákladům spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 600 Kč zamítl.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť ačkoliv měla žalobkyně ve věci částečný úspěch a náležela by jí poměrná náhrada nákladů řízení, soud s ohledem na to, že žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, že žalované nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslala výzvu k plnění. Soud proto rozhodl tak, že nikomu z účastníků náhrada nákladů řízení nenáleží.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo provedení exekuce.