Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 170/2020-39
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 13 340 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení
částky 8 240 Kč
s úrokem z prodlení v částce 701,46 Kč,
s úrokem v částce 1 426,79 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum,
s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 4 900 Kč od datum do zaplacení a
s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 100 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 240 Kč s úrokem z prodlení v částce 701,46 Kč, s úrokem v částce 1 426,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 4 900 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 10 000 Kč Kč, poplatek za administrativní činnost 266,72 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 899,32 Kč, poplatek za životní pojištění 173, 96 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum mezi žalovanou a příjmení jméno příjmení, anonymizováno, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná měla splácet v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Žalovaná uhradila celkem 4 900 Kč, naposledy dne datum. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána, byly ověřovány její příjmy.
2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
3. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavila, žalobkyně omluvila svoji neúčast.
4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
5. Podací lístek z datum prokazuje odeslání dopisu žalované.
6. Podací lístek z datum prokazuje odeslání dopisu žalované.
7. Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti byla dne datum podepsaná žalovanou, žalovaná jí potvrdila převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti, zavázala se úvěr splatit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč v celkové výši 18 240 Kč RPSN činila 215,01%.
8. Karta zákazníka byla žalovanou podepsána dne datum, žalovaná v ní uvedla že bydlí na jiné adrese než má trvalý pobyt, bydlí v nájmu s partnerem, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu určitou, její příjem činí 14 500 Kč, výdaje na bydlení činí 3 000 Kč a osobní výdaje činí 4 500 Kč, doložila výplatní pásky a pracovní smlouvu.
9. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum prokazuje, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky za ní žalobkyni, součástí je Informace o zpracování osobních údajů.
10. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci.
11. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení s Seznam postoupených pohledávek prokazují postoupení pohledávky za žalovanou žalobkyni.
12. Předžalobní upomínka prokazuje, že žalovaná byla upomenuta o zaplacení před podáním žaloby.
13. Výplatní pásky žalované za číslo, číslo a číslo prokazují příjem žalované přes 14 000 Kč měsíčně.
14. Pracovní smlouva žalované prokazuje, že žalovaná je zaměstnána od datum do datum.
15. Z ISAS, informačního systému soudu, soud zjistil, že exekutor byl pověřen datum vedením exekuce vůči žalované k vymožení přes 24 000 Kč, dne datum byl také pověřen exekutor vedením exekuci vůči žalované, dle oznámení exekutora byla exekvovaná částka vymožena až datum.
16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením v části poskytnutí úvěru. Opačná situace nastala u posuzování úvěruschopnosti, kdy soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr v době, kdy vůči ní byly aktivně vedeny minimálně dvě exekuce, exekuce z roku 2016 byla vymožena až v roce 2021. Vedení exekuce vůči žalované nevyplývá z výplatních pásek, které prokazují tvrzený příjem žalované cca 14 500 Kč a pracovní smlouva prokazuje její zaměstnání na dobu určitou.
17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
18. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
20. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela v rozhodné míře z tvrzení žalované, evidentně vůbec nevyužila veřejně dostupné databáze, zejména evidenci exekucí, aby zjistila, zda není vůči žalované vedena exekuce. Vůči žalované byly v době poskytnutí úvěru vedeny minimálně dvě exekuce, exekuce vůči žalované v době poskytnutí úvěru jednoznačně vylučuje její úvěruschopnost. Předchůdkyně žalobkyně toto mohla snadno zjistit.
25. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
26. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že nebylo ověřeno vedení exekucí vůči žalované. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované, když vůči ní byly v době poskytnutí úvěru vedeny minimálně dvě exekuce, posouzena jako neplatná. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.
28. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 10 000 Kč, uhradila pouze 4 900 Kč, žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 100 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalované ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalované nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaná se tak dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den jí musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradila. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
30. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19.5.2020.
31. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn.
I. ÚS 2717/08 zohlednil pro poměr úspěchu ve sporu i požadované příslušenství. Žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované nevznikly pro pasivitu žádné náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, zák. č. 99/1963 Sb., a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.