Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 123/2020-42
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kalnou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem datum, PSČ obec
toho času bytem adresa žalované
o zaplacení částky 87 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 800 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 32 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 67 600 Kč od 24. 11. 2019 do 15. 6. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 800 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení a částku 20 000 Kč coby smluvní pokutu, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 800 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 32 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 67 600 Kč od 24. 11. 2019 do 15. 6. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 800 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení a částku 20 000 Kč coby smluvní pokutu, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení částky 87 600 Kč s příslušenstvím, spočívající v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní dne datum. Z titulu smlouvy poskytla žalobkyně žalované bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 32 800 Kč ve 14-ti měsíčních splátkách po 5 200 Kč. Žalovaná převzala poskytnutou jistinu v hotovosti při podpisu smlouvy, avšak svou povinnost splnila pouze částečně, neboť řádně a včas zaplatila pouze první splátku a další částky již z titulu uzavřené smlouvy nezaplatila, a to ani k písemné výzvě žalobkyně.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru číslo vyplývá, že žalovaná a žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu, jejímž předmětem byl bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 32 800 Kč ve 14-ti měsíčních splátkách. Žalovaná potvrdila převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti svým podpisem smlouvy. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaná z titulu smlouvy uhradila žalobkyni dne datum částku 5 200 Kč, další splátky již neuhradila. Před uzavřením smlouvy byl proveden tzv. credit sroring, ze kterého vyplývá, že žalovaná byla v době uzavírání smlouvy ve věku od 31 do 65 let, byla zaměstnána na dobu určitou či byla OSVČ, nebyla vdaná, bydlela v nájmu. Z nájemní smlouvy ze dne datum vyplývá, že v souvislosti s bydlením platila nájemné ve výši 4 800 Kč měsíčně. Smlouva o nájmu byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná vykázala příjem jak v podobě částečného invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně ve výši 5 541 Kč měsíčně, tak, potvrzením o výši příjmů od anonymizována čtyři slova s anonymizováno, mzdu ve výši 12 240 Kč měsíčně. Byla zaměstnána jako uklízečka na dobu neurčitou. Celkový měsíční příjem žalované tak činil 17 781 Kč. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaná platila měsíčně za bydlení 3 500 Kč a stravování, výživné 3 000 Kč. Počet vyživovacích osob je 1. Zástupcem žalobkyně byla hodnocena jako výborná a tento úvěr byl 4. nebo dalším úvěrem žalované, který nebyl řešen exekučně. Předžalobní upomínkou ze dne datum, která byla žalované odeslána dne datum na adresu dle smlouvy, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy, bez stanovení lhůty k plnění.
4. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
5. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne datum. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, na který je třeba pohlížet jako na spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, neboť úvěr splnil všechna kritéria tohoto zákona pro to, aby se při posuzování věci rovněž uplatnil. S nesplněním této povinnosti spojuje zákon o spotřebitelském úvěru následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalované. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako na neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Z provedených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, neboť údaje, ze kterých žalobkyně vycházela, nepostačují k tomu, aby bylo možné dospět k závěru o úvěruschopnosti žalované. Spíše naopak. Žalovaná byla invalidní důchodkyní s prokázaným příjmem ve výši 17 781 Kč měsíčně, který s ohledem na invaliditu I. stupně s největší pravděpodobností nebyla schopna zvýšit. Z žádosti vyplývá, že bylo počítáno s úhradou za bydlení ve výši 3 500 Kč, avšak tato skutečnost není v souladu s předloženou nájemní smlouvou, ze které vyplývá, že v souvislosti s bydlením byla žalovaná povinna platit 4 800 Kč měsíčně. Z dalších listin předložených k žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná měla povinnost vyživovat minimálně 1 osobu, avšak není zřejmé, zda tato částka byla zahrnuta také do žádosti v částce 3 000 Kč za stravování, výživné. Z credit scoringu vyplývá, že se jedná o minimálně 4. úvěr, který si žalovaná u žalobkyně vzala, avšak z žádných dalších listin nevyplývá, zda byly tyto úvěry již skončeny, či nikoli. Není tak zřejmé, zda žalovaná měla dostatečný disponibilní příjem hradit 5 200 Kč měsíčně na splátce z titulu této smlouvy. Z pohledu soudu tedy žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně prověřit především výdajové poměry žalované tak, aby mohla přijmout závěr o tom, že je žalovaná schopna tak vysokou měsíční splátku v poměru ke svému příjmu pravidelně hradit. Žalobkyně proto neprokázala, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.
9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch ve výši 40 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by jí měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Z žaloby a provedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaná již z titulu zamýšlené smlouvy o úvěru uhradila žalobkyni částku 5 200 Kč. Svou povinnost tedy již částečně splnila a soud jí uložil zaplatit zbývající částku ve výši 34 800 Kč (40 000 Kč – 5 200 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , počínaje dnem 16. 6. 2020, což je dle provedených listinných důkazů první den prodlení žalované. K tomuto datu dospěl soud tak, že vycházel z první prokazatelně odeslané výzvy k plnění žalované, která byla odeslána dne datum. Vzhledem k absenci dokladu o doručení žalované, vycházel soud z ustanovení § 573 o. z., dle kterého se má za to, že odeslaná zásilka došla 3. pracovní den po jejím odeslání, tedy dne datum. Vzhledem k absenci lhůty k plnění je třeba vycházet z toho, že následující den po dojití zásilky nastala splatnost dluhu. S ohledem na to, že tento den vycházel na dny pracovního volna, byl tímto dnem až den 15. 6. 2020. Teprve následujícího dne se dostala žalovaná do prodlení. Proto žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení až od datum Lhůtu k plnění určil soud 3-denní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění.
10. Ve zbývající části soud posoudil žalobu jako nedůvodnou a z výše uvedených důvodů ji částečně zamítl, tedy konkrétně zamítl žalobu co do částky 32 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení za odpovídající období a co do částky 20 000 Kč coby smluvní pokuty, která měla původ v neplatné smlouvě o úvěru.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovaná byla sice ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu soud nezjistil, že by jí v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, a to písemně s odůvodněním.
Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb. ).