Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 195/2020-30

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem titul Romanem Říhou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacená částky shora uvedené ve výroku rozhodnutí. Ta – vystupující původně pod právnická osoba“ uzavřela dne datum se žalovaným distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Žalovaný se přitom identifikoval i prostřednictvím kopie svého občanského průkazu. Žalobkyně poskytla ve smyslu smlouvy žalovanému částku částka na bankovní účet uvedený žalovaným č. bankovní účet vedeného u právnická osoba Žalovaný se zavázal vždy do konce kalendářního měsíce zaplatit splátku ve výši ¼ dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně však ve výši částka. Dále měl žalovaný zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy částka, a úrok ve výši 20 % měsíčně z dlužné jistiny. Na úroku by tak žalovaný celkem za trvání smluvního vztahu zaplatil částku částka. Mezi smluvními stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši částka za každý měsíc prodlení žalovaného. Ten doposud zaplatil z titulu úvěrové smlouvy částku částka. Od datum byl ovšem v prodlení s úhradou splátek úvěru, a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení částky částka. Ta je tvořena i smluvní pokutou ve výši částka, tedy 5 x částka za prodlení s jednotlivými splátkami úvěru. Smluvní pokuta byla vyúčtována ke dni datum, datum, datum, datum a datum. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně struktury nároku a posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný měl celkem zaplatit na nároku žalobkyně částku částka (součet částka + částka + částka) a k tomu smluvní pokutu ve výši částka. Jelikož doposud zaplatil částku částka, dluží žalobkyni částku částka. jméno posuzoval náhledem do veřejných rejstříků a posouzení žádosti žalovaného, v níž uvedl jak své příjmy, tak výdaje. Příjmy byly rovněž ověřeny z výpisu z bankovního účtu žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní. Věc proto soud projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil.

3. Pro právní posouzení věci soud vycházel ze skutkových zjištění, která učinil z listin připojených k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale pouze v tom rozsahu, který byl nezbytný pro právní posouzení věci.

4. Z y označené jako„ smlouva o revolvingovém úvěru číslo“ vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku částka na bankovní účet číslo bankovní účet, který sdělil žalovaný. Ten se zavázal podle smlouvy vždy do konce kalendářního měsíce zaplatit splátku ve výši ¼ dlužné částky ve výši k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně však ve výši částka. Dále měl žalovaný zaplatit podle smlouvy poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy ve výši částka a podle smlouvy úrok z jistiny úvěru ve výši 20 % měsíčně z dlužné jistiny. Na úroku by tak žalovaný celkem zaplatil částku částka. Mezi smluvními stranami byla sjednána i smluvní pokuta ve výši částka za každý měsíc prodlení žalovaného. Na dalším stejnopise smlouvy s otiskem razítka datum je připojen i podpis žalovaného, přičemž se jedná podle obou stejnopisů smlouvy o totožná znění smluv s datací datum.

5. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u právnická osoba, má soud za prokázané, že žalobkyně v souhrnu poukázala žalovanému na jím označený účet bankovní účet částku částka a žalovaný poukázal žalobkyni částku částka.

6. Z bankovního účtu č. bankovní účet vedeného na jméno žalovaného za měsíc únor 2018 soud zjistil, že je příjemcem mzdy ve výši částka a starobního důchodu ve výši částka. příjmení další y k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu nepředložila, byť je v podání ze dne datum označila.

7. Z databáze obec národní banky příjmení soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR na spotřebu se splatností nad 1 rok do 5 let včetně se v dubnu 2018 pohybovala ve výši 10,26 % ročně.

8. Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Jelikož pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma, zabýval se soud tím, zda došlo k jejímu uzavření jinou formu. Dospěl přitom k tomu, že z provedených důkazů takový závěr učinit lze, neboť žalobkyní předložené listinné důkazy dokládají ve vzájemné spojitosti taková právní jednání, která bezesporu směřovala k uzavření úvěrové smlouvy tvrzené žalobkyní. S ohledem na chronologii poskytovaných plateb, kopii občanského průkazu a jedinou u prokazující zjištění příjmu žalovaného za únor 2018 je zřejmé, že k uzavření této smlouvy zcela jistě došlo k datu tvrzenému žalobkyní. Soud má proto v tomto řízení za prokázané, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši částka a naproti tomu závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve splátkách, nejméně však částka měsíčně. Z označení smluvní stran je zřejmé, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobkyně vystupuje jako podnikatelka a žalovaný jako spotřebitel.

13. Žalovanému – krom jiného – byla uložena povinnost zaplatit úrok ve výši 20 % měsíčně, což činí 240 % ročně z dlužné jistiny. Soud se zabýval tím, zda ujednání o úroku není zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť k této skutečnosti soud přihlíží i bez návrhu z úřední povinnosti. Soud dospěl k závěru, že toto ujednání je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o. z., neboť ujednaná výše úroku 240 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015,

sp. zn. , všechna rozhodnutí jsou dostupná na webová adresa).

14. Z databáze obec národní banky příjmení přitom vyplývá, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR na spotřebu se splatností nad 1 rok do 5 let včetně se v měsíci dubnu 2018, kdy byl úvěr poskytnut, dosahoval výše 10,26 % ročně. Ačkoliv tuto statistiku nelze zcela přesně použít ke zjištění obvyklých úroků za srovnatelné úvěry poskytované nebankovními institucemi v bydlišti žalovaného v době uzavření smlouvy, může posloužit jako určité vodítko k posouzení akceptovatelnosti sjednané výše úroku v daném případě. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 240 % představuje více než dvacetinásobek výše sazby podle statistiky obec národní banky. Z těchto důvodů, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru žalobkyni v důsledku sjednané sazby úroků vrátit téměř trojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu. Toto zcela běžné jednání žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů) pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy.

15. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o. z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. příjmení, P. a kol.: I. Obecná část / −654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 číslo). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. ).

16. Smlouva by byla neplatná ale i pro jiný důvod, který soud shledal.

17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru číslo ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen z. s. ú.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru požívá ochrany podle a násl. o. z. a podle v platném znění. Z důvodové zprávy k ustanovení z. s. ú. mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, nebudou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Pokud věřitel neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle z. s. ú., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédne z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo, rozsudek KS obec č.j. -50).

20. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla již mnohokrát vyložena v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR, Nejvyššího správního soudu ČR i Ústavního soudu ČR (viz např. rozsudek NS ČR ze dne 20.3.2019, č.j. , rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. , rozhodnutí ÚS ČR ze dne 5.3.2019, č.j.   26/2019, rozhodnutí NSS ČR ze dne 1.4.2015, č.j. ).

21. Žalobkyně sice předložila soudu výpis z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného, z něhož má soud za prokázané příjmy žalovaného ze mzdy a starobního důchodu, ale vůbec ničím nedoložila, zda poměry žalovaného z hlediska úvěruschopnosti posuzovala komplexně v celém souhrnu, např. i s ohledem na výdaje za bydlení, jiné závazky z titulu úvěrů, zápůjček apod. Ke svým tvrzením nedoložila žádné důkazy.

22. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně v řízení ničím neprokázala, že při poskytování úvěru žalovanému posuzovala jeho schopnost splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s řádnou péčí a že splnila beze zbytku zákonné podmínky pro poskytnutí úvěru podle § 86 z. s. ú. Nesplnění těchto povinností má podle 87 odst. 1 z. s. ú. (i podle rozsudku NS ČR ze dne 20.3.2019, č.j. a rozsudku KS obec č.j. -50) za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 588 o.z.. Na základě neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

23. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku, které si musí smluvní strany podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. vzájemně vrátit. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku částka a ten jí zase poskytl částku částka. Za této situace, tedy nemá žalobkyně nárok na zaplacení částky částka, neboť naopak žalovaný by se mohl domáhat po žalované vrácení té části plnění, která přesahuje částku částka. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle V řízení měl větší procesní úspěšnost žalovaný, kterému však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.