Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 231/2020-93
Okresní soud v Prostějově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Malechovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupený advokátkou titul jméno příjmení
sídlem adresa, obec a číslo - část obce,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, obec
o zaplacení částky 39.207,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 33.880,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.880,64 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 5.326,68 Kč, úroku ve výši 9.918,27 Kč od 3. 5. 2019 do 21. 8. 2019 a úroku z prodlení z částky 33.880,64 Kč od 22. 8. 2019 do 3. 12. 2019 ve výši 10 % ročně, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6.876,70 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 33.880,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.880,64 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 5.326,68 Kč, úroku ve výši 9.918,27 Kč od 3. 5. 2019 do 21. 8. 2019 a úroku z prodlení z částky 33.880,64 Kč od 22. 8. 2019 do 3. 12. 2019 ve výši 10 % ročně, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6.876,70 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 28. 1. 2020 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 2. 1. 2019, pod číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal dluh splatit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 3.491 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nesplnil a dostával se do prodlení. Žalobce proto dluh ke dni 21. 8. 2019 zesplatnil a po žalovaném požadoval zůstatek jistiny úvěru ve výši 33.880,64 Kč, dlužné úvěrové poplatky ve výši 91 Kč, smluvní pokutu ve výši 5.235,68 Kč a úrok z prodlení z dlužné jistiny.
2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.
3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 27. 11. 2019, která byla podle podacího poštovního archu dána k přepravě dne 28. 11. 2019.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru název půjčka číslo bylo zjištěno, že dne 2. 1. 2019 se strany dohodly tak, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 35.000 Kč a strany se dohodly na smluvních podmínkách, podle kterých zápůjční úroková sazba činila 111,33 %, úvěr měl být čerpán bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě, doba trvání spotřebitelského úvěru činila 30 měsíců a celková výše spotřebitelského úvěru tak činila 104.730 Kč. Žalovaný se zavázal splatit žalobci úvěr ve splátkách po 3.491 Kč, po dobu 30 měsíců, počínaje dnem 2. 2. 2019. Úvěr měl být poskytnut na účet č. bankovní účet.
6. Z potvrzení o provedení tuzemské úhrady bylo zjištěno, že z účtu žalobce č. bankovní účet bylo na účet č. bankovní účet poukázáno 35.000 Kč dne 7. 1. 2019.
7. V souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného žalobce zjistil následující skutečnosti: Ke dni 2. 1. 2019 nebyl žalovaný veden v centrální evidenci exekucí. Z výplatních lístků za měsíce říjen 2018 a listopad 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba od 24. 3. 2017 a jeho příjem činil 22.395 Kč (říjen 2018) a 26.613 Kč (listopad 2018). Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 11. 2018 do 18. 11. 2018 bylo zjištěno, že příjem žalovaného v tomto období tvořila mzda ve výši 21.585 Kč ke dni 13. 11. 2018 a čerpaný úvěr ve výši 88.000 Kč ke dni 15. 11. 2018. Celkový příjem za uvedené období žalovaného tak činil 109.585 Kč a výdej činil 107.027,31 Kč, přičemž ke dni 18. 11. 2018 žalovaný poukázal splátku úvěru ve výši 970,79 Kč. Jiné údaje nezjistil.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“
11. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
12. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.
13. V daném případě žalobce tvrdil a prokázal, že provedl šetření ohledně majetkové situace dlužníka v části příjmové, když zjistil výši příjmů dlužníka (výplatní lístky). Dále žalobce provedl šetření k majetkové situaci dlužníka v části výdajové, když zjistil, že žalovaný nebyl ke dni uzavření smlouvy veden v centrální evidenci exekucí. Žalobce však neprokázal, že šetřil majetkovou situaci žalovaného i v dalších registrech (například v bankovním či nebankovním registru poskytnutých úvěrů, registru SOLUS). Přitom i z žalobcem předloženého výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný čerpal krátce před uzavřením úvěrové smlouvy jiný úvěr ve výši 88.000 Kč (listopad 2018), který již začal splácet. Žalobce dále žádným způsobem nezjišťoval ani neověřoval skutečnou výši výdajů žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná.
14. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že žalovanému poskytl bezhotovostním převodem na jeho účet částku 35.000 Kč a požadoval na jistině částku 33.880 Kč, bylo žalobě vyhověno pouze ve výši této dlužné jistiny. Žalovaný byl zavázán i k úhradě úroku z prodlení podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího poté, co byla žalovanému doručena podle § 573 o.z. předžalobní upomínka.
15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 86 % a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 14 %. Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 72 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalovanému výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.569 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 4.200 Kč (3 x 500 Kč, 1 x 2.700 Kč § 7, 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou hotových výdajů ve výši 600 Kč (1 x 300 Kč, 3 x 100 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradou cestovného ve výši 937 Kč za cestu z obec do obec a zpět osobním automobilem (130 km, prům. spotřeba 10,1 l /100 km, PHM 27,80 Kč, 4,40 Kč/km podle vyhl. č. 589/2020 Sb.), náhradou za ztrátu času na cestě k jednání a zpět podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 1.645,70 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Náklady žalobce tak ze 72 % tvoří částku 6.876,70 Kč Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.