Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 163/2020-32

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 18 344 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení

částky 6 992 Kč

s úrokem z prodlení v částce 771,75 Kč,

s úrokem v částce 2 075,50 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do datum,

s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 700 Kč od datum do zaplacení,

s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do zaplacení a

částky 6 052 Kč

s úrokem z prodlení v částce 498,54 Kč,

s úrokem v částce 1 335,07 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 584,25 Kč od datum do zaplacení,

s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 4 584,25 Kč od datum do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 992 Kč s úrokem z prodlení v částce 771,75 Kč, s úrokem v částce 2 075,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 700 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení a částky 6 052 Kč s úrokem z prodlení v částce 498,54 Kč, s úrokem v částce 1 335,07 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 584,25 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 4 584,25 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení jsou dva samostatné nároky žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku.

2. První nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 9 000 Kč, poplatky dlužné úhrady za služby 3 292 Kč (356,91 Kč za administrativní činnost, 2 757,39 Kč za hotovostní inkaso, 177,70 Kč za životní pojištění), kapitalizované úroky 2 075,50 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 771,75 Kč s úroky z prodlení a úroky z úvěru, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum mezi žalovaným a příjmení jméno příjmení, anonymizováno, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 58 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný uhradil celkem 3 600 Kč, naposledy datum.

3. titul nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 4 584,25 Kč, poplatky dlužné úhrady za služby 1 467,75 Kč (1 368,54 Kč za hotovostní inkaso, 99,21 Kč za životní pojištění), kapitalizované úroky 1 335,07 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 498,54 Kč s úroky z prodlení a úroky z úvěru, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum mezi žalovaným a příjmení jméno příjmení, anonymizováno, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Žalovaný uhradil celkem 8 100 Kč, naposledy datum.

4. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalované pohledávky byly původním věřitelem postoupeny žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

5. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

7. Smlouva o postoupení pohledávek a Seznamy postoupených pohledávek prokazují postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni.

8. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum prokazuje, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky za ním žalobkyni.

9. Informace o zpracování osobních údajů ze dne datum neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

10. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.

11. Karta zákazníka ze dne datum je podepsána žalovaným, žalovaný uvedl, že má trvalé bydliště na adrese adresa žalovaného, fatický pobyt na adrese adresa, obec, kde bydlí jako nájemník, žije s manželkou, je zaměstnán, jeho příjmy jsou mzda 15 029 Kč a další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) 2 100 Kč, výdaje tvoří výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 7 100 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, splácí 1 000 Kč měsíčně na jiný úvěr, disponibilní příjem tak činil 5 029 Kč.

12. Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum prokazuje, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

13. Karta zákazníka ze dne datum je podepsána žalovaným, žalovaný uvedl, že má trvalé bydliště na adrese adresa žalovaného, fatický pobyt na adrese adresa, obec, kde bydlí jako nájemník, žije s manželkou, je zaměstnán, jeho příjmy jsou mzda 11 758 Kč a další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) 880 Kč, výdaje tvoří výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 2 800 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, disponibilní příjem tak činil 5 838 Kč.

14. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo byla žalovaným podepsaná dne datum, byl mu jí poskytnut úvěr 9 000 Kč, žalovaným měla být v 58 týdenních splátkách po 274 Kč uhrazena celkem částka 15 892 Kč, RPSN bylo 205%.

15. Podací lístek ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

16. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo byla žalovaným podepsaná dne datum, byl mu jí poskytnut úvěr 8 000 Kč, žalovaným měla v 58 týdenních splátkách po 244 Kč uhrazena celkem částka 14 152 Kč, RPSN bylo 206%.

17. Podací lístek ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

18. Z ISAS soud zjistil, že proti žalovanému byl dne datum pověřen exekutor vedením exekuce pro více než 30 000 Kč jenom jistiny, celkem k vymožení přes 47 000 Kč, v roce 2017 byl vůči žalovanému pověřen datum exekutor vedením dalších 3 exekucí.

19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením v úvěrové části. Úvěruschopnost byla zkoumána z příjmů žalovaného, které měly být doloženy při uzavírání smluv, ale žalobkyně je nepředložila soudu, příjmy žalovaného se zvýšily za 3 měsíce z 11 758 Kč na 15 029 Kč, zároveň stouply žalovanému vedlejší příjmy z 880 Kč na 2 100 Kč, výdaje na bydlení stouply také z

2 800 Kč na 7 100 Kč, vznikly i výdaje na další dluh na 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně nezkoumala veřejně dostupné databáze k posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

23. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Dle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Dle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela ohledně příjmů zřejmě z podložených údajů (v kartě klienta zatrženo ověření výplatními páskami a pracovní smlouvou), byť k tomu soudu nebyla schopna předložit důkazní prostředky. Avšak výdaje jsou pouze tvrzeny, náklady na bydlení u první smlouvy ve výši 2 800 Kč měsíčně nemohou být reálné, v lepším případě se jedná o pouhé nájemné, neboť jenom obvyklé náklady na elektřinu jsou cca 1 000 Kč měsíčně a náklady na teplo a vodu budou činit minimálně

2 000 Kč měsíčně, k tomu je ale třeba ještě připočítat nájemné, jelikož žalovaný bydlel v nájmu. U druhé uzavřené smlouvy jsou již zřejmě uvedeny reálné výdaje na bydlení ve výši 7 100 Kč. Je tedy otázkou, jak byly zkoumány a ověřovány u první uzavřené smlouvy a zda nebyly úmyslně poníženy s ohledem a nízký příjem žalovaného v době uzavření první smlouvy. Podezření zároveň budí navýšení mzdy žalovaného za 3 měsíce o 30% a zároveň navýšení dalších příjmů (nedoložených) z 880 Kč na 2 100 Kč, když toto navýšení v podstatě kopíruje zvýšení nákladů na bydlení z nereálné částky na reálnou a zároveň navýšení výdajů o 1 000 Kč měsíčně na další dluh. Nelze ani přehlédnout exekuci zahájenou 15 měsíců před poskytnutím prvního úvěru žalovanému ve výši přes 47 000 Kč v porovnání s příjmy žalovaného. Žalovaný nebyl schopen tuto exekuci uhradit do uzavření úvěrových smluv s ohledem na své příjmy, musel by měsíčně splácet více než 3 300 Kč, ze mzdy ve výši 11 758 Kč bylo přitom možno žalovanému srážet maximálně 1 344 Kč, tedy o 2 000 Kč než by postačovalo k úhradě exekuce před poskytnutím prvního úvěru žalovanému. Exekuce žalovaného mohla být přitom snadno zjištěna z veřejně dostupné evidence exekucí, případně z výplatní pásky žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána ryze formálně, nebyly využity zásadní zdroje informací o žalovaném, není možno akceptovat další zadlužování osob, vůči nimž jsou již vedeny exekuce. Exekuce musí jednoznačně způsobovat neúvěruschopnost.

28. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěrů žalovanému. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že u žalovaného nebyly řádně a úplně ověřeny výdaje při posuzování úvěruschopnosti, vůči žalovanému byly nadto vedeny exekuce. Úvěrové smlouvy byly soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného posouzeny jako neplatné. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.

31. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 8 000 Kč a 9 000 Kč, uhradil 3 600 Kč a 8 100 Kč, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 300 Kč u prvního nároku, na který byl započítán přeplatek z druhého nároku. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalovanému ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalovaného nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaný se tak dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den mu musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradil. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

33. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -63 ze dne 19.5.2020.

34. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”), neboť neshledal důvod stanovit odlišnou splatnost.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn.

zohlednil pro poměr úspěchu ve sporu i požadované příslušenství. Žalobkyně nebyla ve sporu převážně úspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení , , a exekučního řádu,