Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 91/2020-25
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 135 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 16. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit částku 115 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 11. 2019 do zaplacení a dále co do zákonných úroků z prodlení z částky 135 000 Kč od 19. 11. 2019 do 15. 5. 2020 se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 228 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 135 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 16. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit částku 115 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 11. 2019 do zaplacení a dále co do zákonných úroků z prodlení z částky 135 000 Kč od 19. 11. 2019 do 15. 5. 2020 se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 228 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalované domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč
s příslušenstvím způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. spisová značka.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , rozhodl soud ve věci samé bez jednání.
4. Ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. spisová značka soud zjistil, že dne datum podala žalobkyně celé jméno žalobkyně žalobu proti jméno jméno o určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou na žalovaného převedla bytovou jednotku. Sporná jednotka se nacházela v ulici ulice a číslo, obec. Žalobkyně byla starobní důchodkyní, v daném bytě bydlela a bála se vyklizení, když jiné bydlení neměla zajištěno. Dne 17. 9. 2008 soud vyzval žalobkyni k doplnění žaloby. Dne 24. 9. 2008 podal žalovaný vyjádření. Dne 14. 10. 2008 podala žalobkyně vyjádření. Dne 3. 11. 2008 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Dne 19. 11. 2008 byl zaplacen soudní poplatek. Dne 21. 7. 2009 bylo soudu doručeno podání opatrovnice žalovaného. Dne 19. 2. 2010 podal žalovaný vyjádření. Dne 16. 3. 2011 soud nařídil jednání na den 13. 5. 2011. Dne 20. 4. 2011 podala žalobkyně vyjádření. Dne 13. 5. 2011 se konalo jednání. Dne 21. 6. 2011 žalobkyně změnila žalobu tak, že se nyní domáhá určení, že je vlastníkem bytové jednotky. Dne 23. 6. 2011 podal žalovaný vyjádření. Dne 27. 6. 2011 se konalo jednání. Byla zde připuštěna změna žaloby. Dne 11. 7. 2011 podal žalovaný vyjádření. Dne 12. 8. 2011 se konalo jednání. Dne 22. 8. 2011 podal žalovaný vyjádření. Další jednání se mělo konat dne 5. 10. 2011, ale na žádost žalobkyně z důvodu smírných jednání bylo přesunuto na 11. 11. 2011. Z důvodu omluvy svědkyně odůvodněné vážnými zdravotními problémy bylo jednání ze dne 11. 11. 2011 odročeno, za účelem výslechu svědkyně dožádaným soudem. Dne 6. 2. 2012 a 11. 5. 2012 soudce kontaktoval svědkyni ohledně toho, zda trvají důvody, proč se nemůže dostavit k soudu. Dne 8. 6. 2012 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 15. 6. 2012 soud vyhlásil rozsudek, který určil, že žalobkyně je vlastníkem jednotky. Dne 4. 9. 2012 podal žalovaný proti rozsudku odvolání. Dne 9. 1. 2013 soud řízení částečně zastavil pro částečné zpětvzetí žaloby. Dne 27. 2. 2013 soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 5. 3. 2013 žalovaný požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 9. 4. 2013 soud žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce zamítl. Dne 17. 4. 2013 podal žalovaný odvolání. Dne 18. 9. 2013 odvolací soud usnesení ze dne 9. 4. 2013 potvrdil. Dne 10. 12. 2013 podal žalovaný dovolání. Dne 16. 1. 2014 soud vyzval žalovaného k zvolení si právního zástupce pro dovolací řízení. Dne 4. 2. 2014 žalovaný požádal o ustanovení právního zástupce a vznesl námitku podjatosti soudce. Dne 30. 4. 2014 bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci. Dne 3. 6. 2014 podal žalovaný vyjádření. Žalovaný následně znovu vznesl námitku podjatosti soudce. Dne 30. 9. 2014 bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci. Žalobce proti rozhodnutím o podjatosti podal dovolání. Dne 12. 12. 2014 podal žalovaný žalobu na obnovu řízení. Dne 7. 11. 2014 podal žalovaný vyjádření. Dne 30. 1. 2015 žalovaný předložil důkazy ke svému odvolání. Dne 4. 2. 2015 soud vyzval žalovaného k doložení jeho poměrů. Dne 25. 2. 2015 Nejvyšší soud řízení o dovolání žalovaného proti rozhodnutí o tom, že soudce není vyloučen z projednávání věci, zastavil. Dne 12. 3. 2015 byl spis vrácen z Nejvyššího soudu. Spis byl následně zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti pro žádost žalovaného o odškodnění, ze kterého byl vrácen dne 19. 1. 2016. Dne 28. 1. 2016 a 9. 3. 2016 soud vyzval žalovaného k doložení poměrů. Dne 1. 4. 2016 soud žádost žalovaného o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení zamítl. Dne 25. 4. 2016 podal žalovaný odvolání. Dne 16. 5. 2016 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne 23. 6. 2016 soud vyzval žalovaného, aby si pro podání dovolání zvolil právního zástupce. Žalovaný reagoval dne 2. 8. 2016. Dne 22. 8. 2016 byl spis předložen na Nejvyšší soud. Dne 18. 1. 2017 Nejvyšší soud usnesení ze dne 18. 9. 2013 zrušil, neboť soud při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků dostatečně nepřihlédl k duševní poruše žalovaného. Dne 10. 4. 2017 soud opět vyzval žalovaného k doložení jeho poměrů. Žalovaný reagoval dne 24. 4. 2017. Dne 2. 6. 2017 odvolací soud usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce ze dne 9. 4. 2013 potvrdil. Dne 25. 9. 2017 podal žalovaný dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 2. 6. 2017. Dne 18. 10. 2017 soud vyzval žalovaného, aby si pro dovolací řízení zvolil zástupce. Žalovaný reagoval dne 3. 11. 2017. Dne 15. 1. 2018 soud žalovanému přiznal osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu právního zástupce. Dne 22. 3. 2018 soud zamítl žalobu na obnovu řízení. Dne 14. 5. 2018 soud žalovanému ustanovil jiného právního zástupce. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání. Dne 14. 6. 2018 zástupce žalovaného požádal o přiznání odměny. Dne 12. 9. 2018 rozhodl soud o odměně. Dne 31. 10. 2018 soud vyzval žalovaného k doplnění jeho dovolání tak, aby bylo sepsáno advokátem. Dne 13. 11. 2018 soud ustanovil žalovanému jiného právního zástupce, neboť došlo k narušení nezbytné důvěry mezi žalovaným a jeho zástupcem. Dne 30. 1. 2019 byl spis doručen na Nejvyšší soud. Dne 27. 3. 2019 Nejvyšší soud dovolací řízení proti usnesení ze dne 2. 6. 2017 zastavil. Dne 7. 5. 2019 soud předložil spis odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku ze dne 15. 6. 2012. Dne 1. 8. 2019 odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Dne 2. 10. 2019 požádal žalovaný o ustanovení právního zástupce pro podání dovolání. Dne 11. 11. 2019 žalovaný dovolání doplnil. Dne 27. 11. 2019 soud žalovanému přiznal pro dovolací řízení osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu zástupce. Dne 10. 1. 2020 byl spis předložen na Nejvyšší soud, který dne 24. 4. 2020 napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, a to proto, že soudy nezkoumaly, zda v době převodu bytové jednotky za kupní cenu 1 Kč šlo pro žalovaného, který je omezený ve svéprávnosti, o běžnou záležitost. Dne 1. 6. 2020 soud rozhodl o odměně zástupce žalovaného. Dne 6. 8. 2020 odvolací soud napadený rozsudek ze dne 15. 6. 2012 potvrdil. Žalovaný následně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud dne 16. 9. 2020 vyžádal informace o žalovaném u různých institucí. Dne 6. 10. 2020 soud žalovanému ustanovil právního zástupce pro podání dovolání. Následně byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Řízení dosud neskončilo, k datu vyhlášení rozsudku trvá 12 let a 4 měsíce.
5. Z žaloby, ve které žalobkyně odkázala na svou žádost doručenou dne 15. 11. 2019 projednávanou pod sp. zn. spisová značka, vzal soud za prokázané, že nárok žalobkyně byl uplatněn dne 15. 11. 2019 u žalované, neboť soud má za vyloučené, že by žalobkyně zastoupená advokátem fabulovala číslo jednací, pod kterou byla její žádost projednávána. Soud vzal v potaz i to, že žaloba byla žalované doručena již dne 29. 6. 2020, a proto jsou splněny podmínky předběžného projednání žaloby žalovanou.
6. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon “), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a) , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem . Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 , přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
7. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb. , provedenou zákonem č. 160/2006 Sb. , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP.
8. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
9. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010 , se při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný.
10. V konkrétní věci řízení trvá od 17. 9. 2008 dosud, tedy zatím 12 let a 4 měsíce. Dosud nebylo rozhodnuto o dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 8. 2020. Období nečinnosti soudu bylo shledáno na počátku řízení od 19. 11. 2008, kdy byl zaplacen soudní poplatek, do 16. 3. 2011, kdy soud nařídil jednání, přičemž v mezidobí bylo do spisu založeno pouze dne 21. 7. 2009 podání opatrovnice žalované a dne 19. 2. 2010 vyjádření žalovaného. Vzhledem k celkové délce řízení a období nečinnosti shledává soud celkovou délku řízení nepřiměřenou a konstatuje, že bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.
11. Řízení bylo do značné míry složité. Soud musel provést výslech svědkyně s vážným zdravotním stavem za pomoci dožádání. Žaloba byla v průběhu řízení měněna. Řízení se značně zkomplikovalo se poté, co žalovaný požádal dne 5. 3. 2013 o přiznání osvobození od soudních poplatků. Následovalo množství rozhodnutí soudu o žádostech žalovaného o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Soudy také rozhodovaly o dvojí námitce podjatosti soudce. Soud současně s posuzovaným řízením vypořádal žalobu na obnovu řízení žalovaného. Teprve dne 7. 5. 2019 mohl být spis předložen odvolacímu soudu pro rozhodnutí o odvolání proti rozsudku. Řízení probíhalo věcně na třech stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud odvolací dvakrát a dovolací soud zatím jednou.
12. Žalobkyně se na celkové délce nepodílela.
13. Ačkoliv řízení dosud není skončeno, soud přihlédl k vyššímu věku žalobkyně, a rozhodl se žalobkyni poskytnout zadostiučinění i v průběhu posuzovaného řízení.
14. Soud se zabýval otázkou formy zadostiučinění, a to zejména ve vztahu k významu věci pro účastníka. ESLP ve svých rozhodnutích poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní či mimořádnou péči. Srovnáním různých typů řízení je možné vysledovat jistou škálu ohledně nutnosti urychleného projednání věci pro účastníka, jak je podávána i rozhodovací činností ESLP. Čelnou příčku zaujímají řízení, v nichž se jedná o omezení osobní svobody osoby, tedy především vazební věci či řízení detenční. Mimořádný význam mají dále věci opatrovnické, pracovněprávní, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení, týkající se zdraví či života. Z uvedeného pohledu je pak logicky méně významné řízení ve věcech výše neuvedených. Stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 řadí mezi řízení se zvýšeným významem rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného). Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (viz Cpjn 206/2010). V daném případě šlo o spor o určení, že je žalobkyně vlastníkem bytové jednotky, kterou obývala, což soud zjistil ze spisu posuzovaného řízení. V případě zamítnutí žaloby by tak žalobkyně ztratila domov, a proto soud dovodil zvýšený význam řízení pro žalobkyni.
15. S ohledem na výše popsaná kritéria, tedy význam řízení pro účastníka z pohledu jeho zájmu na rychlém vyřízení věci, složitost věci a postup soudů má nalézací soud za to, že v dané věci došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, pročež je třeba předpokládat vznik nemajetkové újmy. S ohledem na míru zavinění soudu na délce řízení není možno tuto újmu napravit jinak než zadostiučiněním v penězích. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud z konstantní judikatury, která se s ohledem na rozhodovací činnost a výši přiznávaných částek ESLP ustálila na částce 15 000 Kč – 20 000 Kč za každý jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení počínaje druhým rokem s tím, že je posuzováno řízení jako celek a výsledná částka je korigována procentuálním snížením či zvýšením vzhledem ke složitosti řízení, chování účastníka, významu řízení pro účastníka, popř. vzhledem k dalším významným okolnostem konkrétního případu. Z ustálené judikatury ESLP lze vyvodit, že ESLP zcela akceptuje pravidlo, podle nějž částky přiznávané na odškodnění imateriální újmy před vnitrostátními soudy budou nižší než částky přiznávané ESLP, neboť využití vnitrostátního prostředku nápravy představuje pro stěžovatele snadnější a dostupnější způsob, jak nápravy dosáhnout, oproti podání stížnosti k mezinárodnímu soudu. Částky přiznávané na vnitrostátní úrovni pak dle ESLP mohou lépe odrážet životní úroveň v dané zemi. Je tedy především na (vnitrostátním) soudu, aby s přihlédnutím ke kritériím rozebraným shora již v souvislosti s úvahou o vlastní nepřiměřenosti stanovil adekvátní výši přiměřeného zadostiučinění.
16. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby základní částka ročního odškodnění byla navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud uzavírá, že u projednávaného řízení lze za adekvátní považovat odškodnění při základní částce 17 000 Kč za rok řízení (od druhého roku řízení), přičemž při stanovení této základní částky soud nepřehlédl, že řízení přesáhlo 12 roků nedávno, avšak žalobkyně byla od počátku řízení starobní důchodkyní, a proto soud volil tuto sazbu odškodnění.
17. V souzeném případě by za 12 let a 4 měsíce dlouhé řízení činila základní částka k odškodnění 192 668 Kč (11 x 17 000 + 4 x 1 417). Tuto částku soud korigoval přiměřeným snížením s ohledem na složitost sporu o 40 %, kdy na procesní složitost připadá 20 % (viz odstavec 11 odůvodnění) a počet stupňů zapojených do rozhodování 20 %. Vyřízení opravných prostředků objektivně vyžaduje další časový prostor, čímž se řízení prodlužuje. Soud dále zvýšil zadostiučinění o 10 % za zvýšený význam řízení pro žalobkyni, neboť se jednalo o určení vlastnictví k jednotce, kterou obývala. Výslednou částku odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení soud shledává přiměřenou ve výši 135 000 Kč (192 668 x 0,7). Žalobkyni patří i zákonný úrok z prodlení z poskytnutého zadostiučinění. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 15. 11. 2019. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců v úterý dne 16. 5. 2020. Žalobkyni tak náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 135 000 Kč od 16 5. 2020 (výrok I.). Soud ohledně zbylé části žalobu včetně zákonného úroku, který předcházel prodlení žalované, zamítnul (výrok II.).
18. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta a soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč. Odměnu advokáta soud určil podle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč (viź NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 ) jako 2 x 3 100 Kč (příprava a převzetí a podání žaloby), paušální náhradu 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a náhradu DPH. Za předběžné uplatnění nároku náhrada nákladů nenáleží (§ 31 odst. 4 zákona) Náklady žalobkyně činí 10 228 Kč.
Poučení:
Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem řádně, včas a dobrovolně splněny, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.