Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 41/2021-44
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, země
zastoupená advokátkou titul jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 24. 12. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 24. 12. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. ”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba příjmení anonymizováno, uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytla částku 2 000 Kč a ta se zavázala ji vrátit s poplatkem do 23. 12. 2014. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.
3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud jej proto zrušil a vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.
4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, IČO anonymizováno, a žalovanou byla dne 21. 11. 2014 uzavřena smlouva o úvěru prostředky komunikace na dálku, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr 2 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaná se zavázala uhradit částku 2 660 Kč nejpozději do 23. 12. 2014, kdy poplatek za úvěr činil 660 Kč. Žalovanou částku představuje nevrácená jistina. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 11. 3. 2020, kterou byla vyzvána k zaplacení dlužné částky.
5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem země země, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Při určení mezinárodní příslušnosti soud postupoval podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, kdy je dána mezinárodní příslušnost ČR a předmětný právní vztah se řídí právním řádem ČR.
6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník “) a zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku . Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku .
7. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.
8. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 2 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení, když žalovaná se s úhradou dluhu dostala do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a
§ 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle
§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč.
10. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. o. s. ř. určena třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb. ).