Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
12 C 52/2021-19
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že dne 27. 11. 2017 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 7 700 Kč, které měla žalovaná splácet v týdenních splátkách po 295 Kč, přičemž v případě prodlení s úhradou splátek se celý zbylý dluh včetně příslušenství stával splatným. Žalovaná přitom dosud uhradila pouze částku 15 200 Kč.
Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
Z provedeného dokazování soud nemá za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzení, tedy ani uzavření smlouvy o úvěru, ani vyplacení úvěru žalované. Žalobkyně totiž k prokázání svých sporných tvrzení navrhla jediný důkazní prostředek, a to„ platební historii“. Z„ platební historie“ ovšem neplyne ani založení smluvního vztahu mezi účastníky, ani vyplacení úvěru žalované. Ostatně v případě této listin y se jedná pouze o žalobkyní předloženou podrobnější konkretizaci žalobních tvrzení, pouhý výtisk nikým nepodepsaného a nikým neautorizovaného přehledu, u něhož není vůbec zřejmé, zda měla žalovaná možnost se s jeho údaji seznámit, překontrolovat jejich správnost a popřípadě i namítat nesprávnost tam zachycených údajů. Důkaz v podobě„ platební historie“ zjevně vyhotovila sama žalobkyně a předkládá jej za účelem podpory pouhých žalobních tvrzení. Pokud by takovému důkaznímu prostředku měl být přiznán nějaký zásadní důkazní význam, bylo by nutné v zájmu zachování rovnosti stran připustit důkazní prostředky stejné kvality i u protistrany. Za důkaz o zaplacení jsou přitom požadovány zpravidla výpisy z účtu či kvitance. Nalézací soud tak neshledává důvodu, proč by žalobkyně měla být zatížena výrazně nižším standardem průkaznosti důkazních prostředků, než jakému by byl vystaven žalovaný. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a současně se ani nedostavila k jednání soudu, kde by jí bylo poskytnuto poučení o tom, že neunáší důkazní břemeno ve smyslu § 118a odst. 3 občanského soudního řádu . Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, z výslovné dikce citovaného ustanovení a především z logiky procesních norem upravujících dokazování. Definitivní a odůvodněný závěr o tom, že strana neunáší důkazní břemeno, soud nemůže učinit jindy (popř. dříve) než právě při jednání, neboť tento závěr je již výsledkem procesu hodnocení důkazů, přičemž důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Provádění důkazů pak dle platné procesní úpravy zásadně nelze činit jinde než při nařízeném jednání. Soud přitom není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy, neboť soudní aktivismus jakékoliv podoby ve sporu vede vždy a nevyhnutelně k narušení ústavní zásady rovnosti zbraní. Ostatně jakákoliv koncepce založená na procesní aktivitě soudu v otázce zjišťování rozhodných skutečností a dokazování vede vždy k deformaci zásady rovnosti stran. K označení důkazů je každý žalobce veden přímo v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v části C, přičemž žalobkyně zde skutečně jeden důkazní návrh učinila, jak uvedeno výše. Jiné důkazní návrhy však nikoliv, přičemž nutno připomenout, že přílohy žaloby jsou listin y, které žalobce k žalobě přiloží, aniž by takové listin y musely nutně s věcí jakkoliv souviset. Po provedeném dokazování tak soud nemohl dospět k závěru o důvodnosti podané žaloby v žádném z uplatněných nároků, neboť žalobkyně neprokázala ani uzavření úvěrové smlouvy, ani přenechání peněžních prostředků žalované. Soud tak žalobu zcela zamítl.
V souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu by zcela úspěšné žalované vůči neúspěšné žalobkyni náleželo právo na náhradě účelně vynaložených nákladů řízení, nicméně na straně žalované soud žádné náklady řízení neshledal, z toho důvodu soud výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).