Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
58 C 331/2020-22
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem titul Adamem Urbańczykem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 250 Kč za dobu od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 250 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit jí částku ve výši 5 250 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o zápůjčce číslo. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku splatit ve 45 týdenních splátkách po 346 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 526 Kč představující úrok 938 Kč, administrativní činnost 1 500 Kč a hotovostní režim splátek 4 088 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím zápůjčky prověřena a získané údaje byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaný nesplácel řádně a včas, uhradil toliko 6 plateb v celkové výši 3 750 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 5 250 Kč spolu s úroky z prodlení od datum do zaplacení. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění, ovšem bezvýsledně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně však svou neúčast omluvila a požádala o projednání věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že tato byla uzavřena dne datum byla mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako spotřebitelem, označeným jménem a příjmením, rodným číslem a adresou bydliště. Z žádného z údajů ve smlouvě neplyne, že by žalovaný uzavřel smlouvu jakožto podnikatel. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu úvěru spolu s poplatkem ve výši 6 526 Kč, který tvoří úrok ve výši 938 Kč, administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 088 Kč, celkem 15 526 Kč v 45 týdenních splátkách po 346 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, z nichž soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil. Ze anonymizováno karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je na rodičovské dovolené, má jedno nezaopatřené dítě, bydlí v nájemním bytě, je svobodný. Jeho příjmy činí přídavky ve výši částka a výdaje ve výši částka (nájem částka, výdaje na domácnost částka). Výše rodičovského příspěvku a nájmu měla být ověřena výměrou podpory a nájemní smlouvou spolu s výpisy z účtu za listopad rok. Z tvrzení žalobkyně soud vzal za prokázané, že žalovaný žalobkyni uhradil částku ve výši 3 750 Kč, což plyne i z dokumentu„ Tabulka umoření“. Z výzvy ze dne datum včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 18 707,57 Kč do datum, výzva byla odeslána dne datum. Z dalších provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.
6. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého žalobkyně uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky v celkové výši 15 526 v 45 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný si částku 9 000 Kč převzal. Jakkoli z obsahu uzavřené smlouvy i plateb učiněných ze strany žalobkyně i žalovaného soud dospěl ke skutkovým závěrům odpovídajícím žalobním tvrzením, naopak z hlediska skutkových zjištění ohledně prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr soud zjistil skutečnosti (níže podrobněji popsané), které nemohl z právního hlediska vyhodnotit jako posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr s řádnou odbornou péčí před uzavřením smlouvy.
7. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr s dostatečnou odbornou péčí, nad rámec toho, že ho nechala vyplnit formulář, který obsahuje toliko kusé údaje, nepostačující k řádnému ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soudu nedoložila žádné důkazy, že by si jakýmkoliv způsobem údaje ověřila, ať už výpisem z účtu žalovaného, na základě kterého by mohla ověřit jeho skutečné příjmy a výdaje, nájemní smlouvou či např. rozhodnutím o přiznání rodičovského příspěvku.
8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně.
9. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat zákona číslo 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018 , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
10. Za daných okolností žalobkyně neprokázala, že by schopnost žalovaného splácet úvěr prověřovala dostatečně, jak plyne z výkladu výše. Je na žalobkyni, aby v řízení tvrdila a prokázala, že schopnost splácet úvěr u dlužníka (zde žalovaného) s odbornou péčí posoudila. Skutečnosti, zjištěné o posuzování schopnosti splácet úvěr (popsané výše) pak rozhodně nelze z právního hlediska hodnotit jako řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet před uzavřením smlouvy ve smyslu § 9 z.s.ú. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 9 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo).
11. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly, což v projednávané věci znamená povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou částku 9 000 Kč. Na tuto částku žalovaný žalobkyni uhradil již částku ve výši 3 750 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 5 250 Kč, která odpovídá zbytku částky, kterou žalovaný převzal po odečtení již uhrazených plateb. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení z částky 10 000 Kč. Dále dle § 1970 o. z. byl žalovaný zavázán k placení smluvního úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Při určování výše úroku z prodlení soud vyšel z jeho zákonné sazby obsažené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta ve výši 600 Kč za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (3 x 200 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši částka (3 x 100 Kč). Nakonec soud přiznal žalobkyni 21 % DPH z částky 900 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , a částky 400 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku.
13. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.