Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 191/2020-60
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem titul titul jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 29 248,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci
a) částku 4 800 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 21. 4. 2017 do zaplacení,
b) částku 9 400 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 21. 4. 2017 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobci
a) částku 6 520,50 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 727,78 Kč od 21. 4. 2017 do zaplacení a s 17,35 % smluvním úrokem ročně z částky 7 527,78 Kč od 28. 7. 2018 do zaplacení,
b) částku 8 527,81 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 685,28 Kč od 21. 4. 2017 do zaplacení a s 29 % smluvním úrokem ročně z částky 10 085,28 Kč od 22. 3. 2018 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci a) částku 4 800 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 21. 4. 2017 do zaplacení, b) částku 9 400 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 21. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobci a) částku 6 520,50 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 727,78 Kč od 21. 4. 2017 do zaplacení a s 17,35 % smluvním úrokem ročně z částky 7 527,78 Kč od 28. 7. 2018 do zaplacení, b) částku 8 527,81 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 685,28 Kč od 21. 4. 2017 do zaplacení a s 29 % smluvním úrokem ročně z částky 10 085,28 Kč od 22. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 29 248,31 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, právnická osoba a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčkách, z nichž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci, na něhož byly pohledávky smluvně postoupeny, dluží předmětnou částku.
2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a ) o.s.ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek, když vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem.
3. Ze smluv o zápůjčkách z datum a datum včetně zákaznických karet, tabulek umoření, smlouvy o postoupení pohledávek z datum včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávek z téhož data včetně podacího lístku, předžalobní výzvy z 20. 3. 2020 včetně podacího lístku, poštovních poukázek z 12.9.2016 a 14.9.2016 a rozsudku zdejšího soudu z 24.9.2020 č.j. 16 C 114/2020 -56 zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčkách, první dne datum na částku 12 000 Kč, kdy spolu s ní měla žalovaná uhradit ještě další platby v celkové výši 8 687 Kč, sestávající ze smluvených úroků ve výši 1 715 Kč (17,35 %), odměny za zpracování a doručení ve výši 1 400 Kč a odměny za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 572 Kč. Úhrnem měla žalovaná zaplatit 20 687 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, fakticky zaplatila 7 200 Kč Dr smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne datum rovněž na částku 12 000 Kč, kterou měla žalovaná uhradit s dalšími poplatky ve výši 9 956 Kč, jež tvořil smluvený úrok ve výši 2 941 Kč (29 %), poplatek za zpracování, doručení ve výši 3 164 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výš 3 851 Kč. Celkovou částku ve výši 21 956 Kč měla žalovaná uhradit v 18 měsíčních splátkách po 1 220 Kč, poslední splátka činila 1 216 Kč. Na tento dluh bylo uhrazeno 2 600 Kč. Při uzavírání smluv byly s žalovanou vyplněny zákaznické karty, z jejich obsahu plyne, že při uzavírání první smlouvy bydlela žalovaná na ubytovně, byla rozvedená, zápůjčku si brala na běžné výdaje domácnosti, pracovala jako dělnice na plný pracovní úvazek a pobírala invalidní důchod, takže dosahovala příjmu 13 091 Kč měsíčně a její měsíční výdaje byly stanoveny částkou 7 500 Kč. Již tehdy splácela interní splátky u téhož věřitele ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná své příjmy prokázala ústřižky poštovních poukázek, z nichž vyplynulo, že v září jí byla právnická osoba vyplacena mzda ve výši 8 241 Kč a invalidní důchod ve výši 4 850 Kč. Ve druhém případě se fakticky její finanční situace nezměnila, zde již bylo do zákaznické karty vyplněno, že žalovaná má dva zdroje příjmu. Odhadové měsíční výdaje namísto 7 500 Kč činily 3 500 Kč a interní splátky namísto 1 000 Kč 1 150 Kč s tím, že stále bydlel na ubytovně a byla rozvedená. I v tomto případě si zápůjčku brala na uhrazení běžných výdajů domácnosti. V prvním případě přitom bylo vypsáno do zákaznické karty, že má jednu vyživovací povinnost, ve druhém případě bylo uvedeno, že vyživovací povinnost nemá. Dne datum postoupil původní věřitel pohledávky na žalobce, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Z rozhodnutí ve věci 16 C 114/2020 -56 soud zjistil, že dne datum byla mezi stejnými účastníky uzavřena ještě jiná smlouva o zápůjčce na částku 8 000 Kč plus další platby ve výši 6 850 Kč, kterou měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, na tuto zápůjčku uhradila toliko 4 500 Kč, měsíční výdaje byly stanoveny částkou 8 880 Kč a již v té době byla částečně invalidní.
4. Podle § 2390 občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím zápůjček za situace, kdy tento v průběhu půl roku uzavřel s žalovanou postupně tři smlouvy, z nichž si ani v jednom případě žalovaná řádně neplnila sjednané povinnosti. V každé zákaznické kartě vyplňované před uzavřením smluv byly její měsíční výdaje na domácnost specifikovány jinými částkami, přestože se její majetkové poměry ani místo bydlení nezměnilo. Ve všech případech bydlela žalovaná na ubytovně, v prvním případě (který není předmětem daného řízení) měla měsíční náklady na domácnost 8 880 Kč, posléze 7 500 Kč a nakonec jen 3 500 Kč, přestože byla rozvedená a ve všech případech žila sama, u smlouvy o zápůjčce z datum dokonce uváděla, že má jednu vyživovací povinnost a u smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum vůbec nejsou zohledněny splátky plynoucí z prvotní smlouvy uzavřené dne datum, jejíž splatnost ještě v té době nenastala. Je tedy evidentní, že věřitel výdaje na domácnost u žalované různě modifikoval v její prospěch tak, aby byla dostatečně bonitní, což však způsobuje absolutní neplatnost uzavřených smluv. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 295/2019 -86, případně na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , který se zabýval povinností věřitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřit dlužníka s tím, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud navíc považuje ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím zápůjček za nepřiměřená, neboť v prvním případě navyšují jistinu o 72,39 %, v druhém případě dokonce o 82,96 %. Dle názoru soudu přitom, i přestože jsou jednotlivé platby ve smlouvách specifikovány odděleně, plnily funkci úroků, jejichž cílem bylo získání odměny za to, že dlužnici byly poskytnuty peněžní prostředky. Jednalo se tak o úplatu, která zahrnovala jak náklady související s poskytnutím zápůjčky, tak i odměnu poskytovatele peněz a bylo nepodstatné, zda se tak stalo v jedné položce nebo ve vícero nárocích, byť formálně odlišných z hlediska jejich označení. Tímto postupem zapůjčitele došlo k navýšení zápůjček v rozporu s dobrými mravy, což způsobuje absolutní neplatnost uzavřených smluv dle § 588 občanského zákoníku . S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobci právo toliko na vrácení poskytnuté jistiny, kdy u zápůjčky uzavřené dne datum v celkové výši 12 000 Kč žalovaná zaplatila 7 200 Kč, takže žalobci dluží 4 800 Kč včetně zákonných úroků z prodlení od 21. 4. 2017 do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a u smlouvy o zápůjčce z datum, kdy z jistiny ve výši 12 000 Kč zaplatila 2 600 Kč, dluží 9 400 Kč včetně zákonných úroků. Ve všech ostatních nárocích byla žaloba z důvodů shora uvedených zamítnuta.
6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků řízení, neboť ve věci úspěšnější žalovaná vznik ani výši nákladů řízení neprokázala, ve věci zůstala nečinná a žalobci s ohledem na výsledek sporu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do 15 dnů ode dne jeho doručení.
Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§251 o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).