Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 141/2020-21
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem titul Markem Vlaškovským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru ve výši částka (skládající se z jistiny ve výši částka a kapitalizovaného úroku částka). Žalovaná se zavázala splácet dluh ve splátkách po částka týdně, přičemž první splátka měla být uhrazena do 7. dne od podpisu smlouvy. Pro případ prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatným, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně a celkem uhradila částka. Žalobkyně úhrady žalované vydělila týdenní částkou částka a vypočetla tak, že se žalovaná skutečně dostala do prodlení ke dni datum, neboť splatnost pohledávky nastala dne datum. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v účinném znění (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím zjištěním.
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, podle níž žalobkyně přenechala žalované úvěr částka a žalovaná se zavázala splácet poskytnuté peněžní prostředky i se souhrnným poplatkem ve výši částka v hotovosti v 60 týdenních splátkách po částka. První splátka měla být uhrazena dne datum a další splátka pak vždy ve lhůtě sedmi dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti v celé výši uvedenou částku úvěru. Za porušení smlouvy ze strany klienta se považuje také každé jednotlivé prodlení s úhradou splátky. Pokud klient (žalovaná) nesplní svou povinnost uhradit jednotlivou splátku řádně a včas, tak ztrácí automaticky výhodu sjednaných splátek, když pro tento případ je klient zavázán k úhradě celkové částky včetně příslušenství a smluvních pokut v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky.
6. Z Evidenční karty klienta soud zjistil, že zde jsou uvedeny osobní údaje žalované. U žalované je uvedeno, že je v domácnosti a její celkové příjmy ve výši částka jsou tvořeny státní podporou ve výši částka, přídavky částka a jiným příjmem ve výši částka. Výdaje žalované v celkové výši částka jsou tvořeny výdaji za nájem/inkaso ve výši částka, výdaji na energie ve výši částka, výdaji na telefon ve výši částka, výdaji na úvěry a zápůjčky částka a jinými výdaji domácnosti ve výši částka.
7. Z Platební historie žalované vzal soud za prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni v platbách částku v celkové výši částka.
8. Z Předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že tímto dopisem žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši částka do sedmi dnů od doručení upomínky. Výzvu žalobkyně adresovala žalované na adresu uvedenou ve smlouvě. Z listin y označené jako Přehled odeslané pošty se pak podává, že výzva byla odeslána žalované dne datum.
9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka, které si žalovaná převzala a zavázala se je vrátit spolu se sjednaným poplatkem v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši částka. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částka.
10. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).
11. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum (dále jen„ směrnice 2008 číslo“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (příjmení, jméno. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C číslo, ECLI:EU:C: číslo).
17. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení žalované v Evidenční kartě klienta. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena, protože soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Soud tedy dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.).
18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu dne datum částku částka, a proto má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla žalobkyní poskytnuta částka částka a žalovaná fakticky zaplatila částka. Z titulu bezdůvodného obohacení již žalobkyni nenáleží ničeho. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení byl zcela uspokojen platbami žalované v celkovém rozsahu částka, tedy závazek účastníků zcela zanikl jeho splněním ve smyslu ust. § 1908 odst. 1 o. z. Soud tedy návrh žalobkyně, kterým se domáhala po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, výrokem I. zamítl.
19. Výrokem II. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).