Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
9 C 31/2021-23
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 19 049,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 900 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 8 149,14 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 234,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 559,39 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 139,31 Kč od 25. 6. 2019 do 22. 2. 2021 a z částky 2 239,31 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 13 139,31 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 900 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 8 149,14 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 234,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 559,39 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 139,31 Kč od 25. 6. 2019 do 22. 2. 2021 a z částky 2 239,31 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 13 139,31 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, dne 2. 11. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 961 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 2 586 Kč (úroková sazba 28 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 625 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 750 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 467 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 27. 12. 2017. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na půjčku žalovaný naposledy hradil dne 23. 1. 2017, celkem zaplatil 4 100 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 13 139,31 Kč a poplatku ve výši 5 909,83 Kč, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni 24. 6. 2019 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 234,69 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 13 139,31 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 29. 5. 2017, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 24. 6. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 5 559,39 Kč (úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny 13 139,31 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 28. 12. 2017, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 24. 6. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny 13 139,31 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 13 139,31 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizováno, IČO, uzavřela se žalovaným dne 2. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 12 961 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 2 586 Kč, poplatku za administrativní činnost původní věřitelky ve výši 1 625 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 750 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 467 Kč (resp. poslední splátka ve výši 408 Kč), splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to výši 28 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil celkem částku ve výši 4 100 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 10 smluvních podmínek právo na uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 24. 6. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne odeslaným dne 17. 7. 2019. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 14. 7. 2020 odeslaným dne 15. 7. 2020. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
5. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty žalovaného vedené právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 1. 11. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 15 000 Kč. K osobním poměrům žalovaného bylo v kartě zaznamenáno, že žalovaný je rozvedený, bydlí v nájmu, je vyučen, vyživuje jednu osoby, není vlastníkem vozidla. Je zaměstnán ve právnická osoba anonymizováno s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 810 Kč. Další blíže nespecifikovaný příjem domácnosti činí 19 810 Kč. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 4 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ani přes výzvu nepředložila dostatek listin či neoznačila další důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřila, jak uvádí žalobkyně, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).
12. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Je tomu tak proto, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZoSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavek na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z bankovního účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39). Má-li tedy poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno. V řízení žalobkyně signalizovala, že předmětné doklady nemá k dispozici, neboť po jejich analýze byly vráceny právním předchůdcem žalobkyně zpět žalovanému. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalovaného ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádný důkaz. V této souvislosti je významné, že žalobkyně důkazy nepředložila ani poté, co byla vyzvána a poučena o následcích nesplnění této výzvy. Za této situace pak soud musí považovat informace od žalobkyně toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení), což je ve smyslu citovaných judikátů zcela nedostatečné, tudíž lze konstatovat, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr.
13. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, protože právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nedostatečně. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatil částku ve výši 4 100 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil co do částky 10 900 Kč (15 000 Kč – 4 100 Kč) a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit.
14. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky 10 900 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovanému doručena žaloba, tedy od 23. 2. 2021 do zaplacení.
15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému (s přihlédnutím k zamítnutému příslušenství), nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.