Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 190/2020-75
Okresní soud v Prostějově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Malechovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem titul jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 15.395,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.454 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 7. 2019 do zaplacení z částky 10.454 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 4.941 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.151,26 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3.224,90 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.454 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 7. 2019 do zaplacení z částky 10.454 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 4.941 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.151,26 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3.224,90 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2020 domáhá vůči žalovanému úhrady peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2018, uzavřené pod číslo. Žalobce uvedl, že žalovanému poskytl částku ve výši 11.867 Kč, která byla převedena dne 11. 12. 2018 na účet prodejce a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit v souladu se smluvními podmínkami ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 707 Kč. Žalovaný však uhradil celkem pouze částku 1.414 Kč a ke dni 16. 5. 2019 proto došlo k ukončení smlouvy a zesplatnění všech pohledávek. Na základě smlouvy tak žalobce požadoval po žalovaném splátky splatné do zesplatnění ve výši 3.051 Kč, jistinu ve výši 9.531,26 Kč, smluvní pokutu ve výši 2.135 Kč, úrok z prodlení ve výši 36 Kč, náklady na odeslání upomínky ve výši 300 Kč, náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, smluvní pokutu ve výši 142 Kč a úrok z prodlení.
2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.
3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli dne 29. 11. 2018 smlouvu o úvěru č. název číslo Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 11.867 Kč a žalovaný se zavázal měsíčně hradit 707 Kč po dobu 24 měsíců, při dohodnuté roční úrokové sazbě 38,66 %. Žalovaný v rámci záhlaví smlouvy o úvěru uvedl své identifikační a kontaktní údaje. Dále uvedl svou profesi (kvalifikovaný dělník u zaměstnavatele právnická osoba) od 1. 1. 2018 s celkovým měsíčním čistým příjmem 12.000 Kč. Dále uvedl, že výdaje na bydlení činí 1.800 Kč, neměl žádné výdaje na spoření a žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedl, že má ostatní výdaje ve výši 1.200 Kč, bydlí v podnájmu či pronajatém bytě a je svobodný. Z dalších listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že by žalovaný sdělil další informace týkající se jeho osobních a majetkových poměrů. Současně nebylo zjištěno, že by žalobce zjišťoval jakékoliv informace přímo od žalovaného, či z jiných zdrojů ohledně jeho majetkových a výdělkových poměrů. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu z úvěrové smlouvy výzvou ze dne 28. 5. 2019.
5. Žalobce svá tvrzení o tom, že prověřoval úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr z nebankovních registrů (NRKI – registr rizikových subjektů Komerční banky), z registru Solus, z ostatních registrů a databází ani přes poučení soudu podle § 118 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu , neprokázal.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 , větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“
14. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18 . V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
15. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.
16. V daném případě žalobce v žalobě ani netvrdil, že provedl šetření ohledně úvěruschopnosti dlužníka a teprve k výzvě soudu podle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. žalobce svá tvrzení doplnil. Žádné listin y však ke svým tvrzením nepředložil a soud tak vycházel ze zjištění získaných z výše uvedených listin. Z těchto listin bylo zjištěno, že údaje o úvěruschopnosti žalovaného žalobce sice částečně zjišťoval, avšak spokojil se pouze s informacemi poskytnutými žalovaným bez jejich dalšího objektivního prověření, ať na straně příjmové (neověřen zdroj příjmů) či na straně výdajové (neověřeny reálné výdaje). Žalobce neprokázal, že neprovedl šetření ve veřejně dostupných registrech dlužníků. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná.
17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze v části, a to z důvodu žalovaným přijatého plnění jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. v podobě majetkového prospěchu poskytnutého bez právního důvodu. Soud přitom zohlednil tvrzení žalobce a listinné důkazy, podle kterých žalovaný čerpal 11.867 Kč a poté uhradil celkem 1.414 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 10.454 Kč a rovněž je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení podle výzvy ze dne 28.5.2019, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to ve výši podle ustanovení § 1968 a § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Další žalobcem uplatněné nároky vyplývaly z neplatné smlouvy a žaloba byla proto v této části zamítnuta.
18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 68 % (10.545 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 38 % (4.941 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 36 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalovanému výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. , jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 4.380 Kč (3 x 300 Kč, 2 x 1.740 Kč § 7 , 11 odst. 1, § 14b odst. 1 , 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 100 Kč, 2 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 , § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), náhradou cestovného ve výši 662 Kč za cestu 2x z obec do obec a zpět osobním automobilem (2 x 58 km, prům. spotřeba 4,7 l /100 km, PHM 32 Kč, 27,80 Kč, 4,20 Kč/km, rep. 4,40 Kč podle vyhl. č. 358/2019 Sb. , 589/2020 Sb. ), náhradou za ztrátu času na cestě k jednání a zpět podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 800 Kč (2 x 4 x 100 Kč) a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 1.416 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ). Celkové náklady řízení žalobce tvoří částku 8.958 Kč a 36 % z této částky činí 3.224,90 Kč.
19. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téhož žalobce ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.