Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 336/2020-64
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 25.500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10.700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.700 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 14.800 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 2.007,98 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19.637,92 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. Žaloba se zamítá v částce 5.382,71 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 19.637,92 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10.700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.700 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v částce 14.800 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 2.007,98 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19.637,92 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. Žaloba se zamítá v částce 5.382,71 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 19.637,92 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 23. 7. 2020 se domáhal žalobce zaplacení 25.500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.007,98 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.382,71 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19.637,92 Kč od 30. 11. 2019 a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 19.637,92 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení ve výši 2.472 Kč. Dle žaloby uzavřel žalobce a právní předchůdce žalobce právnická osoba firma firma, právní forma smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ode dne uzavření, tedy od 29. 11. 2019. Součástí smlouvy o postoupení pohledávek byla i pohledávka původního věřitele právnická osoba firma firma, právní forma za žalovanou vzniklá z titulu uzavření spotřebitelského úvěru. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno 29. 11. 2019. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 20.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč, s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 4.000 Kč a za hotovostní inkasa splátek 8.000 Kč. Celková částka odpovídající součtu jistiny, úroku a sjednané době řádného splácení včetně poplatků činila 34.300 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 10. 2018. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a před poskytnutím spotřebitelského úvěru právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací, které poskytla žalovaná v kartě zákazníka. Na základě těchto informací, které byly konfrontovány s údaji v obchodním informačním systému právního předchůdce žalobce, byla vyhodnocena schopnost žalované splácet úvěr. Žalobce v žalobě uvedl, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem neprokázal plnění zákonné povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti, aby soud s ohledem na datum uzavření smlouvy, nehodnotil smlouvu jako absolutně neplatnou. Žalovaná na pohledávku za dobu trvání smluvního vztahu zaplatila celkem 9.300 Kč. Právní předchůdce žalobce z toho zaúčtoval na jistinu 362,08 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného plnění 2.800 Kč, na poplatky za administraci 4.000 Kč a na poplatky za hotovostní inkaso 2.137,92 Kč Poslední splátka byla žalovanou zaplacena 13. 12. 2018, podle smlouvy byla poslední splátka stanovena na 9. 10. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky, i přestože jí bylo známo, že nejpozději má celou dlužnou částku zaplatit 9. 10. 2018. Právní předchůdce žalobce měl v souladu se smlouvou právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši a dále úrok ve výši 23,72 % ročně za poskytnuté finanční prostředky až do jejich zaplacení. I přes předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky žalovaná nezaplatila.
2. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalobce se omluvil a uvedl, že souhlasí s tím, aby bylo jednáno bez jeho osobní přítomnosti, případně aby byl soudem vyzván k doplnění skutkových tvrzení a návrhu důkazů, nebyla by žaloba shledána zcela důvodnou, stanovena mu pro to lhůta. Žalovaná se nedostavila, aniž by se omluvila.
3. Soud postupoval podle § 101 o.s.ř. a věc rozhodl bez přítomnost účastníků a provedl důkazy předložené žalobcem, z jejichž obsahu zjistil následující skutkový stav.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi původním věřitelem žalované a žalobcem dne 13. 11. 2019, resp. 29. 11. 2019, jejíž součástí byla také pohledávka právnická osoba firma firma, právní forma za žalovanou z titulu výše uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Z karty zákazníka,„ žádosti o zápůjčku“ ze dne 29. 8. 2017 bylo prokázáno, že žalovaná požadovala u právního předchůdce žalobce uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v produktu„ Fajn půjčka,“ přičemž právnímu předchůdci žalobce v této žádosti uvedla údaje o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Ze spisu nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce ověřoval jakýmkoliv způsobem údaje uvedené žalovanou v žádosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 29. 8. 2017 pod číslo bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 20.000 Kč za podmínek stanovených právním předchůdcem žalobce, se kterými byla žalovaná seznámena. Žalovaná částku převzal téhož dne v hotovosti. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru se zavázala za tuto částku zaplatit právnímu předchůdci žalobce na celkové náklady 2.800 Kč, na poplatky 4.000 Kč a na možnost hotovostního inkasa 8.000 Kč. Žalovaná se tak zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce 34.800 Kč v 58. týdenních splátkách po 600 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná zaplatila celkem částku 9.300 Kč, o čemž soud nemá pochyb s ohledem na samotné tvrzení žalobce. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy o způsobu úhrady, ani přehled jednotlivých plateb. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 bylo prokázáno, že žalovaná byla informována o změně věřitele. Z výzvy k plnění zaslané právním zástupcem žalobce žalované dne 30. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 35.639,39 Kč nejpozději do 7. 5. 2020 z titulu uzavřené smlouvy číslo o spotřebitelském úvěru z 29. 8. 2019. Ve spise se nenachází žádný doklad o provedené úhradě jakékoliv částky.
5. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání, v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud s výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Ustanovení oddílu 1 dílu 4 obč. zákoníku se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel a na závazky z nich vzniklé. (§ 1810 o.z.)
11. Veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. (§ 1811 odst. 1 o.z.)
12. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. (§ 1812 o.z.)
13. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelském úvěru, učiněném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
15. Podle § 3 zákona č. 145/2010 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provize, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem, a které jsou věřiteli známy, s výjimkou nákladů na notáře.
16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 148/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlovuy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnu takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.
17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. (§ 1968 věta prvá o. z.)
19. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. (§ 1970 o. z.)
20. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. (§ 2991 o. z.)
21. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud při tom vycházel z tvrzení žalobce, které bylo prokázáno smlouvou, podle kterého žalovaná čerpala 20.000 Kč a právnímu předchůdci žalobce zaplatila 9.300 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru je nutno zkoumat s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitelky) a posoudit podle ust. občanského zákoníku a i podle zákona o spotřebitelských úvěrech. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako věřitel, postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s právní úpravou, ale především s obecnou prevenční povinností. Věřitel měl tedy podle názoru soudu především při sjednání spotřebitelského úvěru povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitelky splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných nejen od žalované jako dlužnice, ale také ověřením údajů, které spotřebitelka uvedla. Věřitel tak měl dle názoru soudu nejen nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitelky. Žalobce však nepředložil žádné důkazy, které by prokazovaly, že právní předchůdce žalobce jako věřitel učinil veškeré potřebné kroky za účelem zjištění skutečných majetkových poměrů žalované, například lustrací v dostupných registrech dlužníků, nahlédnutím do exekučních rejstříků a podobně. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti žalované a Smlouva o spotřebitelském úvěru je proto v důsledku výše uvedeného smlouvou neplatnou. Soud proto žalobci přiznal pouze bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalované a představuje rozdíl mezi poskytnutou částkou 20.000 Kč a uhrazenou částkou 9.300 Kč, tato částka činí 10.700 Kč. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k vrácení částky, která jí byla poskytnuta právním předchůdcem žalobce, soud proto žalobci přiznal jednak 10.700 Kč jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, jednak zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 10.700 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí termínu k zaplacení stanoveného v předžalobní výzvě, tedy od 8. 5. 2020 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta a to v rozsahu rozdílu mezi přiznanou částkou 10.700 Kč a žalovanou částkou 25.500 Kč a zákonným úrokem z prodlení, který byl kapitalizován, ve výši 2.007,98 Kč, a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19.637,92 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a žaloba byla zamítnuta také v částce 5.382,71 Kč, což představuje kapitalizovaný úrok, který vychází ze smlouvy, která byla shledána neplatnou, a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 19.637,92 Kč, a to od 30. 11. 2019 do zaplacení,
22. Od výroku I. a II. se odvíjí výrok nákladový. Podle § 142 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů řízení ten z účastníků, který byl ve sporu úspěšný, proti účastníku, který ve sporu úspěch neměl. Žalobce byl převážně neúspěšný, žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, když náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, v pěti vyhotoveních.
Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.