Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 228/2020-41
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci
o zrušení výživného pro zletilé dítě
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, a to ve výši 2 000 Kč měsíčně, stanovené rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 4. 2012 č. j. 13 Nc 345/2012 -29, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 15 536 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet: bankovní účet, variabilní symbol.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, a to ve výši 2 000 Kč měsíčně, stanovené rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 4. 2012 č. j. 13 Nc 345/2012 -29, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 15 536 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet: [bankovní účet], [variabilní symbol].</b>
1. Dne 13. 10. 2020 došlo Okresnímu soudu v Domažlicích podání (datované dne 7. 9. 2020) označené jako návrh na zrušení vyživovací povinnosti k žalované s tím, že se měl žalobce dozvědět, že se žalovaná již nepřipravuje na své budoucí povolání, neboť si měla zažádat o odklad studia s úmyslem nechat se zaměstnat.
2. Žalovaná ve vyjádření ze dne datum zdůraznila, že studium nepřerušila (pouze se jí nepodařilo složit dvě zkoušky v rámci bakalářských státnic; bakalářskou práci ovšem obhájila s hodnocením„ výborně“), což doložila potvrzením o studiu, vystaveném dne datum studijním oddělením údaje o fakultě.
3. Vyjádření žalované včetně jeho příloh zaslal soud žalobci s tím, že na toto vyjádření může ve lhůtě deseti dnů„ procesně reagovat“. Jelikož očekávaná procesní reakce (tedy zpětvzetí žaloby) ze strany žalobce nenásledovalo, nařídil soud ve věci jednání; před jeho konáním žalobce toliko zaslal soudu přípis, potvrzující obdržení předvolání na jednání, ke kterému žalobce přiložil potvrzení z úřadu práce, že je uchazečem o zaměstnání, a lékařské potvrzení o zdravotním stavu.
4. Den před jednáním obdržel podepsaný soud vyjádření žalované ze dne datum (jež je v něm již označena v záhlaví uvedeným příjmením), ve kterém nyní již právně zastoupená žalovaná zdůraznila, že v současné době pokračuje ve studiu, přičemž nemá„ v plánu nechat se zaměstnat“. Mimo jiné s odkazem na ustanovení § 911 občanského zákoníku (a příslušnou komentářovou literaturu) a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1247/13 (nesprávně ve vyjádření označeném jako nález) žalovaná vyjádřila přesvědčení, že žaloba není důvodná, a proto navrhla její zamítnutí.
5. Během nařízeného jednání byl žalobce nejprve dotázán, zda obdržel vyjádření žalované (a to včetně příloh), podle kterého se žalovaná i nadále studiem připravuje na budoucí povolání, na což žalobce odvětil, že toto vyjádření sice obdržel, je nicméně i nadále přesvědčen, že tomu tak není, což měl v úmyslu prokázat svědeckou výpovědí jméno příjmení.
6. Podepsaný soud proto„ z procesní opatrnosti“ žalobcem navrhovaný důkaz provedl, ze svědecké výpovědi jméno příjmení, přítelkyně žalobcova syna, ovšem vyplynulo toliko to, že svědkyně v přesně neurčité době – patrně na přelomu října a listopadu – slyšela říci babičku žalované, že žalovaná začala pracovat (pravděpodobně na traumatologii) a že měla první výplatu ve výši
25 000 Kč.
7. Vedle žalobcem navrženého důkazu svědeckou výpovědí provedl soud rovněž dva listinné důkazy předložené žalovanou – výkaz o studiu (na č. l. 11-12) a potvrzení o studiu, vystavené dne datum údaje o fakultě (na č. l. 13).
8. Z účastnické výpovědi žalované potom vyplynulo, že skutečně příležitostně pracuje v nemocnici, jde však pouze o nárazové„ brigády“.
9. Současně z rozsudku zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací bylo zjištěno, že žalobce se dohodou, kterou soud rozsudkem schválil, zavázal přispívat výživou na žalovanou v rozsahu částky 2 000 Kč měsíčně, a tato výše se do dne vyhlášení nynějšího rozsudku nezměnila.
10. Na základě provedených důkazů, jež soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, vyplynul jednoznačný závěr, že žalovaná stále studuje (jakkoli v současnosti pouze čeká na stanovení termínu bakalářské zkoušky), a tedy se připravuje na své budoucí povolání, a že současně právě z tohoto důvodu dosud není s to se sama živit, přičemž na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaná příležitostně vypomáhá – zvláště když se tak děje v oboru, ve kterém by měla v budoucnu – tedy po ukončení studia – pracovat.
11. Na tomto místě je třeba – žalobci případně na vysvětlenou – uvést, že ani z výpovědi jím navržené svědkyně nevyplynulo, že by žalovaná měla studia zanechat, svědkyně pouze měla slyšet, že žalovaná měla„ první výplatu“, což však samo o sobě neznamená, že již je schopna se sama živit. V řízení naopak bylo prokázáno, že žalovaná pokračuje ve studiu, a to v prezenční formě, tedy ve formě, jež v zásadě vylučuje možnost, že se již žalovaná je schopna sama živit.
12. Pro úplnost soud dodává, že sice nepřehlédl, že v určitých měsících sice může žalovaná – hypoteticky – dosahovat i vyšších příjmů než žalobce, vzal však rovněž do úvahy, že předmětné výživné je v současnosti stanoveno ve spíše symbolické výši, a proto se otázkou celkových příjmů účastníků řízení vůbec nezabýval.
13. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost; podle § 911 občanského zákoníku přitom platí, že výživné lze přiznat (jen tehdy), jestliže oprávněný není schopen se sám živit.
14. Jelikož v dané věci bylo postaveno na jisto, že žalovaná dosud není schopna se sama živit, podepsaný soud návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti k žalované zamítl.
15. Zvláštní pozornost pak musel soud věnovat otázce náhrady nákladů řízení. Jelikož byl žalobce v řízení zcela neúspěšný, a navíc jednoznačně z procesního hlediska zavinil, že bylo ve věci konáno jednání, respektive že si žalovaná dne datum zvolila kvalifikované právní zastoupení (viz výše), neboť ani poté, co obdržel vyjádření žalované, ze kterého jasně vyplynulo, že nadále studuje, nevzal svůj návrh zpět, je namístě, aby žalobce nahradil žalované veškeré náklady řízení, které v dané věci musela – účelně – vynaložit.
16. Právní zástupce žalované předložil soudu vyúčtování, podle kterého byly žalované poskytnuty tři úkony právní služby, přičemž podle ustanovení § 8 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), právní zástupce žalované vyšel z tarifní hodnoty ve výši 120 000 Kč, pročež za každý z úkonů právní služby účtoval částku 5 900 Kč.
17. Podepsaný soud má ovšem za to, že v souzené věci není možno použít ustanovení § 8 odst. 2 advokátního tarifu, respektive je nutno je použít toliko„ přiměřeně“ (srov. mutatis mutandis závěry uvedené v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 208/2016 – přístupné v systému ASPI). Soud totiž nemohl ztrácet ze zřetele skutečnost, že žalovaná v současnosti dokončuje bakalářský studijní program, a tudíž jí k dokončení„ úplného“ (tedy v daném případě magisterského) vysokoškolského vzdělání„ zbývají“ maximálně tři roky, neboť poté již vskutku jen stěží bude k dispozici úsudek, že žalovaná stále není s to se sama živit. Na rozdíl od právního zástupce žalované proto soud vyšel z tarifní hodnoty ve výši 72 000 Kč, a tedy z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3 980 Kč. Žalované tak přísluší náhrada nákladů řízení sestávající z částky 11 940 Kč za tři úkony právní služby, částky 900 Kč za tři režijní paušály a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 2 696 Kč. Žalobce je tak povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení celkem částku 15 536 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet uvedený v druhém výroku tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.