Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 1/2021-28
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 20.941 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.000 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 1.000 Kč, platných vždy dom každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že při nesplnění byť jen jediné splátky se stává splatným zbytek dluhu najednou.
II. Žaloba se zamítá co do částky 6.941 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.941 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 850 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. I Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 210 Kč, a to na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. účtu: 3703-226341/0710, variabilní symbol do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V. Žalovaný uvádí, že žádá o doručování na adresu adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.000 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 1.000 Kč, platných vždy dom každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že při nesplnění byť jen jediné splátky se stává splatným zbytek dluhu najednou. II. Žaloba se zamítá co do částky 6.941 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.941 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 850 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. I Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 210 Kč, a to na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. účtu: 3703-226341/0710, [variabilní symbol] do 3 dnů od právní moci rozsudku. V. Žalovaný uvádí, že žádá o doručování na adresu [adresa].
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 20.941 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2019 Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (příjmení příjmení p.l.c., ST anonymizována dvě slova, 120 anonymizována dvě slova, Gzira, anonymizováno číslo, země) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 12,5% z poskytnuté částky a úroku ve výši 8,5 % měsíčně. role v řízení neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě požadovala úhradu jistiny pro případ, že by soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, s výší dluhu souhlasil.
3. Protože žalovaný proti žalobě nic nenamítal, provedl soud při jednání dne 17. 3. 2021 k důkazu pouze listin y předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listin y předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:
A) Smlouvou o úvěru ze dne 18. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 80.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 14.000 Kč (10.000 Kč dne 18. 12. 2019 a 4.000 Kč dne 23. 12. 2019), žalovaný měl vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1.000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 12,5% z poskytnuté částky a úroku ve výši 8,5 % měsíčně.
B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalovanému.
C) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník “) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku .
Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně (příjmení příjmení p.l.c., ST anonymizována dvě slova, 120 The anonymizována tři slova číslo, země) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru a úroku. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku . V této souvislosti je pro soud zarážející, pokud žalobykně na výzvu soudu v podání ze dne 27. 1. 2021 doplnila svá tvrzení o čerpání úvěru, a to ve dnech 24. 7. 2017, 24. 10. 2017, 10. 1. 2018 a 9. 4. 2018, neboť tato čerpání nemohou mít vztah ke smlouvě, ze které je žalovaná, jelikož tato byla uzavřena až dne 18. 12. 2019.
6. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
7. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).
8. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
9. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 262,91%, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku . Žalovaný byl povinen kromě poskytnutého úvěru vrátit včetně poplatku ve výši 12,5% z poskytnuté částky a úroku ve výši 8,5 % měsíčně (102 % za rok). S možností posouzení smlouvy jako neplatné koneckonců počítala žalobkyně již v samotné žalobě a pro takový případ požádala o přiznání částek z titulu bezdůvodného obohacení.
10. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku . Protože žalovaný neuhradil žádnou částku, ale byla mu poskytnuta částka 14.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovaným (14.000 Kč - 0 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku . Splatnost v Platebních informacích lze pokládat za výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení. Vzhledem k majetkovým poměrům žalovaného, jež soud zjistil při jednání soudu, umožnil soud žalovanému dlužnou částku splácet v přiměřených splátkách v souladu s § 160 odst. 4 o.s.ř. Žalovaný dosahuje příjmu cca 15.000 až 20.000 Kč čistého, bydlí se synem v bytě, o jehož náklady se dělí, nicméně má další dluhy, u stavební spořitelny ve výši cca 430.000 Kč, u dalších tří věřitelů ve výši 15.000 Kč až 30.000 Kč (u každého).
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 850 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.048 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.941 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.
12. Protože soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.