Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 289/2020-59
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 24 451,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 359,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 359,94 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 8 091,73 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 401,67 Kč od 1. 4. 2020 do 25. 4. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 091,73 Kč od 27. 4. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 778 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 359,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 359,94 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 8 091,73 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 401,67 Kč od 1. 4. 2020 do 25. 4. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 091,73 Kč od 27. 4. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 778 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně přednesla (viz skutková žalobní tvrzení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 7. 8. 2020 a v jeho doplnění doručenému soudu 21. 12. 2020), že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřely dne 22. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované možnost spočívající v disponování s finančními prostředky 38 922,94 Kč a žalovaná měla povinnost řádně hradit měsíční splátky ve výši po 1 500 Kč. Žalovaná načerpala finanční prostředky v celkové výši 38 922,94 Kč dne 21. 1. 2019, uhradila 22 563 Kč, následně však řádně měsíční splátky nehradila, a proto předchůdkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 31. 3. 2020, čímž vznikla žalované povinnost jednorázově uhradit zbytek dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo s účinností ke dni 3. 7. 2018 k postoupení pohledávky za žalovanou z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo písemně žalované oznámeno dopisem ze 17. 4. 2020, a z téhož dne byla žalovaná také vyzvána předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se, ač řádně předvolána, nedostavila. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Soud zjistil ze smlouvy o revolvingovém úvěru z 22. 12. 2018, že tato byla uzavřená mezi předchůdkyní a žalovanou, a na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované možnost spočívající v disponování s finančními prostředky 38 922,94 Kč a žalovaná měla povinnost řádně hradit měsíční splátky ve výši po 1 500 Kč. Žalovaná načerpala celou výši úvěru, tj. částku 38 922,94 Kč (prokázáno rozpisem založeným na čl. 39-40 spisu).
4. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná 22 563 Kč. Žalovaná zůstala v průběhu celého řízení nečinná, neučinila spornými žádná ze skutkových tvrzení žalobkyně a netvrdila, že by uhradila další částku.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou bylo prokázáno, že předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni (viz čl. 27-34 spisu).
6. Předžalobní výzvou ze 17. 4. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě 24 401,67 Kč s příslušenstvím do 5 dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě obec poště 17. 4. 2020 (prokázáno předžalobní výzvou a poštovním podacím archem čl. 41 a 42 spisu).
7. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením spotřebitelské smlouvy. Žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně vycházela z informací získaných od žalované při osobním pohovoru, přičemž získané informace si dále ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Vycházela také z porovnání příjmů a výdajů zaznamenaných v žádosti o úvěr, a úvěruschopnost ověřila nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, příjmení a insolvenčního rejstříku. Telefonicky kontaktovala zaměstnavatele žalované ke zjištění její příjmové stránky a zohlednila dostupné pohyby na jejím bankovním účtu.
8. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 12. 2018 vyplynulo, že žalovaná byla v předmětném období zaměstnána jako dělnice u právnická osoba v obec s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 500 Kč. Byla svobodná, bydlela u rodičů a náklady na bydlení představovaly 3 000 Kč měsíčně. V souvislosti s platbami za telefon, internet, pojištěním, dalšími splátkami neměla žádné výdaje.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
10. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015, Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele, není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Vyslovil tedy názor, že věřitel musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda předchůdkyně dostála své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy o úvěru řádně a s odbornou péčí prověřila, zda žalovaná je schopna předmětný úvěr s ohledem na své konkrétní příjmy a výdaje řádně splácet. Ohledně těchto skutečností v plném rozsahu tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno žalobkyni. Při zjišťování příjmů a výdajů žalované však předchůdkyně vycházela pouze z ničím nepodložených informací žalované, nepředložila soudu doklad o tom, kde a od kdy byla žalovaná v době poskytnutí úvěru zaměstnána, o tom, že její průměrný čistý měsíční příjem dosahoval tvrzené výše 13 500 Kč, nedoložila žádné doklady ohledně výdajové stránky žalované (výdaje na bydlení aj.).
13. Soud má tedy s ohledem na shora uvedené za to, že v daném případě předchůdkyně nedostála odborné péče při zkoumání pasivní stránky majetkových poměrů žalované a poskytla ji spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou a smlouva je podle § 87 ZoSÚ neplatná. Podle § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly tak, v úrovni informovanosti pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to v horizontálních sporech. Existuje totiž nebezpečí, že spotřebitel se zejména z důvodu nevědomosti nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně, z čehož vyplývá, že by spotřebitele nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Z tohoto důvodu soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem.
14. Vzhledem k neunesení důkazního břemene žalobkyně ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná (srovnej např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě čj. 8 Co 11/2007-56, čj. 8 Co 202/2018-63).
15. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a úroku. S ohledem na shora uvedené soud nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná prokazatelně za trvání úvěrového vztahu vyčerpala finanční prostředky ve výši 38 922,94 Kč a uhradila 22 563 Kč. K úhradě rozdílu, tj. částky 16 359,94 Kč (38 922,94 – 22 563) byla proto žalovaná zavázána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná se s plněním dlužné částky dostala do prodlení, soud ji zavázal v souladu s § 1970 o. z. k povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění od 26. 4. 2020 do zaplacení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti soud tedy považuje časový údaj uvedený v předžalobní výzvě. Předžalobní výzva z 17. 4. 2020 byla odeslána žalované 17. 4. 2020 a na základě fikce doručení dle § 573 o. z. byla doručena 20. 4. 2020 (3. pracovní den po odeslání). Pětidenní lhůta k plnění stanovená v předžalobní výzvě uplynula 25. 4. 2020 a od 26. 4. 2020 je žalovaná v prodlení.
17. Ve zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II. rozsudku).
18. lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či pro plnění dluhu ve splátkách.
19. Předmětem tohoto řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (zákonný úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř., soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu a uzavírá, že žalobkyně byla procesně úspěšná s částkami vyjádřenými ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. co do částky 17 659,74 Kč (která obsahuje i kapitalizované úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí), naopak její neúspěch je vyjádřen částkami (včetně kapitalizovaného příslušenství) uvedenými ve výroku II. tohoto rozsudku, tj. celkový neúspěch žalobkyně představuje částku 26 557,47 Kč. Je tak zřejmé, že úspěch žalobkyně představuje 66 % a neúspěch 34 %. Na nákladech řízení tedy byl přiznán rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem, tj. 32 % účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyni. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 2 432 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 980 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč, a dále 21 % DPH počítaná ze všech položek kromě soudního poplatku, tj. z částky 1 200 Kč, což představuje 252 Kč 32 % z celkových nákladů řízení, tj. z částky 2 432 Kč, představuje částku 778 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.