Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 31/2021-18

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 15 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek pohledávku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 592,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 8. 4. 2019 do 9. 2. 2021 a o zaplacení pohledávky ve výši 500 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po splnění pohledávky ve výroku I. pod ztrátou výhody splátek náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek pohledávku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 592,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 8. 4. 2019 do 9. 2. 2021 a o zaplacení pohledávky ve výši 500 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po splnění pohledávky ve výroku I. pod ztrátou výhody splátek náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou ze dne 18. 11. 2020 na žalované domáhal zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba příjmení p.l.c., se sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ příjmení příjmení“) a žalovanou byla dne 7. 1. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webové rozhraní příjmení příjmení), na základě které se právnická osoba příjmení zavázala poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr až do výše 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za jeho čerpání, anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 15 000 Kč, řádně ho však nesplácela. Pohledávku za žalovanou postoupila právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec (dále jen„ anonymizováno“) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019. Společnost anonymizováno pohledávku za žalovanou následně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek žalobci. Obě postoupení byla žalované oznámena. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala.

2. Žalobce dále uvedl, že příjmení příjmení před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru ověřila totožnost žalované a posoudila její úvěruschopnost. Nic bližšího ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované neuvedl.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila při ústním jednání konaném dne 10. 3. 2021, při kterém uvedla, že úvěr čerpala a následně nesplácela. V době uzavírání smlouvy o úvěru nebyla v dobré finanční situaci, byla sice zaměstnána s příjmem 12 000 Kč měsíčně, ale měla dvě vyživovací povinnosti, byla rozvedená a manžel jí nehradil výživné. Požádala o možnost uhradit dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, neboť je ve špatné finanční situaci.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalobce je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřela dne 7. 1. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se příjmení příjmení zavázala poskytnout žalované neúčelový bezhotovostní úvěr až do výše sjednaného limitu 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a příslušné poplatky, tj. zejména poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za jeho čerpání nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, počínaje dnem 7. 2. 2019 (ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Žalovaná úvěr čerpala do výše 15 000 Kč dne 7. 1. 2019 (z potvrzení o provedené platbě – částky 4 500 Kč, 10 000 Kč a 500 Kč), avšak řádně nesplácela. Dle tvrzení žalobce neuhradila žalovaná ničeho. Pohledávku za žalovanou postoupila právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec (dále jen„ anonymizováno“) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019). Společnost anonymizováno pohledávku za žalovanou následně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek žalobci (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o obou postoupeních pohledávky žalobce ze dne 4. 11. 2020 bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisu ze dne 4. 11. 2020 a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).

5. Účastnickým výslechem žalované bylo zjištěno, že žalovaná je rozvedená a má v péči dvě nezletilé děti. Má řadu pohledávek, po rozvodu nebyla schopná hradit hypotéku a v současné době se jedná o exekučním prodeji rodinného domu, ve kterém bydlí. Je zaměstnána s příjmem zhruba 15 000 Kč čistého.

6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

17. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 7. 1. 2019 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce v žalobě uvádí, že tuto zkoumal, nicméně neuvádí jakým způsobem a ke svému tvrzení nedokládá žádné důkazy. Žalovaná naopak uvedla, že již v době uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru nebyla její finanční situace dobrá, její příjem činil 12 000 Kč měsíčně, byla rozvedená a starala se o dvě nezletilé děti, přičemž bývalý manžel jí řádně nehradil výživné. Vzhledem k příjmům žalované a péči o dvě nezletilé děti, je třeba bezpodmínečně trvat na tom, aby byly řádně ověřeny i výdaje žalované. Vzhledem k tomu, že se však žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem.

19. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

20. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

22. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7. 1. 2019 částku 15 000 Kč, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, které by měla žalovaná žalobci jako právnímu nástupci věřitele vydat. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobci neuhradila ničeho, má povinnost vydat žalobci částku 15 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.

23. Vzhledem k nepříznivé finanční situaci žalované, která má v péči dvě nezletilé děti, přičemž bývalý manžel jí řádně nehradí výživné a s ohledem na její měsíční příjem ve výši cca 15 000 Kč měsíčně vyhověl soud žádosti žalované o možnosti hradit dlužnou částku ve splátkách a v souladu s ustanovením uložil žalované povinnost dlužnou částku a náhradu nákladů řízení hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč.

24. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení a a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu převážně úspěšný a neúspěšný v poměrně nepatrné části. Náklady řízení žalobce ve výši 2 252 Kč představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, a náklady právního zastoupení 1 200 Kč. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl. č. Podle části páté, činí v této věci odměna 300 Kč za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do 50 000 Kč a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč předmětu řízení jde o 300 Kč). Jedná se tak o částku 3 x 300 Kč – 900 Kč za tři úkony právní služby dle , d) vyhl. č. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle , tedy 3 x 100 Kč – 300 Kč, a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21% dle , tedy 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).