Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 401/2020-31
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 39 967,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 13 086,44 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 967,28 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 086,44 Kč od 22. 9. 2018 do 31. 7. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 13 086,44 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 13 086,44 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 967,28 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 086,44 Kč od 22. 9. 2018 do 31. 7. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 13 086,44 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 8. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 39 967,28 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení z částky 13 086,44 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020. Tato právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2019 právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 21. 7. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být vrácen včetně úroku ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný však neuhradil částku 23 524 Kč. Částka 16 443,28 Kč představuje smluvní pokutu, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a byla vypočtena z částky 23 524 Kč za dobu od 22. 9. 2018 do 20. 8. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru číslo ze dne 21. 7. 2017, smluv o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a ze dne 26. 5. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, žádosti o úvěr ze dne 19. 7. 2017, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informací pro spotřebitele, fotokopie občanského průkazu žalovaného, výplatních lístků žalovaného za měsíce duben a květen 2017, čestného prohlášení žalovaného ze dne 21. 7. 2017, předžalobní upomínky ze dne 24. 7. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 včetně podacího lístku ze dne 27. 7. 2020. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 7. 2017 mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč žalovanému, který ve smlouvě potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku a poplatků splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy prohlásil úvěrující společnosti, že dosahuje příjmu 12 703 Kč měsíčně a jeho pravidelné měsíční výdaje činí 7 896 Kč, z toho na bydlení 3 000 Kč, je svobodný, bezdětný, má základní vzdělání a bydlí u rodičů. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že v dubnu 2017 dosáhl čisté mzdy 12 244 Kč a květnu 2017 14 346 Kč a to u právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi postupitelem právnická osoba, a postupníkem právnická osoba Předmětem postoupení byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení. Ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 26. 5. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Seznam postupovaných pohledávek nebyl sice předložen, ale právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni v dopise ze dne 24. 7. 2020 O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní upomínce ze dne 24. 7. 2020, která byla odeslána formou doporučeného dopisu žalovanému dne 27. 7. 2020.
6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě dvou smluv o postoupení pohledávek, na základě kterých v řízení uplatněná pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem právnická osoba na právnická osoba a následně touto společností na žalobkyni. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným a taktéž poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný netvrdil, že by žalobkyni, případně její předchůdkyni, částku 15 000 Kč, byť z části, uhradil. Soud však shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou, a to s ohledem na ustanovení § 86 a následujících zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Dle soudu nebylo prokázáno, že by právnická osoba dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 tohoto zákona a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení přezkumných povinností věřitele stanovených v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení přezkumných povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto povinnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila toliko výplatní lístky za dva měsíce bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy. Zjištění příjmu žalovaného výplatními lístky za jeden měsíc je dle soudu dostatečné vzhledem k délce doby, na kterou byl úvěr poskytnut, nicméně soud konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně nijak nezjišťovala výdaje žalovaného a vycházela pouze s ničím nedoloženého prohlášení žalovaného v žádosti o spotřebitelský úvěr. Vzhledem k tomu, že nebyly dostatečným způsobem zjišťovány výdaje žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná.
7. Nárok uplatněný v tomto řízení však mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a následujících občanského zákoníku . Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč a v řízení nebylo tvrzeno, že by žalovaný cokoliv z této částky vrátil. Žalovaný tak byl zavázán vrátit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak až ode dne 1. 8. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou doporučeně žalovanému dne 27. 7. 2020 k jejímuž doručení došlo dle ust. § 573 o.z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 30. 7. 2020, následujícího dne nastala splatnost uplatněné pohledávky a nejpozději od 1. 8. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 15 000 Kč. Úrok z prodlení byl však přiznán v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokazatelného prodlení žalovaného, která je nižší, než sazba uváděná v žalobě. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od doručení rozsudku, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.