Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 223/2020-11
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudcem Mgr. Janem Linhartem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
; se sídlem adresa žalobkyně
; zastoupený: Mgr. jméno příjmení, advokátka
se sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
; bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 632 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 6 632 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 6 632 Kč ve výši 10 % ročně od 9. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 6 632 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 6 632 Kč ve výši 10 % ročně od 9. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 6 632 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 8. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč; ty zaslal žalovanému na účet dne 13. 6. 2019. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 080 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 8. 7. 2019, avšak žalovaný své závazky neuhradil řádně a včas, když doposud nebyla uhrazena v plné výši. Ke dni 23. 7. 2020 žalovaný uhradil žalobci částku 9 500 Kč, kterou byly umořeny účelně vynaložené náklady (písemné upomínky), smluvní poplatek, poplatek za poskytnutí zápůjčky a část jistiny. Žalovaný dluží žalobci částku 6 632 Kč s příslušenstvím.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Žaloba není důvodná.
Podle dlouhodobě ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, nebo nález ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Z veřejně dostupných statistických údajů obec národní banky o úrokových sazbách korunových úvěrů na spotřebu poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červenci 2019 (příjmení B číslo) plyne, že v tomto období činila průměrná výše úroků u spotřebitelského úvěru na spotřebu s fixovanou úrokovou sazbou (UK4) 8,81 % ročně. Již z tohoto důvodu soud považuje sjednanou úrokovou míru v předložené smlouvě o zápůjčce ze dne 8. 7. 2019, která při jistině 8 000 Kč a smluvnímu úroku 2 080 Kč (kdy právě takto je nutno právně kvalifikovat„ poplatek za poskytnutí půjčky“) odpovídá sazbě 53,27 % ročně, za rozpornou s dobrými mravy, kdy s ohledem na to, že uvedená úroková míra přesahuje obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami více než šestinásobně, jde o rozpor, který je nutno považovat za hrubý. To samo o sobě způsobuje neplatnost celé smlouvy podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zániku, a to neplatnost absolutní. Projevu vůle věřitele, který jako podnikatel poskytne dlužníkovi coby spotřebiteli úvěr za cenu několikanásobně převyšující cenu obvyklou, nelze přiznat právní ochranu v podobě platného vzniku smluvního závazku; z druhé strany pak po dlužníkovi nelze požadovat, aby takový závazek jako platný respektoval.
Soud se dále zabýval tím, zda nelze žalobě zcela nebo z části vyhovět z důvodu vzniklého bezdůvodného obohacení na straně žalovaného (§ 2991 o.z.), avšak pokud žalovaný od žalobce v červnu 2019 obdržel částku 8 000 Kč a ke dni 23. 7. 2020 mu již zaplatil částku 9 500 Kč, je i s přihlédnutím k případnému vzniku nároku na zákonný úrok z prodlení zjevné, že na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ke dni podání žaloby ani ke dni rozhodnutí soudu neexistovalo.
Na základě shora uvedeného soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1, kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení měl plný úspěch žalovaný, avšak v řízení mu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný
podat návrh na jeho soudní výkon, resp. exekuci.