Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 391/2020-71
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupený Mgr. jméno příjmení jméno,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 7 146 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 4 998 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 14.8.2020 až do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 2 148 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14,16 Kč a úroku z prodlení z částky 2 148 Kč za dobu od 12.9.2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 596 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 4 998 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 14.8.2020 až do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 2 148 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14,16 Kč a úroku z prodlení z částky 2 148 Kč za dobu od 12.9.2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 596 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 7 146 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 46,83 Kč za dobu od 14.8.2020 do 11.9.2020 a dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 7 164 Kč od 12.9.2020 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 11.11.2019 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetu na webu www.kamali.cz. Žalobce na základě této smlouvy žalovanému poskytl bezhotovostně úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů spolu s poplatkem ve výši 165 Kč a případně spolu s dalšími poplatky za volitelné služby jako je expres výplata úvěru aj. Dále žalobce uvedl, že se zabýval schopností žalovaného splácet úvěr, provedl šetření v příslušných registrech, např. exekucí či insolvenčním rejstříku, posoudil výdaj a příjmy žalovaného. Žalovaný uhradil žalobci celkem 2 Kč za služby prodloužení splatnosti úvěru. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině 4 999 Kč, 1 797 Kč na sjednaných poplatcích, které žalobce dále zevrubně specifikoval, 150 Kč sjednaná smluvní pokuta a 200 Kč jako účelně vynaložené náklady žalobce. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky ze strany žalobce.
2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Žalobce předně doložil několik listin nepodepsaných žalovaným, a sice úvěrovou smlouvu, sazebník poplatků a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. K tomu žalobce dále doložil„ printscreen“ ze svého interního software, z nějž vyplynulo, že dne 11.11.2019 zaslal na telefonní číslo formou SMS PIN kód k podpisu smlouvy o úvěru. Z potvrzení o platbě ze dne 11.11.2019 a výpisu čerpání úvěru vyplynulo, že žalobce zaslala tohoto dne na účet č. bankovní účet částku 5 000 Kč. Z nedatovaného výpisu ze zmíněného bankovního účtu vyplynulo, že na tomto byl disponibilní zůstatek 1,78 Kč a jeho majitelem je žalovaný. Dále žalobce doložil kopii občanského průkazu žalovaného. Z potvrzení právnická osoba vyplynulo, že žalobce odeslal finanční prostředky, jak je shora uvedeno. V předžalobní výzvě ze dne 14.7.2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 15.7.2020.
4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce poskytl žalovanému 5 000 Kč, žalovaný žalobci v této souvislosti uhradil celkem 2 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu shora uvedenou a disponuje listinami shora uvedenými.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce převedl na účet žalovaného 5 000 Kč, ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. Z žádného provedeného důkazu ani při zohlednění pasivity žalovaného a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaný provedl jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalovaného, nepodepsaným vyhotovením smlouvy a dalších listin, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje žalobci sdělil žalovaný a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalovaného a tento následně vyjádřil, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů. Skutečnost, že žalobce zaslal SMS na telefonní číslo, o němž není zřejmé, že je žalovaného, pak tyto pochybnosti nijak nemůže zvrátit. Je dále nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pouze velmi obecně tvrdil, že se schopností žalovaného splácet úvěr zabýval, nicméně svá tvrzení nepodložil žádnými důkazy. Zabývat se schopností žalovaného splácet předmětný úvěr ukládá žalobci § 86 odst. 1 zákona o SP . V tomto ohledu je nutno dále podotknout, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), a to dokonce ani ve formě informací sdělených žalovaným bez jejich následného ověření žalobcem. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). S ohledem na výše uvedené a absenci tvrzení a důkazů o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, soudu nezbylo než předmětnou úvěrovou smlouvu kvalifikovat jako neplatnou. Svou neúčastí při jednání soudu se pak žalobce i v tomto ohledu vzdal možnost být v daném smyslu poučen dle § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. o.s.ř.
9. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 5 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 2 Kč, zbývá tedy uhradit 4 998 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jelikož tak žalovaný k doložené upomínce žalobce (odeslaná dne 15.7.2020 a tedy dle § 573 občanského zákoníku doručená třetí pracovní den po odeslání) bezodkladně neučinil, je nepochybně od data 14.8.2020 v prodlení s úhradou dluhu. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 4 998 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1 . advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 4 998 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 5 228,02 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 2 148 Kč s úroky z prodlení, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 2 261,02 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 7 489,04 Kč tak představuje úspěch žalobce 70 %, úspěch žalovaného 30 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 40 % svých nákladů, z částky 1 489 Kč tedy ve výši 596 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ). Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.