Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 231/2020-17
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 10 479 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen anonymizováno žalobkyni částku 10 479 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 656 Kč od 27. 5. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 323 Kč od 9. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen [anonymizováno] žalobkyni částku 10 479 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 656 Kč od 27. 5. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 323 Kč od 9. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 10 479 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu nezaplacené kupní ceny za dodávku elektřiny a smluvní pokuty z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. 922328 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 28. 8. 2015.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ) – žalovaný.
V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyně dodávala žalovanému na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny číslo elektrickou energii ze sítě nízkého napětí do odběrného místa obec a číslo, PSČ obec. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každou jednotlivou upomínku k zaplacení nebo jinou výzvu ke splnění povinností žalovaného. Dodanou elektrickou energii žalobkyně žalovanému vyúčtovala za období od 5. 5. 2018 do 6. 5. 2019 fakturou číslo na částku částka splatnou dne 26. 5. 2019 a za období od 7. 5. 2019 do 16. 9. 2019 fakturou číslo na částku 5 323 Kč splatnou dne 8. 10. 2019. Zaslání celkem 5 upomínek pak žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturami č. FO9719019808, FO9719028998, FO9719035504, FO9719039941 a FO9719048822 znějícími vždy na částku 100 Kč, tj. celkem 500 Kč. Žalovaný žalobkyni dlužné částky však dosud ani částečně neuhradil. Soud mu proto povinnost uhradit dlužnou částku uložil výrokem I. tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, neboť se vůči žalobkyni ocitl ode dne následujícího po splatnosti faktur číslo číslo tj. od dne 27. 5. 2019, resp. ode dne 9. 10. 2019 v prodlení s plněním peněžitého závazku. Výše úroku z prodlení byla přiznána ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného.
Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. 2079 a násl. a ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen„ EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně vyčíslila výši náhrady nákladů řízení přímo v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu na částku 7 479,20 Kč, a to jako náhradu nákladů vynaložených na zastupování advokátem mj. v souvislosti se třemi úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) v sazbě 1 540 Kč za jeden úkon a třemi režijními paušály v sazbě á 300 Kč. V dané věci však nelze přehlédnout, že žaloba (návrh ve věci samé) byla podána dne 17. 8. 2020, a to na předepsaném formuláři pro návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu. Dále nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyní je velká energetická společnost, která zcela nepochybně v mnoha dalších případech obdobných tomu právě souzenému žaluje své klienty (z titulu nezaplacených faktur za dodanou energii), a že tarifní hodnota žalovaného nároku nepřevyšuje 50 000 Kč. Konečně není možné pominout ani to, že po právní ani skutkové stránce není předmětný spor nikterak složitý, aby soud stanovil výši náhrady za odměnu právního zástupce žalobkyně podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), o čemž svědčí i stručnost žalobního návrhu a počet jeho příloh. Proto soud dospěl k závěru, že v případě vyčíslení odměny advokáta za provedené tři úkony právní služby je třeba postupovat ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 AT, ve znění účinném od 1. 7. 2014.
Soud ze shora uvedených důvodů ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:
1. soudní poplatek ve výši 800 Kč,
2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 x 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba),
3. 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.
Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.