Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (25)No categories available
11 C 196/2020-41
Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Chrástem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 8.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení 8.000 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 28. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení 8.000 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 28. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou 16. 7. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 8.000 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 28. 6. 2018 do zaplacení.
2. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel 28. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku 8.000 Kč Smlouva byla dle žalobce uzavřena prostřednictvím internetu. Žalobce uvedl, že poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B žaloby, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to příjmení, který právnická osoba zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Tyto skutečnosti žalobce pouze tvrdil. Pro soudní rozhodnutí je ale nutné tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale hlavně prokázat. Bylo na žalobci, aby prokázal, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o zápůjčce a ve znění jak je žalobce předkládá. Toto nebylo dostatečně prokázáno. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy v písemné ani jiné formě.
3. § 562 o.z. zní: 1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 2) Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
4. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
5. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.
6. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.
7. Podle čl. 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.
8. Z předložených důkazů a to ani z listin označených jako„ TATO SMLOUVA O ZÁPŮJČCE“, Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, není dostatečně prokázáno, že by právě žalovaný uzavřel a podepsal smlouvo o zápůjčce a že by jí uzavřel a podepsal v podobě, kterou předložil soudu žalobce. Skutečnost, že v listin ě – smlouvě o zápůjčce jsou uvedeny některé osobní údaje žalovaného, ještě není dostatečným důkazem, že žalovaný tuto smlouvu v dané podobě skutečně uzavřel a podepsal. Důkazem podpisu žalovaného, souhlasu žalovaného se smlouvou a důkazem uzavření smlouvy žalovaným není skutečnost, že na konci smlouvy je v kolonce podpisy napsáno strojem - počítačem, jméno a příjmení žalobce a je zde uvedeno číslo označené jako příjmení kód. Toto není doklad o tom, že by smlouva byla řádně podepsána či odsouhlasena žalovaným a nejedná se ani o podpis ve smyslu § 7 z.č. 297/2016 Sb. Z tohoto podpisu nelze ověřit, že jej učinil právě žalovaný a že telefonní číslo, přes které mělo být komunikováno, užíval právě žalovaný. Tato komunikace navíc nebyla ani odpovídajícím způsobem doložena. S ohledem na § 104 z.č. 257/2016 Sb. měla být smlouvo o zápůjčce uzavřena v písemné formě a proto je potřeba, aby smlouva byla řádně podepsána a to podpisem, který je alespoň zaručený a je založen na kvalifikovaném certifikátu. Přitom dle článku 25 odst. 2 eIDAS by podpis, aby měl účinky rovnocenné vlastnoručního musel být kvalifikovaným podpisem. Rovněž ani nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle § 561 odst. 2 o.z. protože nebylo možné dostatečně ověřit, že z telefonního čísla komunikoval právě žalovaný a že byl seznámen a uzavíral smlouva v podobě, jakou jí nyní předkládá žalovaný. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle eIDAS. Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018 , kde se uvádí:„ Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“
9. Dále v řízení nebylo dostatečně prokázáno (žalobce to ani netvrdil), že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce byla ve smyslu § 86 z.č. 257/2016 Sb. posouzena dostatečně úvěruschopnost žalovaného § 86 z.č. 257/2016 Sb. zni: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. tato smlouva neplatná. Soud se touto otázkou zabýval z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 79/18 z 5. 3. 2020.
10. Z výše uvedených důvodů nevzal soud za prokázané, že by mezi účastníky došlo dne 28. 5. 2018 k uzavření žalobcem tvrzení smlouvy o zápůjčce. Jediné, co bylo prokázáno, že na účet žalovaného bylo z účtu žalobce poukázáno dne 28. 5. 2018 8.000 Kč. Toto bylo prokázáno zprávou právnická osoba z 22. 2. 2021 a výpisem z účtu. Soud proto posuzoval, zda-li žalobce na základě vyplacení částky 8.000 Kč nemá vůči žalovanému nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Jak vyplývá z žaloby, žalovaný tuto částku žalobci celou vrátil. V žalobě se uvádí, že žalovaný žalobci uhradil 9.000 Kč. Z tohoto důvodu nemá žalobce nárok na vrácení žalované částky 8.000 Kč. Soud proto žalobu zcela zamítl.
11. Žalovaný měl v řízení zcela úspěch. Proto by mu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalobci příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému vznikly v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.