Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 96/2020-36

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 18 377 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 5.000 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.645,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 13.377 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 6.148,66 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 2.548,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7.267,34 Kč, a 19,98 % úrok ročně z částky 11.148,66 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 5.000 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.645,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 13.377 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 6.148,66 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 2.548,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7.267,34 Kč, a 19,98 % úrok ročně z částky 11.148,66 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným soudu dne 29. 4. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 18.377 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 18. 9. 2013 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO) smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit částku 13.377 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 2.043 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3.041 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.293 Kč. Žalovaný se zavázal dluh uhradit v 60 týdenních splátkách po 490 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když nejpozději měl dlužnou částku uhradit dne 12. 11. 2014. Právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 převedena na žalobkyni a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Celková hodnota pohledávky ve výši 18.377 Kč sestává z: dlužná jistina 11.148,66 Kč, poplatek ve výši 7.228,34 Kč, kapitalizovaný úrok 7.267,34 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4.194,09 Kč, 19,98 % úrok z dlužné jistiny od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % z částky 11.148,66 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalovaný je slovenským státním příslušníkem s pobytem na území České republiky. Na danou věc tak dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to článek 18 odst. 2.

4. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, dne 18. 9. 2013 uzavřel žalovaný s právnická osoba, IČO, smlouvu o půjčce (v souladu se z. č. a z. č. o spotřebitelském úvěru), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku celkem 29.377 Kč, která sestává z: jistina 16.000 Kč, poplatek 13.377 Kč (úrok ve výši 2.043 Kč, poplatek za administrativní činnost 3.041 Kč, hotovostní režim splátek 8.293 Kč). Celkovou částku se žalovaný zavázal hradit po 60 týdenních splátkách ve výši 490 Kč (výše poslední splátky byla 467 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 uzavřenou mezi právnická osoba, a žalobkyní byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 16. 11. 2017 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu. Dopisem ze dne 10. 9. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně. Součástí spisového materiálu je zákaznická karta, jež je datována 18. 9. 2013; v tétoě se nacházejí informace o příjmech a výdajích žalovaného, aniž by však tyto byly doloženy jakýmikoliv listinnými důkazy, a to např. potvrzením zaměstnavatele o výši příjmů, výpisem z dlužnických registrů apod. Je zde uvedena informace, že žalovaný je dělník ve právnická osoba – družstvo služeb.

5. Usnesením č. j. -24 ze dne 27. 10. 2020 byla žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvána, aby žalobu doplnila tak, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně byla poučena, že pokud soudu nebude řádně doloženo posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, bude na sjednanou smlouvou o úvěru nahlíženo jako na neplatnou (viz , kterým se mění zákon o spotřebitelském úvěru). Ve svém písemném podání doručeném soudu dne 4. 12. 2020 právní zástupce žalobkyně sdělil, že schopnost splácet byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady. Na základě této žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost splácet zápůjčku a možnost dostát svému závazku. Původní věřitel pak vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení zápůjčky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona číslo Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná.

7. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 číslo, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 číslo se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další

C číslo, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (pokud právní předchůdce žalobkyně nazval ve formuláři tento typ smlouvy„ smlouva o půjčce“, pak se soud s ohledem na okolnost, že v záhlaví smlouvy je uvedeno, že je smlouva uzavřena mj. v souladu se z. č. , o spotřebitelském úvěru, a dále okolnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky, které se zavázal uhradit ve splátkách, a to se sjednanými úroky a dalšími poplatky, je nepochybné, že mezi stranami se jedná právě o spotřebitelský úvěr, přičemž je dále nepochybné, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně je právě poskytování spotřebitelských úvěrů).

11. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě, a to ani z tvrzení žalobkyně a z předložených listin, nikterak nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Pokud žalobkyně ve svém písemném podání podává v otázce posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyjádření, pak se jedná o kusé a obecné informace (bez doložení důkazů), které nenaplňují intence ust. z. č. o spotřebitelském úvěru (ve znění z. č. ). Pokud měl soud k dispozici informaci ze zákaznické karty, kde je v podstatě uvedeno pouze, že žalovaný pracuje jako dělník ve právnická osoba družstvo služeb, aniž by byla tato skutečnost i prokázána, např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod., pak lze konstatovat, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně posuzována.

12. Za daného stavu věci proto soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným za neplatnou, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení i bez návrhu, neboť takovéto jednání právního předchůdce žalobkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 5.000 Kč (poskytnuto bylo 16.000 Kč, dle vyjádření žalobce žalovaný v mezidobí uhradil 11.000 Kč) s příslušenstvím (se zákonnými úroky z prodlení a kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení – ve výši 1.645 – tj. z částky 5.000 Kč za období od 16. 10. 2013 do 16. 11. 2017 ve výši 8,05 %).

13. Soud výrokem II. žalobu zamítl co do částky 13.377 Kč (rozdíl mezi požadovanou částkou 18.377 Kč a přiznanou částkou 5.000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 6.148,66 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 2.548,80 Kč (rozdíl mezi požadovanou částkou 4.194,09 Kč a přiznanou částkou 1.645,29 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 7.267,34 Kč, a 19,98% úrok ročně z částky 11.148,66 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, neboť tyto částky by bylo možno přiznat pouze v případě platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

14. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru se tak soud blíže nebude vyjadřovat k charakteru a platnosti dalších smluvních ujednání týkající se např. platby za inkaso.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , když žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, tj. nižší než její neúspěch ve věci. Za této situace soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve obec - pobočky ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.