Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 312/2020-22
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr Radkou Čepickou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
zastoupené advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
pro: zrušení vyživovací povinnosti na zletilé dítě
takto:
I. Vyživovací povinnost žalobce celé jméno žalobce k žalované celé jméno žalované stanovená rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 1. 2017, č. j. 13 P 19/2010 – 187 ve spojené s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2017, č. j. 12 Co 110/2017 – 218 se s účinností od 1. 9. 2020 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Vyživovací povinnost žalobce [celé jméno žalobce] k žalované [celé jméno žalované] stanovená rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 1. 2017, č. j. 13 P 19/2010 – 187 ve spojené s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2017, č. j. 12 Co 110/2017 – 218 se s účinností od 1. 9. 2020 zrušuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla s účinností od 1. 9. 2020 zrušena jeho vyživovací povinnost k žalované. Žalobu odůvodnil tím, že Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 13 P 19/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 12 Co 110/2017, byla otci uložena povinnost hradit na výživu dnes již zletilé dcery výživné ve výši 5 700 Kč s účinností od 1. 2. 2017. Otec po celou dobu řádně výživné hradil. V červnu 2020 dcera kontaktovala otce s tím, že úspěšně zakončila studium na škole, kterou studovala, když složila závěrečnou zkoušku a otci předložila výuční list. Pro otce toto byla informace, že ukončila svou soustavnou přípravu na budoucí povolání a získala ucelené vzdělání. Otec tedy hradil výživné ještě do srpna, od září přestal výživné hradit. V reakci na končení hrazení výživného zletilá dcera telefonicky otci sdělila, že od září studuje v dalším učebním oboru a domáhala se pokračování hrazení výživného. Žalobce je přesvědčen, že získáním výučního listu dcera ukončila svou přípravu na budoucí povolání. Dále uvedl, že by byl připraven plnit svou vyživovací povinnost, pokud by si dcera vzděláním ve vyšším stupni prohlubovala své získané znalosti a studium by bylo ukončeno maturitní zkouškou. Její studium, po jehož ukončení získá pouze další výuční list, je na stejné vzdělávací úrovni jako předešlé, tedy nezvyšuje kvalifikaci žalované, a proto má za to, že vyživovací povinnost skončila.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že studuje 1. ročník Střední školy stravování a služeb obec – obor Kuchař, číšník se zaměřením číšník, barman, barista, a proto navrhuje zamítnutí žaloby. Dále uvedla, že se s otcem chtěla dohodnout mimosoudně na dalším hrazení výživného, ale otec odmítl.
3. Při ústním jednání žalovaná doplnila, že i když studuje na stejné střední škole, jde o jiný obor – obor číšník, barman, barista, který je tříletý, ale s možností nástavbového studia ukončeného maturitní zkouškou. Pro studium dalšího oboru se žalovaná rozhodla jednak z důvodu širšího uplatnění, tak aby do budoucna měla větší šanci získat uplatnění na pracovním trhu, jednak i s ohledem na současnou pandemickou situaci, která právě v oboru gastronomie vyvolala vysokou nezaměstnanost a propouštění. Dále uvedla, že se jí nepodařilo najít zaměstnání v oboru cukrář, který úspěšně dokončila a další studium tedy není účelové pokračování ve studiu.
4. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná v červnu 2020 ukončila studium na Střední škole stravování a služeb v oboru Cukrář a od září 2020 nastoupila na totožné škole ke studiu v oboru Kuchař – číšník se zaměřením číšník, barman, barista.
5. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil tyto skutečnosti: Účastníci učinili nesporným, že v červnu 2020 žalovaná ukončila studium na Střední škole stravování a služeb obec v oboru cukrář, který je označen kódem a názvem oboru číslo Cukrář. Z potvrzení o studiu bylo zjištěno, že žalovaná je od září studentkou prvního ročníku Střední školy stravování a služeb v oboru číslo Kuchař – číšník, zaměření číšník, barman, barista. Jedná se tříleté studium, zakončené závěrečnou učňovskou zkouškou (výučním listem). Dále bylo z potvrzení zjištěno, že po dobu vzdělávání v uvedeném oboru má studiem možnost získat certifikáty v různých gastronomických kurzech pořádaných školou a po získání výučního listu je možné se dále vzdělávat v oboru číslo Gastromonie, nástavbové studium, které je dvouleté a je zakončeno maturitní zkouškou. Na internetových stránkách školy bylo ověřeno, že studijní obor číslo – číšník, barman, barista je otevřen pouze v denním programu vzdělávání. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že po ukončení tříletého oboru cukrář měla žalovaná možnost dalšího nástavbového studia, a to v obec (Střední škola živnostenská obec, obor Podnikání). Dále bylo zjištěno, že žalovaná má pro stávající studium v oboru Kuchař – číšník uznány následující předměty: český jazyk, občanskou výchovu, matematiku (na dva roky), základy přírodních věd, tělesnou výchovu. Nadále pokračuje ve studiu anglického a ruského jazyka, informační a komunikační technologie, ekonomika a nově navštěvuje předměty: potraviny a výživa a administrativa, odbyt a obsluha, technologie, od třetího ročníku přibydou předměty dle zaměření barman, barista.
6. Zásadní otázkou v dané věci je, zda vyživovací povinnost žalobce vůči žalované nadále trvá. Soud je tedy povinen zkoumat, zda žalovaná je schopna se sama živit.
7. Po právní stránce soud věc posuzoval podle ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.
8. Vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, ale pouze schopností sám se živit. Předpokladem trvání vyživovací povinnosti je neschopnost dítěte samo se živit. V případě žalované bylo zjištěno, že v červnu 2020 ukončila studium na Střední škole stravování a služeb obec v oboru Cukrář a získala v tomto oboru výuční list. Od září 2020 je studentkou prvního ročníku Střední školy stravování a služeb obec v oboru Kuchař – číšník se zaměřením číšník, barman, barista, kdy se rovněž jedná o tříletý studijní obor ukončený výučním listem.
9. Za situace, kdy žalovaná pokračuje ve studiu oboru, který je na stejné vzdělávací úrovni jako její předchozí studium, je nutno zvážit, zda doba dalšího studia je společensky odůvodněna. Bylo totiž opakovaně judikováno, že za řádnou přípravu na budoucí zaměstnání nelze považovat opakované studium stejného stupně. Může samozřejmě nastat i situace, kdy další studium sice nenavazuje přímo na předchozí studium, nicméně z konkrétních okolností bude odůvodněn zájem dítěte na zvýšení dosažené kvalifikace. Studium by především mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje a ve svém důsledku by mělo vést k lepším budoucím vyhlídkám pro uplatnění na trhu práce. V obecné rovině totiž platí, že zásadně vyživovací povinnost rodičů k dítěti již netrvá, jestliže dítě, které skončilo přípravu na budoucí povolání, se následně rozhodne pro přípravu v jiném oboru, a jestliže tato následná příprava nenavazuje na předchozí vzdělávání a není tak zvyšováním již dosažené kvalifikace.
10. Studium žalované na Střední škole stravování a služeb obec v oboru Kuchař – číšník se zaměření číšník, barman, barista nelze považovat za zvyšování kvalifikace, když tímto studiem získává žalovaná vzdělání opět pouze v dalším učebním oboru, který nenavazuje na předchozí vzdělávání. Jelikož se v daném případě nejedná o navazující studium, nýbrž o studium, které lze považovat pouze za rozšiřující, zabýval se soud otázkou, zda v tomto konkrétním případě jde o racionální přípravu na budoucí povolání a tedy účelností takového studia.
11. Žalovaná argumentovala, že se jedná o rozšiřující vzdělání, které může do budoucna přispět ke zvýšení šance žalované, co do jejího uplatnění. Důvodnost svého dalšího studia pak spatřuje v tom, že po ukončení oboru Kuchař – číšník má možnost dalšího nástavbového vzdělání v oboru Gastronomie, který je ukončen maturitní zkouškou, dále pak současnou pandemickou situací, která ovlivnila nabídky na pracovním trhu právě v oblasti gastronomie a v neposlední řadě tím, že se jí nepodařilo najít v ukončeném oboru Cukrář zaměstnání.
12. V závěrečném návrhu žalobce setrval na žalobě. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť nadále studuje, studiem si prohlubuje své znalosti, a i když se jedná o jiný obor, hodlá se právě v tomto oboru žalovaná do budoucna realizovat. Z uvedených důvodu a vzhledem k pandemické situaci, která postihla právě obor gastronomie, má za to, že další studium je odůvodněno, a tedy trvá vyživovací povinnost. Pro případ, že by soud neshledal důvody pro zamítnutí žaloby, navrhla, aby soud zachoval vyživovací povinnost a otci dle svého uvážení výživné případně snížil.
13. Ohledně dalšího nástavbového studia však bylo zjištěno, že žalovaná měla možnost již po ukončení studia v oboru Cukrář, přihlásit se k dalšímu nástavbovému studiu, a to na Živnostenské škole obec. Sama žalovaná v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že tuto možnost nezvažovala, a to z důvodu, že o toto studium byl velký počet uchazečů. Dále bylo zjištěno, že přihlášku na obor Kuchař – číšník se zaměřením číšník, barman, barista žalovaná podávala v dubnu 2020, přijata byla v červnu 2020 bez nutnosti konat přijímací zkoušky. Ohledně tvrzení, že se žalované nepodařilo najít zaměstnání v oboru Cukrář, žalovaná pouze tvrdila, že si hledala práci přes internet. Jaké zaměstnavatele oslovila, si ale nepamatuje, e-mailovou komunikaci již nemá k dispozici, na žádné přijímací řízení pozvána nebyla, neboť nemá praxi. Dále uvedla, že osobně se poptávala pouze v Globusu, kde v rámci studia vykonávala praxi, ale tam přijata nebyla. Následně doplnila, že tam bylo jedno volné místo, na které se kromě žalované hlásila i její spolužačka, která se shodně jako žalovaná hlásila také na studijní obor Kuchař – číšník. Jelikož spolužačka ke studiu v oboru Kuchař – číšník přijata na rozdíl od žalované nebyla, rozhodla se žalovaná pro další studium a o místo již neprojevila zájem. Přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalovaná nenavrhla žádné důkazy, které by osvědčily, že si ve vystudovaném oboru Cukrář nemohla najít práci. Jako podpůrný důkaz označila svědeckou výpověď spolužačky, která byla přijata do Globusu. S ohledem na vyjádření samotné žalované, však soud dopěl k závěru, že tento důkaz není způsobilým důkazem k prokázání tvrzení, že se žalované nepodařilo najít zaměstnání, když se sama vyjádřila tak, že když byla přijata ke studium a její kamarádka ne, tak se rozhodla pro studium a místo jí„ přenechala“. Z uvedeného důvodu tento důkaz soud pro nadbytečnost zamítl. Žalovaná na podporu svých tvrzení ohledně situace na trhu práce navrhla důkaz zprávou od úřadu práce, zda v daném období byly evidovány poptávky zaměstnavatelů pro uchazeče s oborem Cukrář, případně v jakém rozsahu a s jakými požadavky. Rovněž tento důkaz soud pro nadbytečnost zamítl, když dospěl k závěru, že pokud žalovaná uvedla, že si hledala práci přes internet, kdy odpovídala na poptávku zaměstnavatelů, pak je zřejmé, že i přes složitější situaci způsobenou pandemií COVID 19, poptávka na trhu práce existovala. Soud má za to, že pouze pandemická situace, byť trvá v České republice již téměř rok, sama o sobě nemůže odůvodňovat ze společenského hlediska studium dalšího oboru na shodné úrovni jako studium předcházející. Bez dalšího totiž nelze důvodně očekávat, že studium dalšího oboru s jiným zaměřením automaticky zvětší šance na trhu práce. Žalovaná uvedla, že právě v oboru číšník, barman, barista by se chtěla do budoucna realizovat. Soud dospěl k závěru, že další vzdělávání žalované v tomto se zaměřením číšník, barman, barista je vykonávané zejména z důvodu zájmu žalované. V tomto ohledu je nutno vzít v potaz i skutečnost, že existuje řada možností, jak si žalovaná mohla rozšířit své dosavadní vzdělání právě v oboru barman, barista, a to bez nutnosti dalšího vzdělávání ve formě denního studia. Touto možností je například absolvování kurzů pro barmany a baristy, kterých existuje nepřeberné množství v různém rozsahu. Z veřejně dostupných zdrojů soud zjistil, že tyto kurzy je možné absolvovat v rozsahu od jednodenních, dvoudenním, pětidenních až po akreditované kurzy v rozsahu 20 hodin teoretické a 20 hodin praktické výuky, jakož i s možností rekvalifikačních kurzů hrazených Úřadem práce. Žádnou z těchto možností však žalovaná nejen že nevyužila, ale ani nezvažovala. Po provedeném dokazovaní se tak jeví jako odůvodněný závěr, že žalovaná využila pouze pro sebe nejjednodušší cestu, a to studium v dalším denním studiu na shodné úrovni vzdělání, kterého již dosáhla, ke kterému nemusela absolvovat přijímací zkoušky, a na kterém má navíc řadu studijních úlev v rozsahu uznaných předmětů. Žalovaná, ač měla možnost přihlásit se k nástavbovému studiu, v rámci kterého by si dokončila úplné středoškolské vzdělání ukončené maturitní zkouškou, této možnosti nevyužila, a proto na její současné vzdělávání nelze pohlížet jako na účelné, ale spíše jako na studium, kterým si žalovaná hodlá prodloužit studijní život. Soud pro nadbytečnost zamítl i návrh na provedení důkazu opatrovnickým spisem, když tímto spisem měly být prokázány dlouhodobě špatné vztahy mezi žalobcem a žalovanou, když tyto narušené vztahy byly zjištěny i v rámci vedeného řízení. I když soud nepovažuje v rámci řízení o zrušení vyživovací povinnosti za podstatné, z jakých důvodů byly vztahy mezi účastníky v minulosti narušeny, nelze ale ani odhlédnout od faktu, že žalovaná svůj záměr studovat další učební obor svému otci žádným způsobem neoznámila, respektive jej až následně pouze informovala o tom, že dále studuje, a to navíc až v okamžiku, kdy jí otec přestal výživné platit.
14. Soud se pečlivě zabýval konkrétními okolnostmi daného případu. S ohledem na výše uvedené, zejména po posouzení všech relevantních skutečností v jejich vzájemných souvislostech, soud dovodil, že v daném případě není další studium žalované v oboru, který je na stejné vzdělávací úrovni jako její předchozí studium, společensky odůvodněno. Na takovéto studium žalované, které lze označit jako„ studium po studiu“ nelze dle názoru soudu vztáhnout zákonnou vyživovací povinnost rodičů, která tak není opodstatněná, a proto soud žalobě na zrušení vyživovací povinnosti vyhověl.
15. K alternaci závěrečného návrhu žalované, aby soud zachoval žalobci vyživovací povinnost a výživné případně dle svého uvážení snížil, soud uvádí, že jde o řízení, v němž je soud vázán návrhem a nemůže jej překročit (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Za situaci, kdy soud shledal, že samotná existence vyživovací povinnosti není odůvodněna, nelze akceptovat případné snížení vyživovací povinnosti.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde kriteriem je úspěch ve věci. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto by měl proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.