Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 35/2020-19
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 805,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 12 535,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně jdoucím od 17. 9. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky
-) 2 769,78 Kč jako kapitalizovaného úroku z úvěru,
-) 500 Kč jako nákladu spojeného s uplatněním pohledávky z úvěru,
-) úroku z prodlení z částky 12 535,77 Kč jdoucí od 7. 5. 2018 do 16. 9. 2020.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 320,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 12 535,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně jdoucím od 17. 9. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky -) 2 769,78 Kč jako kapitalizovaného úroku z úvěru, -) 500 Kč jako nákladu spojeného s uplatněním pohledávky z úvěru, -) úroku z prodlení z částky 12 535,77 Kč jdoucí od 7. 5. 2018 do 16. 9. 2020. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 320,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 17. 9. 2020 domáhala
na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku z titulu smlouvy
o revolvingovém úvěru, kterou uzavřela s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba příjmení anonymizováno 9 slov číslo, anonymizováno, dne 6. 9. 2016 O poskytnutí úvěru požádal žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, vyplněním online formuláře na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému neúčelový, bezhotovostní úvěr s úvěrovým limitem 35 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5% měsíčně společně s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky úvěru, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5% nesplacené částky úvěru minimálně však 1 000 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal částku 17 933,42 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Celková výše dluhu žalovaného na jistině činí 12 535,77 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek formou výpisů avšak žalovaný přes výzvy svůj závazek řádně a včas neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 18. 12. 2019 svoji pohledávku za žalovaným právnická osoba, která pohledávku následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně požaduje ze smluvního vztahu zaplacení poskytnuté a nesplacené jistiny ve výši 12 535,77 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 2769,78 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% z částky 12 535,77 Kč od 7. 5. 2018 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2020 k úhradě dlužné částky. Žalovaný však nereagoval a ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání nařízenému na 1. 2. 2021 se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila. Soud tak s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
4. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dne 2. 12. 2016 ukončili právní jednání směřující k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru (smlouva nebyla uzavřena platně, viz níže). V žádosti o úvěr se žalovaný identifikoval jménem, příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, adresou a číslem bankovního účtu, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného schválila téhož dne (prokázáno listino u nazvanou smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 2. 12. 2016). Na základě těchto smluvních dokumentů mohl žalovaný čerpat revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč (prokázáno listino u nazvanou smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 2. 12. 2016). Žalovaný postupně čerpal na bankovní účet č. bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 17 933,42 Kč včetně poplatků a nákladů účtovaných dle smlouvy (prokázáno platebními informacemi). Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku řádně a včas nesplácel, když z čerpané částky neuhradil jistinu úvěru ve výši 12 535,77 Kč (prokázáno výpisy z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 18. 12. 2019 svoji pohledávku za žalovaným právnická osoba, která pohledávku následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 5. 2020 odeslaným žalovanému téhož dne (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2020, podacím lístkem ze dne 27. 5. 2020). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 27. 5. 2020, odeslaným podle podacího lístku téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2020, podacím lístkem ze dne 27. 5. 2020). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by hradil více, než tvrdí žalobkyně).
5. Soud v prvé řadě hodnotil důkazy k tvrzením o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného. V případě nesplnění této zákonné povinnosti by úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně, tedy by soud již dále nemusel zkoumat její další obsah a poskytnuté plnění žalobkyni by bylo nutno posoudit jako bezdůvodným obohacením žalovaného.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by si vyžádala podklady, ze kterých by mohla úvěruschopnost žalovaného řádně, individualizovaným způsobem posoudit. Není tak zřejmé, na základě čeho právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda si ověřila údaje, které jí žalovaný sdělil, jak ukládá zákon (§ 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně přitom byla písemně upozorněna na skutečnost, že soud nemá ze založených listin za doložené řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovanou a že z uvedeného důvodu přistoupil k nařízení jednání. Na tuto skutečnost žalobkyně nijak nereagovala a z jednání se z důvodu ekonomie řízení omluvila.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon
o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaný byl spotřebitelem. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající
ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá,
že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně před soudem neprokázala, že by dostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ohledně otázky řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované vyvstala v řízení důkazní nouze. V tomto případě má soud povinnost přítomného účastníka poučit dle § 118a odst. 1 ,3 z. č. 99/ 1963 Sb. (občanský soudní řád , dále jen „o.s.ř. “), žalobkyně se jednání neúčastnila proto ji dobrodiní tohoto poučení nenáleží. Jak soud však uvedl shora byla na tuto důkazní nouzi upozorněna při nařízení jednání nad rámec povinností soudu.
14. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba,
aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018 . Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost zakotvuje směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“)
v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru
a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné
a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat
i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění
§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěruschopnosti žalovaného je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též
I US 199/11).
15. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru dostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.
16. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Žalobkyně je na základě smlouvy o postoupení pohledávky věřitelkou pohledávky z absolutně neplatné úvěrové smlouvy (pro nedostatek prověření úvěruschopnosti dlužníka). Má proto nárok jen na jistinu dluhu jako bezdůvodné obohacení.
18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl
po právu plnit sám.
19. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil rozdíl mezi vyčerpanými peněžními prostředky
a provedenými úhradami, tj. částku 12 535,77 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne podání žaloby, neboť předchozí výzvy se vztahovaly k závazku ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která je neplatná. Výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
20. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a nákladů spojených s uplatněným pohledávky, soud žalobu co do částky kapitalizovaného úroku ve výši 2 769,78 Kč, nákladu spojeného s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč a úroku z prodlení z částky 12 535,77 Kč od 7. 5. 2018 do 16. 9. 2020 částečně zamítnout.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 320,12 Kč, přičemž tato částka představuje 58,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení
v rozsahu 79,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,69 %). Tyto náklady sestávají
ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 2 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
22. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.