Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 286/2020-20
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
hlášený k trvalému pobytu ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 87 272,42 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 87 272,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 107 019,41 Kč za dobu od 16. 8. 2019 do 7. 2. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 97 272,42 Kč za dobu od 8. 2. 2020 do 30. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 87 272,42 Kč za dobu od 31. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 21 352 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 87 272,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 107 019,41 Kč za dobu od 16. 8. 2019 do 7. 2. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 97 272,42 Kč za dobu od 8. 2. 2020 do 30. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 87 272,42 Kč za dobu od 31. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 21 352 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou dne 4. 9. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku pod bodem I. uvedené částky s úrokem z prodlení, a to z titulu pohledávky za žalovaným, vzniklé na základě debetního zůstatku na běžném účtu, který žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, jehož rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále uvedených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným jako podnikatelem smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu, na základě které vedla pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet, následně dne 14. 8. 2015 uzavřely strany smlouvu o povoleném debetu, dle které byl žalovaný oprávněn přečerpat zůstatek na běžném účtu až do záporné hodnoty 100 000 Kč s tím, že v případě překročení tohoto limitu byl záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debetní zůstatek a bylo povinností žalovaného jej žalobkyni splatit, v opačném případě mohla žalobkyně smlouvu vypovědět a záporný zůstatek na účtu žalovaného převést na zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu. Vzhledem k tomu, že žalovaný limit 100 000 Kč překročil, žalobkyně z uvedeného důvodu dopisem ze dne 5. 8. 2019 odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu odstoupila, dopisem ze dne 15. 8. 2019 pak žalovanému oznámila zrušení uvedeného běžného účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek č. bankovní účet, kam převedla celkový dluh žalovaného ve výši 107 019,41 Kč, jak i patrné historického výpisu z účtu. Žalovaný výši svého dluhu nikterak nezpochybňoval, obdobně jako další žalobní tvrzení o tom, že žalovaný po zrušení účtu uhradil na svém dluhu dne 7. 2. 2020 částku 9 746,99 Kč a dne 30. 3. 2020 částku 10 000 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 15. 6. 2020.
4. Posoudil-li soud popsanou smlouvu o povoleném debetu dle formy i obsahu jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit peněžní prostředky, čerpané formou záporného zůstatku ze žalobkyní pro žalovaného vedeného běžného účtu, domáhala-li se žalobkyně úroku z prodlení, pak jeho výše ve shodě se žalobním návrhem vychází z nař. vl. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl.
5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše), pak má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 492 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 4 620 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 13 cit. vyhlášky zástupci žalobkyně náleží náhrada ve výši dalších 3 x 300 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.