Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 27/2021-16

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 4 857 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 942,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně jdoucím od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá

co do částky 1914,28 Kč,

co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 267,79 Kč,

co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 370,16 Kč,

co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 942,72 Kč

od 21. 1. 2020 do zaplacení,

co do úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 2 942,72 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 315,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 942,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně jdoucím od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 1914,28 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 267,79 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 370,16 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 942,72 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 29,00 % ročně z částky 2 942,72 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 315,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, dne 27. 4. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 1 789 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč a odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 21. 6. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na půjčku žalovaný naposledy hradil dne 11. 2. 2019, celkem zaplatil 14 060 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 2 942,72 Kč a poplatku ve výši 1 914,28 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 20. 1. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky.

2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalobkyně tvrdí, že právnická osoba jako poskytovatel zápůjčky úvěruschopnost žalovaného zkoumala, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům poskytnutým od žalovaného. Jednalo se podle žalobkyně o doklady uvedené v zákaznické kartě v části ověřené dokumenty, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní/podnájemní smlouva.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , (dále jen „ “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 27. 4. 2017 má soud za prokázané, že tuto smlouvu se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, IČO. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 789 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč a odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč (poslední splátka ve výši 273 Kč) splatných vždy do 7. dne od splatnosti předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí peněžních prostředků v hotovosti. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný sjednané splátky ze smlouvy o zápůjčce nehradil řádně a včas, poslední splátku na svůj závazek uhradil dne 11. 2. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, odeslaným podle podacího lístku dne 14. 2. 2020. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 23. 4. 2020, která byla odeslaná dle podacího lístku 24. 4. 2020 žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil, resp. v řízení netvrdil ani neprokázal opak.

6. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nepředložila důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti (doklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného a následnou analýzu) navíc nebyla předložena ani tvrzená karta zákazníka, když ta sama by nebyla dostatečným průkazem odborného posouzení bez zdokladování podkladů pro údaje v ní uvedené..

7. Po právní stránce věc posoudil následovně:

8. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle , (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

11. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

12. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětné smlouvy jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smluv.

17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudní dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. V řízení žalobkyně předmětné doklady nedoložila. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalovaného ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádný důkaz. Za této situace pak soud musí považovat informace od žalobkyně toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení), což je ve smyslu citovaných judikátů zcela nedostatečné, tudíž lze konstatovat, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr.

20. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.) a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla takto poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kdy dosud žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni v součtu zaplatil na jistině dluhu částku ve výši 7 057,28 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatil co do částky 2 942,72 Kč a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit.

21. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl toliko do částky 2 942,72 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne podání žaloby, tedy od 27. 11. 2020 do zaplacení.

22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 315,37 Kč, přičemž tato částka představuje 21,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60,59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle . , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 857 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

24. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle , třídenní lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.