Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 307/2020-37
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2.437,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do částky 787,98 Kč, dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 337,98 Kč od datum a dále co do celé smluvní pokuty ve výši 731,87 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 918 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 918 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se zamítá co do částky 787,98 Kč, dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 337,98 Kč od [datum] a dále co do celé smluvní pokuty ve výši 731,87 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 918 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 918 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.
2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.705,98 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 1.255,98 Kč od datum do zaplacení a dále smluvní pokutu 731,87 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ číslo kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovanou dne datum (v elektronické podobě), na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 1.000 Kč. Žalovaná údajně úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu do 28 dnů od odeslání finančních prostředků, splatnost úvěru nastala ke dni datum. Dlužná částka ve výši 2.437,85 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 1.000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 337,98 Kč, přičemž žalobce od součtu těchto částek ve výši 1.337,98 Kč odečetl úhradu ve výši 82 Kč, čímž dospěl k částce 1.255,98 Kč, dále poplatky za upomínky 450 Kč a smluvní pokutou 731,87 Kč, tj. celkem 2.437,85 Kč – částka uvedená v záhlaví tohoto rozsudku.
3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku :„ Věřitel může celou pohledávku nebo anonymizováno část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku :„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami ze dne datum, Seznamem postoupených pohledávek ze dne datum a Smlouvou o postoupení dluhu číslo ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.
4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. bankovní účet byla poskytnuta částka 1.000 Kč, a to převodem na tento účet dne datum údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 1.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. bankovní účet dne datum, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne datum (na čl. 21 – 22 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 1.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 918 Kč (jedná se o rozdíl mezi vyplacenou částkou 1.000 Kč a údajně uhrazenou částkou 82 Kč) a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 8 % ročně ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 918 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: 787,98 Kč, dále zákonné úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 337,98 Kč od datum a dále celou smluvní pokutu ve výši 731,87 Kč. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 1.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 28 dnů, přičemž úroková sazba činila 36 % ročně (úrok činil 27,62 Kč) a poplatek za poskytnutí úvěru činil 310,36 Kč a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 4. 350,01 % ročně – což je jeden ze smutných rekordů RPSN, se kterým se podepsaný soud ve své praxi setkal, přičemž soud napadá, jestli si lze představit krystaličtější příklad nemravných úroků.
6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012 , občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.