Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 178/2020-63
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10.688 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 4.000 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 9.951 Kč s úrokem 19,98 % p. a. z částky 6.366 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 6.366 Kč od 16. 5. 2017 do 30. 6. 2017 a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 2.366 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 4.000 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 9.951 Kč s úrokem 19,98 % p. a. z částky 6.366 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 6.366 Kč od 16. 5. 2017 do 30. 6. 2017 a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 2.366 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 19. 12. 2019 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10.688 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.050,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.212,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.366 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 19,98 % ročně z částky 6.366 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o půjčce číslo. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000,00 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 6.688 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.022 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1.520 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.146 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 245 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 1. 2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 4. 2015. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky již byl žalovaný v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami, přičemž dlužná částka činí na jistině 6.366 Kč a na poplatku 5.322 Kč. Do data postoupení bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 1.000 Kč. Pohledávka byla ze strany právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 10.688 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6.366 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4.322 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 2.212,80 Kč byl vyčíslen jako úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.366 Kč od 20. 8. 2015 do data postoupení 15. 5. 2017 a kapitalizovaný úrok z prodlení 1.050,20 Kč jako zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.366 Kč od 29. 4. 2015 do data postoupení 15. 5. 2017. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4 , příp. § 50 o. s. ř. o. s. ř. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o půjčce, uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, a žalovaným dne datum pod číslo soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta půjčka 8.000 Kč, kterou převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s poplatkem 6.688 Kč (specifikace viz žaloba), celkem tedy částku 14.688 Kč, to vše v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 245 Kč (poslední splátka 233 Kč).
5. K charakteru smlouvy nutno dodat, že má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č 43/2013 Sb. , podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
6. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 20. 1. 2021 tak, že žalovaný byl dotazován na své poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od žalovaného a tuto skutečnost potvrdil v posuzované smlouvě. Jaké konkrétně poměry a jakým způsobem byly ověřeny, již žalobkyně neuvedla a ani k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložila žádné důkazy.
7. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“), kdy i podle odstavce 3 výše citovaného ustanovení je povinností spotřebitel poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
8. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.
9. V posuzované věci však nebylo možné pro absenci dostatečných skutkových tvrzení a jakýchkoliv relevantních důkazů dovodit, že by předchůdce žalobkyně dostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Pouhé potvrzení žalovaným ve smlouvě, že anonymizováno před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací od zákazníka (a tyto jsou obsahem zákaznické karty), neumožňuje soudu posoudit, zda vůbec a jakým způsobem byla povinnost splněna. Vzhledem k tomu, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní je v tomto směru na žalobkyni, musí pak uvedené nedostatky nutně vést k závěru, že soud nepovažuje za prokázané, že předchůdce žalobkyně postupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a půjčka byla poskytnuta, aniž by byly na základě procesu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.
11. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a tím ke vzniku dluhu, který je předmětem řízení, došlo před účinností zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), vycházel soud v dalším z ustanovení 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) - § 3028 odst. 3 o. z.
12. Podle § 451 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
13. Ve vztahu k plnění žalovaného po 1. 1. 2014 pak lze vycházet z ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále o. z.), podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.
14. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily. Plnili-li si obě strany vzájemně v penězích, soud provede vzájemné započtení těchto plnění (a po takovém zúčtování těchto plnění uloží povinnost zaplatit či vrátit rozdíl).
15. K otázce vzájemného zúčtování plateb podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je třeba doplnit, že podle přesvědčení soudu se i podle nové právní úpravy provede ve smyslu § 2993 o. z. zúčtování všech tvrzených a prokázaných plateb, kdy od dlužné jistiny půjčky se odečtou veškeré platby dlužníka z uvedeného vztahu; a případný kladný rozdíl tvoří existující dluh. Ačkoliv dikce zákona upouští od důrazu na vyjádření podmíněnosti vzájemných plnění, nepopírá zcela synallagmatičnost závazků takto vzniklých. Lze pak usuzovat, že i nadále budou aplikovatelné závěry soudní praxe, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Jelikož v tomto případě bylo bezdůvodné obohacení v podstatě představováno právě zmíněným rozdílem peněžitých plnění, nebylo třeba se zabývat podmíněností vzájemných závazků stran neplatné smlouvy.
16. V dané věci předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy peněžité prostředky ve výši 8.000 Kč. Z tvrzení žalobkyně v žalobě je pak zřejmé, že žalovaný dosud uhradil z jistiny částku 1.634 Kč (8.000 Kč – 6.366 Kč), na sjednaný poplatek 1.366 Kč (6.688 Kč – 5.322 Kč) a dále pak částku 1.000 Kč, celkem tedy 4.000 Kč. Žalovaný přitom v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal úhradu jiných částek. Na straně žalovaného tak došlo k obohacení v částce 4.000 Kč. V tomto rozsahu pak soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit.
17. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení tohoto oznámení (viz č. l. 11 spisu). Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku z titulu bezdůvodného obohacení není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky, ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal právě na lhůtu k zaplacení ve výzvě předchůdkyně žalobkyně – analogicky ve smyslu § 1958 o. z. Podle podacího archu bylo oznámení odesláno na známou adresu žalovaného dne 15. 6. 2017 a ve smyslu § 573 o. z. tedy doručeno dne 30. 6. 2017. Ode dne následujícího se pak žalovaný dostal do prodlení se splněním dluhu (§ 1968 o. z.). Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. úroků či poplatků přiznat.
19. K zaplacení přiznané částky byla žalované stanovena obecná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.
20. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 15. 5. 2017 a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017 odeslaným žalovanému dne 15. 6. 2017. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když ve věci úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.