Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
104 C 35/2019-59
Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa, obec a číslo,
zastoupený JUDr. jméno příjmení,
se sídlem adresa, obec
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa, obec,
o zaplacení 82.139,- Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku číslo - Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od datum do zaplacení, a to formou pravidelných měsíčních splátek po číslo - Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem, v němž rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky číslo - Kč s úrokem z prodlení převyšujícím výši úroků z prodlení přiznaného výrokem I, zaplacení částky 22.548,84 Kč, zaplacení úroku ve výši 102,09% ročně z částky 70.429,18 Kč od datum do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky číslo - Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [číslo] - Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení, a to formou pravidelných měsíčních splátek po [číslo] - Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem, v němž rozsudek nabude právní moci. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky [číslo] - Kč s úrokem z prodlení převyšujícím výši úroků z prodlení přiznaného výrokem I, zaplacení částky 22.548,84 Kč, zaplacení úroku ve výši 102,09% ročně z částky 70.429,18 Kč od [datum] do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [číslo] - Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. příjmení žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo žalovaný smlouvu podepsal dne datum. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši číslo - Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,38 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši číslo - Kč splatných k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadem 2018. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění bylo uhrazeno 1 x číslo - Kč dne datum. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru činí 88.241,48 Kč. Z této nové jistiny požaduje žalobce též úroky z prodlení, dále požaduje zaplacení smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v důsledku prodlení dle bodů 6.1 a 6.2 smlouvy, resp. 6.5 smlouvy. Mimoto požaduje též podle bodu 2.2 smlouvy úroky z původní jistiny.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že okolnosti jej donutily si vzít půjčku, splácel úvěru u ČMSS, neměl na živobytí, vše řešil tak, že vytloukal půjčku půjčkou, do toho všeho byl nemocný. Chtěl by se domluvit na splátkách.
Zjištěné skutečnosti
3. Mezi účastníky, žalobcem jako poskytovatelem úvěru, žalovaným jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobce na jejím základě poskytl žalovanému částku číslo - Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit, činila číslo - Kč. Celková výše měsíční splátky činila číslo - Kč, počet splátek 30, splatné do 22. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 166,38 % ročně. Návrh na uzavření smlouvy žalovaný podepsal dne datum.
4. Žalovanému byla žalobcem vyplacena částka číslo - Kč dne datum.
5. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru byl následně informován dopisem ze dne datum s tím, že dlužnou částku má zaplatit do 10 dnů od odeslání dopisu.
6. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce provedl hodnocení klienta. V rámci tohoto hodnocení žalobce vycházel z toho, že žalovaný má příjmy ve výši číslo - Kč ze zaměstnání, k dispozici měl výpis banky svědčící o tom, že zaměstnavatel žalovaného vyplatil žalovanému dne datum částku číslo - Kč a dne datum částku číslo - Kč, dále ze mzdového lístku za červenec 2018 vyplynulo, že čistá mzda za tento měsíc činila číslo - Kč. K dispozici měl i pracovní smlouvu žalovaného. Jiné příjmy žalovaný neměl. Při hodnocení výdajů vycházel žalobce z toho, že žalovaný má pouze dva měsíční výdaje, a to životní minimum ve výši 3.410 - Kč a výdaje na bydlení ve výši číslo - Kč. Dále žalobce počítal s rezervou ve výši číslo - Kč na měsíc. Jako forma bydlení je uvedeno bydlení vlastní s tím, že žalovaný nežije s nikým.
7. Z nebankovního registru klientských informací, které předložil sám žalobce, vyplynulo, že skore žalovaného je hodnoceno 225 body, což představuje kategorii I. Jedná se o interní anonymizována dvě slova, které představuje vyšší riziko s tím, že úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.
8. Před uzavřením smlouvy byl žalovanému poskytnut předsmluvní formulář, kde jsou shrnuty parametry úvěru (jde o hutný text psaný drobným písmem). Tento formulář byl žalovaným podepsán dne datum.
9. Žalovaný před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.
Právní posouzení
10. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalovaný tuto úvěruschopnost prověřil velmi nedbale, neprofesionálně, nepočínal si s odbornou péči. Pokud by žalobce úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně, pak by musel dojít k závěru, že žalovaný nebude schopen sjednaný spotřebitelský úvěr splácet. V takovém případě má pak žalobce povinnost úvěr neposkytnout. Sankcí za porušení takového ustanovení zákona je pak neplatnost uzavřené smlouvy.
12. Konkrétně v daném případě žalobce vycházel z měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši číslo - Kč, tento příjem byl doložen. Výše splátky měla podle smlouvy činit číslo - Kč měsíčně, a to po dobu 30 měsíců. Výše splátky tak činila cca 42 % příjmu žalovaného. Již to lze považovat za poněkud riskantní, zvlášť za situace, kdy žalovaný dosahoval nízkého (podprůměrného) příjmu a kdy sám žalobce měl k dispozici informaci z nebankovního registru klientských informací o nízkém scoringu žalovaného a tedy i o rizikovosti tohoto klienta. Přesto žalobce vyplatil žalovanému úvěr ve výši číslo - Kč s vysokou měsíční splátkou. Žalobce dále zcela nerealisticky posoudil výdaje žalovaného. Pracoval totiž pouze s dvěma výdaji – životním minimem ve výši 3.410 Kč a výdaji na bydlení ve výši číslo - Kč. Každému rozumně uvažujícímu člověku, natož pak profesionálnímu poskytovateli úvěrů, musí být zřejmé, že reálné výdaje musí být vyšší. Pracovat pouze s životním minimem je samo o sobě nezodpovědné, je zřejmé, že běžné životní náklady člověka jsou vyšší. Náklady na bydlení potom těžko mohou představovat pouze číslo - Kč měsíčně, a to i v situaci, kdy žalovaný bydlí ve vlastním domě nebo bytě. I vlastnické bydlení totiž něco stojí – kromě nákladů na energie to je fond oprav v případě bytů, nebo náklady na nutnou údržbu v případě vlastnictví domu. Těžko si představit, že obyvatel České republiky žijící sám bydlí za číslo - Kč měsíčně. Žalobce dále vůbec nepracuje s jinými výdaji, jako kdyby žalovaný neměl žádné výdaje na dopravu, na svoje záliby či další aktivity. Nerealistická je i výše rezervy číslo - Kč měsíčně. Při tak vysoké splátce v poměru k výši příjmu je pak třeba počítat i s možností snížení příjmů v důsledku pracovní neschopnosti – pokud by taková situace nastala, je zřejmé, že žalovaný bude mít problémy splátky dodržet, a to i za předpokladu, že jeho výdaje budou minimální. Lze tedy shrnout, že žalobce schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr posoudil zcela nedostatečně. Zdůraznit je přitom nutné to, že žalobce se nemůže spoléhat pouze na to, co mu sdělí potenciální klient, informace si musí opatřovat i sám a údaje poskytnuté klientem musí prověřit, resp. kriticky posoudit, tedy zhodnotit, zda klientem předložené informace jsou věrohodné. Žalobce těmto povinnostem nedostál, příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru porušil.
13. Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle § 87 odst. 1 cit. zákona neplatnost smlouvy. Soud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní. Nový občanský zákoník , tj. zákon č. 89/2012 Sb. , účinný od 1.1.2014 pak prohlašuje za neplatné to právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 ). O tento případ jde v souzené věci. Smyslem a účelem ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona je postihnout neplatností takovou smlouvu, kterou věřitel uzavřel s dlužníkem, aniž by dostatečně prověřil schopnost dlužníka úvěr splatit. Zákon tak reagoval na poznatky z praxe, kdy řada, zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů, poskytovala úvěry i osobám, u nichž bylo zřejmé již v době poskytnutí úvěru, že nejsou schopny úvěr splatit. Takovéto neodpovědné jednání potom vedlo ke vzniku široké skupiny osob, která se ocitla v dluhové pasti. Přestože ověření úvěruschopnosti dlužníka lze ze strany věřitele považovat za samozřejmé a zcela logické jednání a přestože povinnost věřitele takto jednat lze dovodit z obecných principů soukromého práva, zákon výslovně tuto povinnost zakotvil a výslovně také zakotvil důsledky nesplnění takové povinnosti, tj. neplatnost smlouvy. Účel a smysl zákona je tak jasný. Soud proto kvůli nedostatečnému ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. S ohledem na ust. § 588 občanského zákoníku pak soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu, neboť nedostatečné a pouze formální posouzení úvěruschopnosti žalovaného odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nejde totiž pouze o zájem žalovaného jako dlužníka (a samotného žalobce jako věřitele), ale též o zájem veřejný. V České republice existuje nadměrný počet osob, které jsou v dluhové pasti, mají nespočet exekucí, případně jsou v insolvenci. Počet těchto osob je takový, že sociální a ekonomické důsledky spojené s předlužením mají negativní dopad na celou společnost (sociální vyloučení, přesun ekonomické aktivity takových osob do šedé zońy, voličské preference takových vykořeněných osob a s tím spojené politické důsledky, zvýšená kriminalita apod.). Jednou z příčin tohoto stavu, a to příčinou významnou, je praxe, kdy zejména nebankovní poskytovatelé úvěrů často poskytují úvěr osobám, které nejsou schopny úvěr za sjednaných podmínek splatit. Tímto neuváženým jednáním se významně navyšuje počet osob, které nejsou schopné splácet své závazky a dostávají se potom do neřešitelných situací. Je v zájmu celé společnosti tomuto negativnímu jevu bránit a jednou z cest, jak toho dosáhnout, je právě donutit poskytovatele úvěrů, aby řádně posuzovali úvěruschopnost svých klientů a poskytli úvěr pouze tomu, u koho je reálný předpoklad, že úvěr splatí. V případě, že poskytovatel úvěru tuto povinnost poruší, je namístě uplatnit sankci v podobě neplatnosti takového právního jednání. Odkázat v tomto směru lze i na nález Ústavního soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zejm. na body 18 až 20 odůvodnění nálezu.
Zde Ústavní soud mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Souzená věc je přesně takovým případem.
14. Soud tedy považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatné právní jednání. Za tohoto stavu je vztah mezi účastníky třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku . Žalobce žalovanému poskytl částku číslo - Kč, žalovaný mu postupně vrátil částku v celkové výši číslo - Kč, zbývá mu tak doplatit žalobci částku číslo - Kč. S ohledem na ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen jistinu úvěru, tedy poskytnutou částku, vrátit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se u jednání vyjádřil tak, že je schopen tuto částku splatit v měsíčních splátkách po číslo - Kč měsíčně. Soud proto povinnost žalovaného vrátit jistinu úvěru (bezdůvodné obohacení) rozložil do měsíčních splátek. Současně do výroku zahrnul i doložku ztráty výhody splátek, což znamená, že nebude-li příslušná splátka uhrazena v době splatnosti, stává se splatným celý zbylý dluh. Rozhodnuto bylo i o povinnosti žalovaného platit úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku , počátek prodlení je dán v návaznosti na výzvu k zesplatnění. Výše úroků z prodlení vychází z nař. vl. číslo Sb.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , úspěch obou účastníků byl v zásadě stejný, namístě je proto náhradu nákladů řízení ani jednomu z nich nepřiznat.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudně.