Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
39 C 93/2020-31
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 219,34 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 226,28 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od datum do datum, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 219,34 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 226,28 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění (dále jen„ o. s. ř. “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení je zaplacení částky 2 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 219,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 226,28 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení z titulu neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou.
3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně svou žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 219,34 Kč zpět, když nadále požadovala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč, představující jistinu úvěru, úrok z prodlení v kapitalizované výši 226,28 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení. Soud řízení podle § 96 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění (dále jen„ o. s. ř. “) v této části zastavil výrokem I. rozsudku, když nezjišťoval stanovisko žalované, neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dříve, než soud začal jednat (§ 96 odst. 3 , 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Žalovaná se k uplatněnému nároku žalobkyně ani přes výzvu soudu nevyjádřila. Soudní jednání se v projednávané věci nekonalo, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a o. s. ř. o. s. ř. ).
5. Soud z listin, které předložila žalobkyně, zjistil, že právní předchůdkyní žalobkyně se dne datum v listin ě nazvané jako smlouva o úvěru č. anonymizováno zavázala poskytnout žalované částku 2 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované, a žalovaná se zavázala částku 2 000 Kč vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 469,40 Kč do datum (viz smlouva o úvěru č. anonymizováno). Částku 2 000 Kč odeslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet č. bankovní účet dne datum (viz výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně).
6. Z těchto listin předložených žalobkyní však nevyplývá, že mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o úvěru. Listin Listina , kterou žalobkyně předložila, je z důvodu chybějící akceptace ze strany žalované jednostranným úkonem právní předchůdkyně žalobkyně adresovaným žalované a nezakládá tak žalobkyní tvrzený obligační vztah. Jestliže však soud rozhoduje o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000 ). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001 , uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. V daném případě bylo možno posoudit uplatněný nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku , kdy bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno tak, že v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V řízení vyšlo najevo, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalované dne datum finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, když v řízení nebylo žalovanou, kterou v tomto směru stíhalo břemeno tvrzení a důkazní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 26 Odo 841/2006 ), tvrzeno ani prokázáno, že by se tyto finanční prostředky nedostaly do její dispozice, resp. že by žalobkyní značený bankovní účet nepatřil žalované.
8. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy resp. dohody účastníků, nastává tedy podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě žalobkyně.
9. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku ) – úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaná se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum), která byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty, s. p. dne datum, tedy v souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku dne datum. Podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, je pak žalovaná povinna od datum do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky také úrok z prodlení v žalobkyní uplatněné výši 8,5 % ročně, když žalobní návrh žalobkyně v posuzovaném případě soud nemůže překročit (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
10. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum mezi žalobkyní jako postupníkem a právnická osoba jako postupitelem se postupitel zavázal k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni jako postupníka, a to ke dni podpisu této smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy - seznamu, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně), přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 32 Odo 201/2004 , soud nezkoumá, zda je smlouva o postoupení platná, oznámil-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
11. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům soud vyhověl žalobě žalobkyně co do částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení. Ve zbylé části příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
12. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně splnila zákonnou podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení jí stanovenou v ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (viz výzva k plnění ze dne datum, podací arch ze dne datum), ale úspěch žalobkyně spočíval pouze v 44 % hodnoty sporu (výrok II. rozsudku), počítáno včetně příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozhodnutí. Nárok na náhradu nákladů řízení tak v tomto případě svědčí převážně úspěšnější žalované, nicméně soud nezjistil, že by žalované nějaké náklady řízení v souvislosti s řízením vznikly, proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV. rozsudku).
13. Podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.