Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 238/2020-31
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 578,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pro částku 2 336,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 836,50 Kč od 13. 12. 2018 do 22. 9. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky
3 500 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 336,50 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení a pro částku 1 750 Kč, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Pro částku 991,60 Kč se řízení zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 500 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pro částku 2 336,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 836,50 Kč od 13. 12. 2018 do 22. 9. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 3 500 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 336,50 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení a pro částku 1 750 Kč, se žaloba žalobkyně zamítá. III. Pro částku 991,60 Kč se řízení zastavuje. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 8 578,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z této částky od 13. 12. 2018 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 2 741,60 Kč, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 2659994, uzavřené dne 27. 9. 2018 mezi ním a žalobkyní, na podkladě níž poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 3 500 Kč, který byl poskytnut žalovanému převodem na jeho účet a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit do 29. 10. 2018 celkem částku 4 686,50 Kč, z toho 3 500 Kč jako jistinu a 1 186,50 Kč jako souhrnný poplatek (administrativní poplatek ve výši 1 155 Kč, úrok ve výši 31,50 Kč). Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní ověřována na základě žalovaným vyplněných informací v žádosti o úvěr zaznamenaných v kartě klienta a doložených občanským průkazem, řidičským průkazem, výplatními lístky za 7, 8/2018, ověřením bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet zasláním autorizačního poplatku ve výši 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, centrálního registru exekucí a interního systému žalobkyně. Žalovaný nezaplatil nic, proto žalobkyně požadovala kromě zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 4 686,50 Kč rovněž poplatky za upomínky v celkové výši 1 150 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 836,50 Kč (4 686,50 Kč + 1 150 Kč) a současně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 4 686,50 Kč (jistina + poplatky z úvěru) za dobu od 30. 10. 2018 do 5. 6. 2020 v celkové výši 2 741,60 Kč, kterou částečně před zahájením jednání vzala zpět ohledně částky 991,60 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usneseními ze dne 2. 9. 2020 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 21. 9. 2020, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru dne 27. 9. 2018, žalobkyně žalovanému téhož dne poskytla na jeho účet částku ve výši 3 500 Kč na základě žalovaným uvedených údajů o jeho příjmech (výdělek z pracovního poměru 18 359 Kč doložený výplatními pásky za 7, 8/2018) a výdajích (9 500 Kč) bez dalšího podrobného prověřování těchto sdělených údajů, a údajů zjištěných z centrální evidence exekucí a insolvencí bez záznamu u žalovaného. Žalovaný měl tento úvěr vrátit jednorázově do 29. 10. 2018. Žalovaný nic nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku z 28. 11. 2018, dle které měl dluh vrátit okamžitě po doručení, žádný doklad o zaslání a doručení této upomínky žalovanému nebyl zjištěn.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích, které byly ověřovány pouze výplatními pásky žalovaného za dva měsíce, výpisy z registrů exekucí a insolvencí, tedy bez dostatečného prokazování a doložení těchto údajů a případných závazků žalovaného, čímž nebyla splněna podmínka odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - příjmení, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 3 500 Kč, přitom žalovaný žalobkyni nezaplatil nic, žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil právě o tuto částku, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit částku 3 500 Kč. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení až doručením žaloby žalovanému, kdy žalovanému bylo doručeno 21. 9. 2020, plnit měl tedy 22. 9. 2020 a od 23. 9. 2020 je prokazatelně v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 142/1994Sb. ve znění vládního nařízení č. 351/, tedy úroku ve výši 8,25 % ročně. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta jak pro další neplatná ujednání ve smlouvě v části poplatků, smluvní pokuty, tak i ohledně zákonných úroků z prodlení.
13. V části částečného zpětvzetí pro smluvní pokutu bylo řízení podle § 96 odst. 1 , 3 o.s.ř. zastaveno, když nebylo třeba zjišťovat stanovisko žalovaného, neboť k tomuto zpětvzetí došlo před zahájením jednání.
14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , kdy ve věci byl úspěšnější žalovaný, proto by měl právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, tak že z žádných účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.