Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

50 C 154/2020-33

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 34 025,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. V části požadující zaplatit částku 19 025,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 9% ročně od datum do datum, z částky 15 000 Kč ve výši 0,75% ročně od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. V části požadující zaplatit částku 19 025,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 9% ročně od [datum] do [datum], z částky 15 000 Kč ve výši 0,75% ročně od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně doručila soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 34 025,20 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně- právnická osoba a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 25 350 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 28 % z jistiny, poplatku za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet třinácti splátkami po 1 950 Kč měsíčně. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, když nezaplatila ničeho. Z titulu smlouvy o úvěru žalovaná dluží 20 900 Kč. Pro případ prodlení byla žalované v článku V. odst. 4 smlouvy uložena pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. Žalobkyně požaduje na smluvní pokutě zaplacení částky 13 125,20 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána řádným způsobem lustrací v přístupných registrech dlužníků, veřejných rejstřících a i informacemi u žalované o jejích majetkových a příjmových poměrech.

3. Účastníci souhlasili dle s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu se má za to, že žalovaná s takovým postupem souhlasí, když se k jí zaslané výzvě nevyjádřila. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně vhozením do schránky.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýzy ze dne datum, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 25 350 Kč v 13ti splátkách po 1 950 Kč měsíčně. Podle článku V. bodu 4 byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, nejvýše polovinu poskytnuté jistiny a zákonný úrok z prodlení. RPSN činila 189,38 % (!). Žalovaná uvedla jako svůj příjem 14 448 Kč, měsíční výdaje 9 520 Kč, minimální měsíční výdaje 3 500 Kč, rezerva na neobvyklé výdaje 1 000 Kč, takže volné zdroje byly vypočteny na částku 3 920 Kč. Z dokladů žalovaná předložila výplatní pásky, potvrzení o platbě nájemného s nájemní smlouvou, pracovní smlouvu, poštovní poukázku na platbu elektřiny na 820 Kč, potvrzení o výplatě důchodu.

6. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 39 000 Kč a smluvní pokuty (doložena včetně dokladu o odeslání).

7. Ze smlouvy o úvěru pouze vyplývá, že se v době uzavření smlouvy žalovaná nezdržovala v místě trvalého bydliště (které se nachází v sociálně vyloučené lokalitě v obec – obec), neměla ani vlastní e-mail a její příjmové a majetkové poměry nebyly zjišťovány.

8. Z výplatní pásky vyplývá, že příjem žalované z pracovního poměru činil 10 668 Kč, důchod pak 3 759 Kč. Zásadní skutečnost vyplývající z pracovní smlouvy je to, že pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu neurčitou. Z peněžních poukázek plyne, že žalovaná byla invalidní pro invaliditu prvního stupně s důchodem shora uvedeným. Z nájemní smlouvy vyplývalo, že náklady žalované na nájem bytu činily 10 000 Kč měsíčně, ze složenek vyplývá, že za elektřinu platila dalších 820 Kč měsíčně.

9. Pokud se jedná o náklady, výdaje a závazky žalované, pak se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze ze zjištěním výše nákladů na nájem bytu v částce 5 000 Kč, elektřinu 820 Kč, telefon 200 Kč. V ostatním se již spolehla na tvrzení žalované o jejích výdajích za jídlo 3 500 Kč, o dalších výdajích 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně však výši a strukturu výdajů již neověřovala, například z historických výpisů z účtu, z nichž mohla zjistit nejen strukturu výdajů žalované, ale také výši její disponibilní finanční rezervy. Výše nákladů na bydlení je pak v rozporu s nájemní smlouvou, kde je výše nájemného 10 000 Kč, bez energií. Se započítáním dalších 5 000 Kč, by pak již tvrzené náklady vyrovnaly příjmy žalované a nebyl by prostor pro volné zdroje, ze kterých by byla žalovaná schopna splácet poskytnutý úvěr.

10. Jinými slovy, úvěruschopnost žalované zjišťovala žalobkyně pouze nedostatečně a povrchně. Spokojila se se zjištěním příjmů žalované, avšak nezohlednila, že žalovaná má pracovní poměr pouze na dobu určitou. Naopak, rezignovala na zjištění nákladů a závazků žalované. Přitom je soudu zřejmé z úřední činnosti (č.l. 11), že žalovaná měla v rozhodné době řadu závazků, které byly řešeny soudně. Soudu je rovněž známo z úřední činnosti, že žalovaná již k okamžiku uzavírání úvěrové smlouvy byla zatížena řadou exekucí (u Okresního soudu v Mostě například sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka). Tuto pro poskytnutí úvěru zásadní skutečnost však žalobkyně nijak neprověřila.

11. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, před jejímž uzavřením však žalobkyně nezkoumala s řádnou péčí úvěruschopnost žalované.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 (právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

21. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

22. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

23. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém již i okresním soudem citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

24. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

25. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudní dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudní dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. .

26. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neprověřovala. Spokojila se se zjištěním příjmů žalované z pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou a z invalidního důchodu. Náklady, výdaje a závazky žalované však zkoumala pouze ve vztahu k nájemnému a jinak vycházela jen z tvrzení žalované. Žalobkyně rovněž nijak nevzala v úvahu množství exekucí, které byly vedeny proti žalované již v okamžiku uzavírání úvěrové smlouvy. Uzavřená úvěrová smlouva je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

27. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, z níž žalovaná nesplatila ničeho. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o 15 000 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.

28. Lhůtu k splnění ukládaných povinností soud stanovil dle ustanovení

29. O nákladech řízení rozhodl soud podle , kdy žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, a žalované procesní náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.