Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 411/2020-27
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 7 050 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 8 292,40 Kč spolu s úrokem z částky 5 483,46 Kč od 30. 11 2019 do zaplacení ve výši 19,52 % ročně a s úrokem z prodlení z částky 5 483,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 8 292,40 Kč spolu s úrokem z částky 5 483,46 Kč od 30. 11 2019 do zaplacení ve výši 19,52 % ročně a s úrokem z prodlení z částky 5 483,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 7 050 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 835,48 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 406,92 Kč a s 19,52% úrokem z částky 5 483,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení z částky 5 483,46 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od právnická osoba anonymizována tři slova, IČO na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Tato společnost uzavřela dne 28. 12. 2017 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském ůvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši 8 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná však celkem uhradila pouze 12 200 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 19,52 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 19,52 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 835,48 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 29. 11. 2019, v částce 406,92 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 12. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 a karty zákazníka ze dne 28. 12. 2017. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 12. 2017 mezi příjmení jméno příjmení, anonymizováno jako úvěrujícím a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále poplatky v souhrnné výši 8 000 Kč, tj. celkem 18 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že bydlí v nájmu s partnerem, má dvě děti, má již jinou půjčku u stejné společnosti, pobírá podporu v nezaměstnanosti a další sociální dávky v celkové výši 13 160 Kč a partner pobírá mzdu 17 000 Kč, na bydlení vynakládá 8 000 Kč, další výdaje činí 12 000 Kč a splátky úvěrů 2 050 Kč měsíčně. Žádné listiny osvědčující tato tvrzení však připojeny nebyly. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 11. 2019 mezi příjmení jméno příjmení, anonymizováno jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelských úvěrech, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy číslo. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 1. 5. 2020.
6. Žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta jako nedůvodná. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by právnická osoba anonymizována tři slova dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila žádnou z listin, kterou měla předkládat žalovaná při uzavření smlouvy. Zkoumání příjmů a výdajů žalované bylo dle soudu zcela nedostatečné. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok nemohl být ani částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně uhradila celkem částku 12 200 Kč, tj. částku vyšší než kolik činila poskytnutý spotřebitelský úvěr.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).