Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
108 C 8/2021-50
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Zavázalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 32 337 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 570 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 760 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 5 767 Kč spolu s úrokem ve výši 21,37 % ročně z částky 25 760 Kč za dobu od 22. 7. 2020 do zaplacení a co do ú roku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 760 Kč za dobu od 22. 7. 2020 do 31. 7. 2020, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 222 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 570 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 760 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 5 767 Kč spolu s úrokem ve výši 21,37 % ročně z částky 25 760 Kč za dobu od 22. 7. 2020 do zaplacení a co do ú roku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 760 Kč za dobu od 22. 7. 2020 do 31. 7. 2020, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 222 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 32 337 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli 30. 1.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále i jen„ Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr, ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla na účet žalované uvedený ve smlouvě o úvěru dne 10. 2. 2020. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Účastníci se dohodli, že poskytnuté finanční prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby v celkové výši 39 930 Kč uhradí žalovaná žalobkyni v pravidelných 33 měsíčních splátkách po 1 210 Kč splatných vždy do každého 20tého dne daného měsíce na účet žalobkyně. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr nesplácela řádně a včas a v souladu se smlouvou o úvěru proto došlo k zesplatnění úvěru. Žalované bylo ze strany žalobkyně odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalované písemné oznámení o zesplatnění úvěru, tj. dnem 21. 7. 2020. Žalobkyně odeslala žalované celkem 3 upomínky pro smlouvu, přičemž za každou písemně odeslanou upomínku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, žalobkyně proto požaduje zaplacení celkem částky 300 Kč. Žalovaná je v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 29 590 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 830 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 25 760 Kč. Žalobkyně zesplatnil úvěr ke dni 21. 7. 2020, kdy neuhrazená část jistiny činila 25 760 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil 3 830 Kč Smluvní strany se ve smlouvě o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 21,37 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalované rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 25 760 Kč a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopna řádně splácet.
2. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru číslo dle které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku vrátit spolu úrokem, a to v 33 měsíčních splátkách po 1 210 Kč s tím, že žalované byla na její účet vyplacena částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla vyplacena jako provize zprostředkovateli úvěru. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o úvěru a potvrzení o provedení bankovních transakcí. Dne 10. 2. 2021 je datováno posouzení úvěruschopnosti žalované, v němž je uvedeno, že její příjmy činí 16 500 Kč, výdaje 9 000 Kč, má jednu vyživovací povinnost, jak má soud z obsahu této listiny za prokázáno. Připojen je také výplatní páska a výpis z internetového bankovnictví, z nichž je zřejmé, že právnická osoba vyplatila žalované jako zaměstnanci částku 16 341 Kč na mzdě dne 13. 1. 2020. V centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku neměla žalovaná ke dni 10. 2. 2020 žádný záznam, jak je zřejmé z výpisu z těchto evidencí. Z listiny označené jako bonita smlouvy má soud za prokázáno, že žalovaná zaplatila žalobkyni na úhrady plynoucí ze smlouvy číslo celkem částku 3 430 Kč. Dne 30. 1. 2020 žalovaná podepsala čestné prohlášení o výdajích, v němž uvedla pravidelní výdaje na bydlení částkou 6 000 Kč, splátky úvěrů 3 000 Kč a další běžné pravidelné měsíční výdaje částkou 3 000 Kč, jak má soud z obsahu této listiny za prokázáno. Dne 21. 7. 2020 vyhotovila žalobkyně listinu označenou jako zesplatnění pro smlouvu číslo a výzva k úhradě dlužné částky, v níž vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky plynoucí z této smlouvy v celkové výši 29 590 Kč, smluvní pokuty 2 495 Kč a upomínacích nákladů 300 Kč od 10-ti dnů od odeslání této výzvy. Výzva byla žalované odeslána dne21 .7.2020 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení výzvy a podacího lístku.
3. Mezi žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel zapůjčil žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 33 měsíců formou sjednaných měsíčních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a žalobkyně jako věřitel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Prokázaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Zejména v otázce výdajů žalované nevynaložila žalobkyně dostatečnou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalované. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
4. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 30 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni zaplatila již před podáním žaloby částku 3 430 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 26 570 Kč, neboť žalovaná částku 3 430 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatné smlouvy žalobkyni již zaplatila. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, avšak až od 1. 8. 2020, neboť k zaplacení byla žalobkyní vyzvána do 31. 7. 2020. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání.
5. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování ve vztahu k tomu, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vynaložila skutečně odbornou péči tak, jak zákon předpokládá. Takové poučení se však ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dostane pouze účastníku přítomnému u jednání.
6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, která byla v řízení úspěšná co do 82 %, náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 64 %. Žalobkyně vynaložila náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 294 Kč, tří předžalobní úkony právní služby po 500 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 378 Kč, celkem 2 252 Kč. Z této částky má právo na 64 %, tj. 2 222 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.