Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 98/2020-62

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem titul jméno jméno

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 9 920 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s 8,05 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 1 920 Kč s 8,05 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 1 920 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 911,30 Kč, k rukám advokáta titul jméno jméno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s 8,05 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 1 920 Kč s 8,05 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 1 920 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 911,30 Kč, k rukám advokáta [titul] [jméno] [jméno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 9 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 920 Kč od datum do zaplacení. Původní věřitel právnická osoba, IČO, postoupil žalovanou pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne datum. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne datum prostřednictvím své webové schránky smlouvu o úvěru, na základě které převedl částku ve výši 8 000 Kč na účet žalované, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč do datum. Žalovaná však ničeho neuhradila, žalobkyně tudíž požaduje zaplacení částky 9 920 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč. Žalobkyně požaduje také zákonný 8,05% úrok z prodlení, a to od datum (tj. ode dne následujícího po dni, kdy měla být částka 9 920 Kč žalovanou vrácena) do zaplacení. Přes opakované výzvy žalobkyně nebylo žalovanou ničeho uhrazeno. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne datum.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek , (dále jen „ “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Z rámcové smlouvy číslo z jednotlivé smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že tyto uzavřeli právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba (jako úvěrující), a žalovaná (jako klient) dne datum. Uzavřením jednotlivé smlouvy o úvěru se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč do datum. Zápůjční úroková sazba i roční procentní sazba nákladů na úvěru činila 1 270 % ročně, celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 9 920 Kč. Z rámcové smlouvy (oddíl 5) soud zjistil, že smlouva o úvěru se uzavírá distančně prostřednictvím textových zpráv SMS nebo prostřednictvím formuláře pro uzavření smlouvy umístěného v rámci uživatelského účtu na internetových stránkách právnická osoba Žádost činí klient vůči úvěrujícímu, kdy klient v žádosti uvede požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti. Klient je oprávněn žádat o uzavření smlouvy pouze v případě, že nemá žádné neuhrazené splatné dluhy, má pravidelný příjem, nebylo rozhodnuto o jeho úpadku a není proti němu nařízena exekuce či výkon rozhodnutí. V případě, že klient žádá uzavření smlouvy prostřednictvím SMS, činí klient žádost prostřednictvím této SMS zprávy z telefonního čísla klienta na telefonní číslo úvěrujícího. Úvěrující je na základě žádosti oprávněn učinit návrh na uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím SMS, který zašle na telefonní číslo klienta. Klient je oprávněn přijmout návrh odesláním přijetí prostřednictvím SMS zaslanou na telefonní číslo úvěrující ve formátu“ příjmení jméno“, kterou musí doručit do 120 minut od obdržení návrhu, jinak návrh zanikne. Smlouva o úvěru je uzavřena okamžikem, kdy včasné přijetí dojde úvěrujícímu. V případě, že klient žádá o uzavření smlouvy prostřednictvím formuláře umístěného v rámci uživatelského účtu na internetových stránkách úvěrujícího, klient učiní žádost prostřednictvím tohoto formuláře, ve kterém uvede zejména požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti. Úvěrující je na základě žádosti oprávněn učinit návrh na uzavření smlouvy prostřednictvím uživatelského účtu a klient je oprávněn přijmout návrh opět prostřednictvím tohoto účtu, přičemž přijetí musí klient doručit úvěrujícímu do 120 minut od obdržení návrhu, jinak návrh zaniká. Smlouva o úvěru je uzavřena okamžikem, kdy včasné přijetí dojde úvěrujícímu.

4. Z potvrzení o platbě ze dne datum a z výpisu účtu žalované z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně odeslala na účet žalované č. bankovní účet částku 8 000 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum (předáno k poštovní přepravě tentýž den) soud zjistil, že původní věřitel právnická osoba, IČO, postoupil na žalobkyni soubor pohledávek, mimo jiné i pohledávku za žalovanou. Dopisem ze dne datum bylo žalované postoupení pohledávky oznámeno. Tentýž den byla žalované zaslána předžalobní upomínka spolu s výzvou k úhradě dlužné částky.

6. Na výzvu soudu, jak byla posouzena úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji. Klientům je údajně ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku daného úvěru, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Dále byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databázích, jakými je insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí, Centrální registr klientských informací a registr dlužníků EUCB.

7. Soud si vyžádal výpis z účtu žalované č. bankovní účet vedeného u právnická osoba, za období leden – červen 2017, a zjistil, že žalovaná byla v tomto období poživatelkou invalidního důchodu I. stupně, kdy tento pravidelně chodil na její účet ve výši 5 761 Kč, a dále příjemcem blíže neidentifikované mzdy (únor 2017 ve výši 8 495 Kč, březen 2017 ve výši 8 458 Kč, duben 2017 ve výši 9 161 Kč). Žalovaná tak dle tohoto výpisu disponovala v lednu 2017 měsíčním příjmem 5 761 Kč (pouze důchod), dále v únoru 2017 příjmem 14 256 Kč (důchod + mzda), v březnu 2017 příjmem 14 219 Kč (důchod + mzda) a v dubnu 2017 příjmem 14 922 Kč (důchod + mzda). Z výpisu soud dále zjistil několik plateb přijatých od společností poskytujících spotřebitelské úvěry nebo naopak odchozích plateb představující splátky těchto úvěrů. V lednu 2017 celkem výdaje žalované přesahovaly její příjmy o 10 729,2 Kč. V únoru 2017 je z výpisu patrná přijatá částka 3 000 Kč od právnická osoba, dále částka 54 000 Kč od právnická osoba a blíže nespecifikovaná částka 2 000 Kč, 5 000 Kč a 2 000 Kč od právnická osoba Z odchozích plateb soud zjistil odchozí platbu 29 Kč definovanou jako poplatek za kontokorentní úvěr, dále 3 658,25 Kč definovanou jako splátka úvěru, dále 2 804 Kč na účet právnická osoba a 947,88 Kč definovanou jako splátka úvěru. V únoru 2017 tudíž příjmy žalované přesahovaly její výdaje o 6 816,87 Kč. V březnu taktéž výdaje žalované přesahovaly její příjmy, konkrétně o 5 011,97 Kč. V dubnu 2017 (tedy v měsíci, kdy došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovanou) výdaje žalované přesahovaly její příjmy o 7 188,92 Kč.

8. Závazkový vztah, který vznikl dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinným do 30. 11. 2016). Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

9. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

12. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

13. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 1 879, § 1 880 odst. 1, § 1 881, § 1 882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

15. Dle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle a 2 , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“

17. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

18. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud na základě shora uvedeného učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Tato částka byla téhož dne zaslána na účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutý úvěr ve výši 1 920 Kč, tj. celkem částku 9 920 Kč, a to do datum. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu 395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). V souladu s  bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ust. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu řádně nedoplnila, uvedla pouze, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a že byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databázích. Svá tvrzení však nepodložila žádnými důkazy. Žalobkyně nejenže nedoložila, ale ani neuvedla žádné konkrétní údaje. Jakékoli porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů zcela chybí. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Z výpisu z účtu žalované, jak je podrobně rozepsáno výše, je patrné, že žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru měla již několik existujících závazků, její příjmy zdaleka nepostačovaly na pokrytí veškerých výdajů, a tudíž nebyla solventní. Tuto skutečnost by právní předchůdce mohl jednoduchým způsobem zjistit, kdyby se nespoléhal pouze na tvrzení žalované, ale vyžádal by si např. potvrzení o příjmu či výpisy z účtu, nic z toho však právní předchůdce žalobkyně neučinil, z čehož plyne, že úvěruschopnost žalované posuzoval velmi nedostatečně, resp. neposuzoval vůbec. Jelikož je s ohledem na shora uvedené smlouva neplatná, nelze žalobkyni přiznat na základě této smlouvy právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč. Porušením , však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení úvěrovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, tj. 8 000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku, tj. pro částku 1 920 Kč včetně úroků z prodlení z této částky, je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl.

20. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 8 000 Kč (80,6 %), naopak v částce 1 920 Kč úspěšná nebyla (19,4 %), žalobkyni tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 61,2 %. Žalobkyni by při plném úspěchu náležela náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále 3× 200 Kč dle , , d) , za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle této vyhlášky, 189 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle ). Žalobkyni dle výše uvedeného náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 61,2 %, tedy částka 911,30 Kč.

21. Lhůta k placení byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.