Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 223/2020-86
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, obec
o zaplacení částky 35 978,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 544,84 Kč spolu s 9,75 % ročním úrokem
z prodlení z částky 3 544,84 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 544,84 Kč spolu s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 544,84 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 978,16 Kč spolu s 23,8 % ročním úrokem z částky 37 268,29 Kč od 23. 2. 2019 do 25. 3. 2019, s 23,8 % ročním úrokem z částky 37 178,16 Kč od 26. 3. 2019 do 2. 5. 2019, s 23,8 % ročním úrokem z částky 35 978,16 Kč od 3. 5. 2019 do zaplacení a s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 37 148,29 Kč od 23. 2. 2019 do 25. 3. 2019, s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 37 178,16 Kč od 26. 3. 2019 do 2. 5. 2019 a s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 35 978,16 Kč od 3. 5. 2019 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že spolu s žalovaným dne 3. 8. 2015 mezi sebou uzavřeli smlouvu o používání kreditní karty mBank na základě které se úvěrující žalobkyně zavázala poskytnout úvěrovanému žalovanému revolvingový úvěr s limitem čerpání 40 000 Kč, který byl postupně žalovaným čerpán a také splácen, ve smlouvě si účastníci ujednali úrokovou sazbu 23,8 % a minimální měsíční splátka měla činit nejméně 3 % z celkové čerpané jistiny úvěru (minimálně 50 Kč) s tím, že spolu se splátkou byl splatný i úrok z čerpané jistiny. Pro případ překročení sjednaného limitu úvěru či vzniku prodlení si účastníci sjednali sazbu úroku z prodlení 30 % ročně. Při uzavírání úvěru měla údajně žalobkyně řádně zkoumat schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, přičemž měla zjistit, že má čistou mzdu 17 000 Kč měsíčně, je svobodný, bezdětný a bydlel v rodinném domě rodičů s nákladem 472 Kč měsíčně. Kromě toho neprocházel žádnými registry bankovních či nebankovních dlužníků ani insolvenčním rejstříkem či evidencí exekucí vedenou exekutorskou komorou. Žalovaný měl porušit smluvní ujednání tím, že se opakovaně dostal do prodlení s plněním smluvních splátek, a proto žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila ke dni 22. 2. 2019 a požadovala zaplacení celého zbytku dluhu, což však žalovaný neučinil. Ke dni odstoupení pak žalobkyně evidovala za žalovaným dluh ve výši 37 268,29 Kč na nesplacené jistině, dlužné poplatky ve výši 150 Kč, dlužní úrok ve výši 716,55 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 243,32 Kč. Po odstoupení od smlouvy žalovaný žalobkyni ještě částečně plnil, a to dvakrát 1 200 Kč dne 25. 3. a 2. 5. 2019.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud z provedených důkazů, jež hodnotil i jednotlivě i vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) vzal za prokázané, že dne 3. 8. 2015 podepisoval žalovaný s žalobkyní smlouvu o používání kreditní karty mBank dle které měla žalobkyně poskytnout žalovanému možnost čerpání revolvingového úvěru až do výše limitu 40 000 Kč, který se žalovaný měl zavázat žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách s pouze sjednaným úrokem ve výši 23,8 %. Součástí smluvních ujednání byly též smluvní podmínky, které upravovaly podrobněji závazkový vztah mezi účastníky. Z rozsudku z Okresního soudu v Benešově ze dne 19. 9. 2019 č. j. 4 C 110/2019 – 65 vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo více závazkových smluvních vztahů, a to ze smluv o půjčkách uzavřené dne 2. 6. 2014, 22. 4. 2014 a 27. 10. 2014, celkem na částku 347 000 Kč.
4. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 25. 2. 2020 k zaplacení dlužné částky do 10 ti dnů od doručení upomínky, přičemž upomínka byla odeslána 27. 2. 2020. To vyplývá ze smlouvy smluvních podmínek a rozsudku 4 C 110/2019 – 65, předžalobní upomínky a poštovního podacího archu. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že celkem žalobkyně žalovanému poskytla částku 240 076,33 Kč a žalovaný sám splatil 236 531,49 Kč.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku . Podle ustanovení § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 2048 , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1968 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 9 aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11 ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb. , zvláštní část - k § 86 ;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Soud vyšel ze shora uvedeného a dospěl k tomuto závěru: Smlouva o používání kreditní karty mBank mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. nedostatečně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, respektive ji špatně vyhodnotila, neboť přesto, že již žalovaný v době uzavření smlouvy měl u žalobkyně dluh ve výši cca 300 000 Kč, poskytla žalobkyně při zjištění čistého měsíčního příjmu 17 000 Kč a nedostatečně zjištěných nákladech na živobytí další, tentokrát revolvingový úvěr s výší limitu 40 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, přičemž neplatnost zkoumal z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 240 076,33 Kč a žalovaný žalobkyni zaplatil částku 236 531,49 Kč, vznikla na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 3 544,84 Kč, který je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Současně soud přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od 14. 3. 2020, neboť předžalobní upomínka odeslaná dne 27. 2. 2020 se musela dostat do sféry vlivu žalovaného nejpozději 3. 3. 2020. Od této chvíle běžela žalovanému lhůta 10 ti dnů k úhradě dlužné částky tedy do 13. 3. 2020 a od 14. 3. 2020 je tak žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť je žalobkyně opírala o ujednání z neplatné smlouvy.
11. Na náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné
náklady v souvislosti s řízením nevznikly a ani je nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).