Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

112 C 52/2020-20

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa, obec - část obce

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 000 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu roční úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 000 Kč za dobu od 19. 6. 2017 do 17. 11. 2020 a kapitalizovaný úrok ve výši 1 544,98 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 026,50 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 000 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu roční úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 000 Kč za dobu od 19. 6. 2017 do 17. 11. 2020 a kapitalizovaný úrok ve výši 1 544,98 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 026,50 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 8. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 19. 12. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na částku 35 000 Kč, přičemž dluh měl být hrazen ve splátkách. Žalovaný načerpal celkem 18 000 Kč, které řádně neuhradil, ačkoli byl k platbě vyzván.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud rozhodl ve věci podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), pouze na podkladě listin.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 19. 12. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na částku 35 000 Kč s měsíční úrokovou sazbou 8,50 %. Splacena měla být rovněž částka 12,5 % z každého úvěrového rámce jako poplatek s tím související. O každý úvěr bylo možné požádat prostřednictvím webového rozhraní žalobce, když následně byla částka poukázána na účet sdělený klientem. Z předložených záznamů elektronické komunikace bylo zjištěno, že žalovaný měl požádat o vyplacení částky 18 000 Kč. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovanému měla být vyplacena částka v dané výši postupně ve čtyřech platbách. Z výpisů úvěru soud zjistil, že žalovaný byl výpisem z 18. 6.2017 upozorněn na dluh ve výši 13 301,57 Kč, z čehož měla být částka 3 021,37 Kč tvořena pokutami za prodlení ve výši 250 Kč (dvě pokuty) a částkou 2 521,37 Kč úroků. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno dopisem z 27. 5. 2020. Součástí předložených dokladů nebyl žádný materiál svědčící o tom, že by žalobce jakkoli prověřil úvěryschopnost žalovaného.

5. Soud v projednávané věci aplikoval , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 18 000 Kč, kterou mu tento měl vrátit v pravidelných splátkách. To žalovaný dle předložených dokladů neučinil.

6. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy (dále též jen„ zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení zákona.

7. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Podle § 87 odst. 1 zákona„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.

8. Je nesporné, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního či obdobného vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy či příjmu. Na druhé straně však nelze pominout ani složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě nelze beze všech pochybností dovodit, že by žalobce učinil jakýkoli krok směřující k prověření úvěryschopnosti žalovaného, přestože o tom v žalobě hovoří. Nebyla tak zkoumána příjmová strana. Z žádného dokladu předloženého žalobcem se nepodává, že by byla ověřena i výdajová stránka. Žalovaný pouze poskytnul souhlas, aby jeho údaje mohly být zjištěny v databázích SOLUS, BRKI a NRKI, nicméně z ničeho nevyplývá, zda žalovaný byl v těchto databázích skutečně prověřen, resp. i taková prověrka by vypovídala pouze o evidenci žalovaného v daných systémech, nikoli však o jeho výdajích jako celku – bydlení, doprava, léky, apod. Výdajová stránka žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce zkoumána nebyla.

9. V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o zápůjčce je pouze relativní, jak naznačuje znění zákona, nebo se jedná o neplatnost absolutní, jak platilo explicitně podle předchozí právní úpravy a Soud je toho názoru, že se jedná o neplatnost absolutní. Především je třeba vzít v úvahu rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. (publikovaný v systému ASPI pod č. JUD381523CZ). Ten mimo jiné konstatoval, že požadavek na prověření úvěruschopnosti chrání„ zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“. Dle názoru soudu tak zde nemůže mít místo uplatnění ustanovení a v návaznosti na něj věta druhá zákona a tedy nelze neplatnost právního jednání vázat pouze na námitku spotřebitele, k jehož ochraně byla zamýšlena. Nechrání totiž pouze spotřebitele, kterého zákon o spotřebitelském úvěru zmocňuje vznést námitku neplatnosti, ale i další subjekty, v konečném důsledku i stát, na němž předlužený dlužník bude závislý v rámci systému státní sociální podpory nebo hmotné nouze, čímž se soud dostává k možnosti posoudit tedy z pozice orgánu veřejné moci takovou neplatnost ex offo.

10. V situaci, kdy věřitel, zde žalobce, evidentně rezignuje na odpovědné plnění svých povinností (mimo jiné povinnost poskytovatele postupovat s odbornou péčí - § 75 zákona), je pak jeho jednání v rozporu s uvedenou povinností třeba považovat za jednání rozporné nejen s dobrými mravy, kdy tak potenciální problémy se svým klientem externalizuje i do vztahů s dalšími subjekty, na jejichž úkor se pak do jisté míry obohacuje, ale i rozporné s jasným textem zákona upravujícího materii veřejnoprávního charakteru. Nelze v této souvislosti pominout ani tu skutečnost, že poskytnutí úvěru, aniž by poskytovatel prověřil úvěryschopnost dlužníka, naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 154 odst. 1 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, za který je možné uložit sankci až do výše 20 000 000 Kč. S ohledem na výši sankce je pak třeba učinit závěr, že sám zákonodárce považuje takové jednání za natolik závažné, a zájem chráněný uložením sankcionované povinnosti poskytovateli za natolik významný, že si zasluhuje zásadní správně- trestní sazbu pokuty. Na dané veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poukázal i Ústavní soud v nálezu z 26. 2. 2019, sp. zn. (dostupný v systému ASPI pod č. JUD418271CZ), byť v poměrech předchozí právní úpravy. Soud tak vychází ze závěru, že smlouva o úvěru je neplatná absolutně.

11. V projednávané věci pak při absolutní neplatnosti právního jednání bylo na místě vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení podle a násl. , kdy se žalovaný obohatil na žalobci o poskytnutou částku jistiny„ úvěru“, kterou je povinen vrátit. Vrátit je jí však povinen pouze samotnou, bez jakýchkoli doprovodných sjednaných plateb, jež byly sjednány neplatně. V projednávané věci byly prokázány pouze výzvy, nikoli však jakýkoli doklad o doručení těchto výzev. Nepostačoval tedy ani žalobcem předložený podací arch. Ten sám o sobě nemůže mít hmotněprávní účinky spočívající ve stanovení splatnosti konkrétního dluhu. Nutný byl dle přesvědčení soudu doklad o doručení. Žalobce však uvedl, že dodejkou nedisponuje. Stran této záležitosti pak tedy žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že by byl dluh řádně sesplatněn, resp. že žalovaný byl vůbec k zaplacení jakékoli částky vyzván. Za účinné doručení žalovanému hmotněprávního charakteru lze považovat až doručení žaloby, k čemuž došlo 16. 11. 2020, pročež byl žalovaný povinen plnit bez zbytečného odkladu, tedy den následující, a prodlení mohlo nastat v souladu s  dne 18. 11. 2020. Co bylo třeba dále zohlednit, byla skutečnost, že žalovaný podle slov žalobce na celkový čerpaný rámec„ úvěru“ vyčerpal 18 000 Kč a na jistině dluží 10 000 Kč. Je tak patrné, že při bezdůvodném obohacení může v současnosti dlužit pouze částku, která zbývá po započtení úhrady jistiny, tedy jen 10 000 Kč bez jakéhokoli smluvního příslušenství v podobě úroku. Úrok z prodlení pak byl žalobci přiznán pouze v rozsahu uvedeném shora podle a 1970 a Lhůta k plnění byla stanovena podle .

12. Soud tak s ohledem na uvedené skutečnosti ve zbytku žalobu zamítl výrokem pod bodem II.

13. Výrok pod bodem III. je pak dán ustanovením , když neúspěch žalobce byl pouze nepatrný. Náklady žalobce tvoří odměna za zastoupení ve výši 1 500 Kč/úkon podle ve spojení , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů za každý z úkonů právní služby podle a 3 advokátního tarifu, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení podání žaloby a polovina tarifní odměny za předžalobní výzvu dle a d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč. Součástí náhrady je též soudní poplatek ve výši 400 Kč a daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle ve výši 976,50 Kč Celkem přiznal žalobci odměnu a náhradu hotových výdajů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 6 026,50 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný uhradit žalobci k rukám jeho zástupce podle ve lhůtě podle .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ( ) ani dovolání ( a contrario).

Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uloženou povinnost, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.