Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 315/2020-22
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 3 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 100 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 100 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 3 100 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy byly ověřovány existující dluhy žalované v příslušných registrech, ověřena platnost dokladů žalované a kontrolovány žalovanou předložené dokumenty. Zjištěné informace byly následně podrobeny finanční analýze.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů založených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalované při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 1 300 Kč (při sjednané úrokové sazbě 66 % p.a.), poplatkem za zpracování úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, celkem tedy částku 17 700 Kč v 60 týdenních splátkách po 295 Kč počínaje dnem datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradila pouze 14 600 Kč. K úhradě zbývající částky 3 100 Kč žalobkyně upomínala žalovanou předžalobní upomínkou ze dne datum; žalovaná ničeho neuhradila.
4. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila k prokázání svých tvrzení vyplněnou evidenční kartu klienta (fakticky žádost o úvěr), která byla žalobkyní i žalovanou podepsána datum. Z karty soud zjistil, že žalovaná dosáhla učňovského vzdělání, v době žádosti o úvěr byla rozvedená, u žalobkyně neměla jiné závazky a žila v nájmu. Měsíční příjem žalované představovala pouze mzda z hlavního pracovního poměru ve výši 11 942 Kč. Měsíční výdaje oproti tomu byly zjištěny částkou 7 350 Kč a představovaly nájem či inkaso ve výši 2 000 Kč, náklady na energie ve výši 500 Kč, jiné výdaje ve výši 2 500 Kč (aniž by tyto výdaje byly jakkoli blíže specifikovány) a měsíční splátky exekuce ve výši 1 850 Kč. Použitelný měsíční příjem žalované dle karty činil 4 592 Kč, ačkoliv tato suma neodpovídá výdajům zaznamenaným v kartě. Součet všech výdajů dává ve výsledku nižší měsíční výdaje žalované, čímž se zvyšuje měsíční zůstatek finančních prostředků žalované. Dle záznamu v kartě byly údaje v ní uvedené ověřeny z předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek, chybí údaj o kontrole nájemního vztahu žalované. Soudu však žádné ze zmíněných dokumentů (ani výpisy z registrů, jejichž lustraci žalobkyně tvrdila) předloženy nebyly.
5. Na základě stručného právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. smlouva o spotřebitelském úvěru v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytovala spotřebitelský úvěr v rámci podnikatelské činnosti, byla povinna řídit se ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, aby nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně splnění této povinnosti dokládala vyplněnou kartou klienta. Soud má však o správnosti vyplnění karty pochybnosti. Některé údaje (zejména jiné výdaje domácnosti) nebyly specifikovány a nelze tak posoudit jejich oprávněnost. Některé uvedené údaje nebyly podloženy žádnou listinnou. Dokonce zjištěná výše výdajů a měsíčního zůstatku finančních prostředků žalované neodpovídá vyznačeným údajů, což přinejmenším zakládá pochybnost ohledně úplnosti„ přiznaných“ položek. Uvedené nedostatky jsou tím závažnější, neboť vzhledem k nejvyššímu dosaženému vzdělání žalované je nutné předpokládat, že její finanční gramotnost nebude dostatečná. Dalším faktorem je také skutečnost, že pro dřívější neplnění závazků žalovanou na ni byla vedena exekuce. Soud má tedy pochybnosti o tom, že úhradou týdenních splátek nehrozilo další zadlužení žalované ani ohrožení její výživy. S ohledem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak má soud za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, nesplnila tudíž svoji povinnost a smlouva o zápůjčce je neplatná. K neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť při právním jednání s podnikatelem je žalovaná slabší smluvní stranou, kdy se vyžaduje vyšší míra ochrany jejích práv.
6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Z důvodu výše vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy tak v úvahu přichází vyhovění žaloby v rozsahu, v němž se žalovaná v souladu s § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila. Vzhledem k neplatnosti smlouvy ex-tunc (tj. od počátku) a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami navíc nelze považovat za platně ujednané jakékoli další plnění, jako úroky či poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 14 600 Kč, tuto částečnou úhradu nelze započítat na jistinu a poplatek způsobem požadovaným žalobkyní, nýbrž pouze na jistinu, tj. skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Je pak zřejmé, že žalovaná„ částečnou“ úhradou ve skutečnosti vrátila celou poskytnutou sumu, čímž v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. její závazek vůči žalobkyni zaniknul. Žalobkyně tak nemá nárok na jakékoli plnění. Soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu jako neopodstatněnou v celém rozsahu zamítnul.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Jelikož žalovaná dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění svého práva. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly (nic netvrdila na svoji obranu a v řízení byla zcela nečinná). Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.