Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 33/2021-47
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 7 980 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 033 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 033 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 5 947 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 495,89 Kč a dále ve výši 9,75 % ročně z částky 6 206,74 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019 a z částky 4 173,74 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 1 016,36 Kč a dále ve výši 19,52 % ročně z částky 6 206,74 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 033 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 033 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 5 947 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 495,89 Kč a dále ve výši 9,75 % ročně z částky 6 206,74 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019 a z částky 4 173,74 Kč za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 1 016,36 Kč a dále ve výši 19,52 % ročně z částky 6 206,74 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 980 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 7. 12. 2017 s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému předány peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky i kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 19,52 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy), odměny za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků v 60 týdenních splátkách po 210 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 31. 1. 2019. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného uvedenými v části„ dokumenty k ověření“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 8. 10. 2018, přičemž uhradil pouze částku v celkové výši 4 967 Kč, která byla původním věřitelem započtena částečně na jistinu ve výši 793,26 Kč, na úrok ve výši 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 026,74 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení činil dluh 7 980 Kč, kdy se jednalo o jistinu zápůjčky ve výši 6 206,74 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 773,26 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném úrok sjednaný ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 6 206,74 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 1. 2. 2019 do 29. 11. 2019, ve výši 1 016,36 Kč a dále ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 6 206,74 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 8. 2. 2019 do 29. 11. 2019, ve výši 495,89 Kč a dále ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 23. 3. 2021, se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova uzavřeli dne 7. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému částku 7 000 Kč Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaný zavázal uhradit vrátit původnímu věřiteli tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 5 600 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 1 400 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 32,15 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy) poplatku za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků v 60 týdenních splátkách po 210 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že výše uvedenou částku půjčky převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Dle čl. 1 smlouvy v případě, že byla sjednána úhrada celkové částky v 60 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 32,15 % ročně. Před uzavřením smlouvy dne 7. 12. 2017 byla vyplněna a žalovaným podepsána karta zákazníka, ve které je uvedeno, že žalovaný žije v nájmu, ve společné domácnosti žije s partnerkou a jedním nezaopatřeným dítětem, příjem žalovaného z pracovního poměru činí 10 000 Kč měsíčně, další vedlejší příjmy činí 3 000 Kč měsíčně, sociální dávky činí 7 090 Kč a 700 Kč měsíčně, náklady na nájem včetně inkasa činí 3 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost 9 000 Kč měsíčně a další výdaje 500 Kč měsíčně. K ověření těchto údajů měla být žalovaným předložena pracovní smlouva, výplatní pásky, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a složenky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 7. 12. 2017 a kartou zákazníka). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 původní věřitel právnická osoba anonymizována tři slova postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 11. 2019. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 12. 2019 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2020). K úhradě dlužné částky ve výši 10 269,39 Kč byl žalovaný vyzván rovněž právním zástupcem žalobkyně, a to nejpozději do 7. 5. 2020 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Výzva byla žalovanému odeslána dne 1. 5. 2020 (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 a podacího lístku ze dne 1. 5. 2020).
4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 7. 12. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s poplatkem ve výši 5 600 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč vrátit ve sjednaných 60 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalovaného. Z karty zákazníka předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl svůj měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 10 000 Kč a další vedlejší příjmy ve výši 3 000 Kč a dávky ve výši 4 790 Kč, ve společné domácnosti žil s partnerkou a jedním nezaopatřeným dítětem, výdaje na bydlení a domácnost činily 12 000 Kč, další blíže neuvedené výdaje činily 500 Kč Touto listinou však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to částku v celkové výši 4 967 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 2 033 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč – úhrada ve výši 4 967 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 2 033 Kč, a to ode dne 29. 12. 2019, když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje oznámení za doručené dne 18. 12. 2019 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů ode dne doručení, tj. do 28. 12. 2019. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši požadované žalobou, když tento je nižší než úrok dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a soud je žalobou vázán. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.
5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.