Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 302/2020-92
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 141 107 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 87 286 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 22. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 53 821 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 109 192 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 7. 12. 2019 do 21. 5. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 906 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 22. 5. 2020 do zaplacení, a úroku ve výši 40,53 % ročně z částky 97 330,73 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 244 108 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 993 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 87 286 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 22. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 53 821 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 109 192 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 7. 12. 2019 do 21. 5. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 906 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 22. 5. 2020 do zaplacení, a úroku ve výši 40,53 % ročně z částky 97 330,73 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 244 108 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 993 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 141 107 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 109 192 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 7. 12. 2019 do 21. 5. 2020 a úroku ve výši 40,53 % ročně z částky 97 330,73 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 244 108 Kč, s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 24. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč, úvěr měl být splacen v 48 měsíčních splátkách po 4 238 Kč k 1. dni měsíce počínaje červencem 2019, úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy ověřena, žalovaný se ocitl v prodlení se splácením u 4. Splátky splatné dne 1. 10. 2019, na celý svůj závazek zaplatil pouze 3 x částku 4 238 Kč ve dnech 1. 7. 2019, 5. 9. 2019 a 5. 9. 2019, k zesplatnění celého dluhu došlo dne 5. 12. 2019, žalovanou částku tvoří jistina s přirostlým úrokem ve výši 107 095,75 Kč, smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru ve výši 1 497 Kč (3 x 499 Kč za každou ze tří včas nezaplacených splátek) a ve výši 31 915,80 Kč (0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru 107 095,75 Kč za každý den prodlení od 7. 12. 2019 k datu vyhotovení žaloby). Žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, žaloba i předvolání bylo doručeno do vlastních rukou žalovanému dne 11. 2. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z předsmluvního formuláře a smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 24. 5. 2019 soud zjistil, že tohoto dne žalobkyně jako poskytovatel úvěru (dále také jen„ věřitel“) a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr 100 000 Kč Smlouva byla písemná, obě strany ji podepsaly, podpisem žalovaného byl jemu přidělený jedinečný kód číslo s předchozí platbou částky 1 Kč z účtu žalovaného č. bankovní účet na účet žalobkyně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 238 Kč k 1. dni každého měsíce od měsíce následujícího po vyplacení úvěru. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 48,97 % ročně. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Stejný úrok byl dohodnut i po zesplatnění úvěru dle bodu 6.3. či 6.10. části B smlouvy, když poté i nadále přirůstal pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru vzniklé dle bodu 6.4. či 6.10. části B smlouvy, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně měla úrok přirostlý po zesplatnění úvěru uplatňovat v roční nominální úrokové sazbě odpovídající sjednané roční efektivní úrokové míře, když při výpočtu tohoto úroku měla brát v potaz přesný počet dnů, za který je tento úrok uplatňován. Smluvní strany se dohodly, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 244 080 Kč, tato částka odpovídala 120 % celkové částky, kterou měl klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy, což byla částka 203 424 Kč). K výplatě úvěru mělo dle bodu 1.7. smlouvy dojít na základě příkazu věřitele k bezhotovostnímu převodu prostředků odpovídajících sjednané celkové výši úvěru na účet klienta a to buď z účtu věřitele, či prostřednictvím anonymizována dvě slova provozovaného právnická osoba, IČO, z účtu, jehož majitelem je právnická osoba K odeslání částky mělo dojít v den dodání oznámení o schválení úvěru do osobní stránky klienta v klientské zóně, s čímž klient výslovně souhlasil. V bodě 1.2. smlouvy bylo uvedeno, že věřitel provedl posouzení úvěruschopnosti klienta na základě jím předložených dokladů a na základě vlastních zjištění. V předsmluvním formuláři ani ve smlouvě nebyly uvedeny informace o osobních a majetkových poměrech žalovaného, nebyl uveden ani odkaz na jiné listin y, např. zprávu zaměstnavatele, doklady SIPO, nájemní smlouvu apod. V listinách nebyla uvedena ani úvaha či kalkulace žalobkyně týkající se schopnosti žalovaného dostát smluvním závazkům. Z oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně přípisem datovaným dnem 24. 5. 2019 oznámila žalovanému akceptaci jeho návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo úvěr mu bude vyplacen prostřednictvím anonymizována dvě slova. S dokladu o vyplacení úvěru ve formě otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu anonymizováno bylo zjištěno, že z běžného účtu číslo byla na vrub účtu provedena platba částky 100 000 Kč opatřena variabilní symbol ve prospěch účtu č. bankovní účet (účet žalovaného dle označení ve smlouvě o úvěru). Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný měl žalobkyni splatit částku v celkové výši 203 424 Kč, úvěr byl žalovanému vyplacen dne 24. 5. 2019 ve výši 100 000 Kč, ke dni vyhotovení karty datované 29. 9. 2020 bylo splaceno 12 714 Kč, k doplacení zbývalo 107 095,75 Kč a celkem činil dluh žalovaného částku 205 984,57 Kč. Žalobkyně soudu předložila výpis z běžného účtu č. bankovní účet (účet žalovaného dle označení ve smlouvě o úvěru), jenž byl vyhotoven za dobu od 26. prosince 2018 do 26. dubna 2019. Za danou dobu byly jako příjem na účet připsány jen čtyři platby mzdy od zaměstnavatele právnická osoba postupně v částkách 25 125 Kč, 18 623 Kč, 19 281 Kč a 17 906 Kč. Další příjem byl již pouze úvěrový produkt vyplácený také přes webová adresa s variabilním symbolem odlišným od úvěru, který je předmětem tohoto řízení. Naposledy byla na účet opakovaně připsána částka bez uvedení důvodu od jméno příjmení a jednou ve výši 40 000 Kč (dne 23. 1. 2019) od jméno příjmení, dle textové poznámky„ od taťky“. Ze zprávy právnická osoba bylo zjištěno, že jméno je risk engine postavený na metodách strojového učení, který vyhodnocuje kredibilitu zákazníků na základě stovek faktorů, vyhodnocuje parametry napojené na chování žadatele na internetu, jeho nákupní historii, demografické a geografické údaje nebo zanechanou digitální stopu či existenci profilů na sociálních sítích. Na základě těchto faktorů pak probíhá analýza transakce a zákazníka, která se dle autorů systému díky strojovému učení s každou další žádostí zlepšuje. Ohledně žalovaného bylo o posouzení žádáno dne 24. 5. 2019 a byl mu stanoven rating 0 (tj. nový klient), score 310, přičemž rozsah score činil od 0 do 1 000, šlo o vyjádření rizikovosti zákazníka, kdy vyšší score indikuje nižší riziko nezaplacení zákazníkem, hodnota 310 odpovídala rizikovosti cca 24,2 %, dle tabulky v zápisu šlo o nejrizikovější skupinu z šesti tam definovaných. Z výpisu nebankovního registru klientských informací (NRKI) předloženého soudu žalobkyní soud zjistil, že u žalovaného bylo zjištěno skóre 494 a nebyl mu přidělen kód příznaku, což znamenalo, že žalovaný měl spadat do kategorie III. definované jako nízké riziko, nejlepší segment klientů, možnost kompletní nabídky tenoru a částky k vyplacení. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 27. 5. 2019 nebyla v záznamu u jména žalovaného vedena žádná dlužná splátka. Z upomínek bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila upomínky ze dne 2. 9. 2019, 1. 11. 2019 a 2. 12. 2019, těmito byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve vždy aktuální výši. Z oznámení ze dne 5. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru u smlouvy číslo o délce 65 dnů, došlo dnem 5. 12. 2019 v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, částky v celkové výši 109 192 Kč. Žalobkyně současně uvědomila žalovaného, že v souladu s uzavřenou smlouvou má právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou, k dlužné částce vedle toho přirůstá i zákonný úrok z prodlení a k nezaplacené dlužné původní jistině úvěru navíc i nadále přirůstá sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Dluh měl být zaplacen do deseti dnů od data odeslání oznámení, jinak žalobkyně uplatní své pohledávky v soudním řízení. Všechny upomínky i oznámení byly adresovány žalovanému na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě, ulice a číslo, obec. Na stejnou adresu byla odeslána i předžalobní výzva ze dne 6. 5. 2020, z níž soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky v žalobou uplatněné podobě do patnácti dnů od data odeslání upomínky. K odeslání došlo dle výpisu z poštovního archu dne 11. 5. 2020. Z provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Podle u § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V projednávané věci věřitel (žalobkyně) nedostál odborné péči při zkoumání aktivní stránky majetkových poměrů žalované. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalovaného) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Žalovaný v rámci hodnocení své schopnosti úvěr splácet nepředložil žalobkyni žádný doklad, z něhož bylo zřejmé, jaké má příjmy, krom zjištění z běžného účtu žalovaného, kde byly zjistitelné čtyři vyplacené mzdy. Žalobkyně při uzavření smlouvy nevěděla, zda žalovaný žije sám či tvoří společnou domácnost, neznala jeho osobní poměry ani jeho příjmové a výdajové poměry. Žalobkyně neměla zjištěné ani pracovní poměry žalovaného u známého zaměstnavatele, nevěděla, zda má smlouvu na dobu neurčitou či určitou a v jaké pracovní pozici, nevěděla, jako dlouho je žalovaný již zaměstnaný. Z pohybů na běžném účtu žalovaného naopak věděla, že v době od ledna do dubna 2019 činil průměrný výdělek žalovaného částku 20 233,75 Kč. Současně však z účtu věděla, že jiné příjmy žalovaný nemá, krom příjmu z jiného úvěru a občasných finančních pomocí od svého otce či jméno příjmení. Žalobkyně také věděla ze zprávy právnická osoba, že žalovaný patří dle uplatněné metodiky do nejrizikovější skupiny klientů. Pouze ze záznamu NRKI měla žalobkyně zjištění, že žalovaný by neměl patřit mezi rizikové klienty. Také v záznamu SOLUS nebylo nic uvedeno. Souhrnem uvedeno, žalovaný se při příjmu kolem 20 000 Kč čistého měsíčně a nezjištěných pracovních a osobních poměrů a nezjištěných mandatorních výdajích na stravu, bydlení, vyživovací povinnosti a jiné, měl zavázat k měsíční splátce po 4 238 Kč po dobu čtyř let. Navíc bylo zřejmé, že úvěr od žalobkyně není jeho jediným dluhem a ani hodnocení jeho ratingu nemohlo vést k závěru o spolehlivosti žalovaného. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tedy neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního úkonu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1 , 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného plnila na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 100 000 Kč, což je částka, která byla žalovanému (formou převodu na účet) vyplacena. Jelikož před podáním žaloby žalovaný uhradil částku 12 714 Kč, zbývá žalobkyni zaplatit částku 87 286 Kč. V rozsahu navíc požadované částky 53 821 Kč byla proto žaloba zamítnuta. Stejně tak musela být zamítnuta v rozsahu požadavku na zaplacení smluvního úroku. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že první kvalifikovanou výzvou k plnění bezdůvodného obohacení byla předžalobní výzva k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného dne 11. 5. 2020. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 14. 5. 2020, který byl třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání žalovanému (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Dle výzvy žalobkyně byl žalovaný povinen plnit, tj. zaplatit žalobkyni žalovanou částku, ve lhůtě„ okamžitě“. Jelikož v dané věci se jednalo o zaplacení finanční částky v obvyklé výši, lze míti za to, že lhůtou„ okamžitě“ se myslí sedm dnů po doručení výzvy. V tomto rozsahu se jedná o velmi krátkou lhůtu, v níž je nutné provést bezodkladné, neprodlené a okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 ). Žalovaný byl proto povinen dluh žalobkyni zaplatit ke dni 21. 5. 2020, jelikož tak neučinil, dostal se dne 22. 5. 2020 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož ke dni 22. 5. 2020 činila zákonná výše úroku z prodlení 10 % dlužné částky ročně, a žalobkyně požadovala úrok ve stejné výši, soud určil, že žalovaný je povinen úrok z prodlení zaplatit ve výši 10 % ročně i od 22. 5. 2020. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.
5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 , § 142a o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění převyšující 50 000 Kč, tudíž, ačkoliv bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, nemohla být v řízení uplatněna redukce nákladů dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif “). Žalobkyni v řízení vznikly náklady v celkové výši 33 304 Kč Částku tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 7 056 Kč, odměna advokáta podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu za každý úkon právní služby po 6 780 Kč, celkem byly učiněny tři úkony a to převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání za 20 340 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po 300 Kč za jeden úkon dle § 13 advokátního tarifu, celkem 900 Kč, náhrada jízdného k jednání a zpět ve vzdálenosti 44 km z obec do obec a zpět vozidlem registrační značka v částce 253 Kč, náhrada promeškaného času v délce dvou půlhodin po 100 Kč za jednu dle § 14 advokátního tarifu, celkem 200 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 4 555 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 62 % předmětu řízení, vznikl ji proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24 % (úspěch 62 % mínus neúspěch 38 %), tj. v částce 7 993 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.