Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 179/2020-13
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Svobodou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 7 859,94 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 367,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 367,96 Kč od 26. 11. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 367,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 367,96 Kč od 26. 11. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 7 859,94 Kč s přísl. s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne datum prostřednictvím internetových stránek anonymizováno úvěrovou smlouvu číslo kterou se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 4 367,96 Kč a žalovaná se zavázala vrátit nejpozději do datum jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 308 Kč. Žalovaná však žalobkyni uvedené peněžní prostředky ani přes opakované výzvy neuhradila.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky sjednána dne datum.
Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi ní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jedná se o právní zhodnocení, proto nebylo nutné nařídit jednání, když oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že žalované byla za úplatu v celkové výši 1 308 Kč poskytnuta částka 4 367,96 Kč se splatností 21 dnů. Poplatek za sjednání úvěru je ve své podstatě odměna věřitele ze zapůjčených peněz, tedy úrok. Úroková sazba tak tedy defacto byla sjednána ve výši cca 520 % ročně, roční procentní sazba nákladů úvěru pak činila 8 334 %. Takové ujednání má soud za odporující dobrým mravům a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku, platného od datum. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednanou sazbu ročních procentních nákladů uvedeného úvěru, která je zcela nemravná a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jestliže v daném období se roční procentní sazba nákladů u bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 8,00- 10,00 % za jeden rok (dle statistických údajů obec národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovní půjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou i sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbou ve výši okolo 30 % za jeden rok. Žalobkyně však požadovala téměř třistanásobek a z tohoto pohledu se výše ročních procentních nákladů poskytnutého úvěru jeví jako naprosto nepřiměřenou (nemravnou). Stejný závěr platí i pro sjednanou smluvní pokutu požadovanou zaplatit ve výši 2 183,98 Kč, která situaci dlužníka ještě zhoršuje.
Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za uzavření smlouvy a potažmo roční procentní sazbě nákladů a smluvní pokutě s ohledem na formulaci a podobu celé smlouvy nelze oddělit od ostatního obsahu, a je třeba proto mít za to, že neplatnou je celá smlouva.
V řízení bylo výpisem z účtu prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku 4 367,96 Kč, přičemž jí následně ničeho nevrátila.
Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Žalovaná přijala plnění z neplatného právního úkonu, svou povinnost toto plnění vydat zpět žalobkyni dobrovolně nesplnila, a proto v této části shledal soud podanou žalobu důvodnou, a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni jí poskytnutou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Ve zbytku pak byla žaloba s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodná zamítnuta.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) za situace, kdy žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, cca poloviční.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.