Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 283/2020-32
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do částky částka, co do zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a co do smluvní pokuty ve výši částka.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky [částka], co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a co do smluvní pokuty ve výši [částka]. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným přes internet dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit částku částka a zaplatit poplatek ve výši částka do datum. Žalovaný ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného mu vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši částka. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši částka.
2. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně nereagovala.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je obec, ulice a číslo. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. , a to ke dni datum, tedy více než deset dní před prvním jednáním. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
5. Žalobkyně poskytla žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši částka (viz doklad o bezhotovostní platbě č.l. 8 spisu), a to na základě smlouvy o zápůjčce sjednané přes internet (viz č.l. 11 až 12 spisu). V této smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši částka, splatnost zápůjčky 30 dnů, tudíž RPSN činila 1 564 %. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále náklady na odeslání písemné upomínky ve výši částka, náklady na emailovou upomínku ve výši částka, náklady na telefonickou upomínku ve výši částka, náklady na SMS upomínku ve výši částka, náklady na přípravu dohody o splátkovém kalendáři ve výši částka, poplatek za předání spisu klienta internímu vymáhání ve výši částka a poplatek za předání spisu klienta inkasní agentuře ve výši částka.
6. Pokud jde o upomínky na č.l. 13 až 15 spisu, není z těchto listinných důkazů patrné, kdy a jakým způsobem byly žalovanému doručeny. Soud má za prokázané, že žalobkyně odeslala na poslední známou adresu žalovaného až předžalobní výzvu dne datum (viz č.l. 9 až 10 spisu), datum se tak výzva mohla dostat do dispozice žalovaného.
7. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by zjišťovala poměry žalovaného, zejména jeho poměry osobní (zda je ženatý, rozvedený, zda má vyživovací povinnosti, zda žije sám apod.), majetkové, příjmy, výdaje a závazky žalovaného.
8. Všeobecné obchodní podmínky na č.l. 16 až 18 spisu soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.
9. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný sjednali přes internet smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka. Žalobkyně přes písemnou výzvu soudu neprokázala, že by zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř.
10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. § kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soud dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.
16. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud má tedy v dané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne datum absolutně neplatná.
17. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši částka. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že na zápůjčku nebylo uhrazeno ničeho. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky či smluvní pokuty. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni jistinu ve výši částka z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
18. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dne datum, za lhůtu bez zbytečného odkladu lze považovat lhůtu pěti dnů. Žalovaný měl tak dluh uhradit do datum, pokud tak neučinil, ocitl se dnem datum v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 8,25 % ročně.
19. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto soud doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích.
21. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.