Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 345/2020-75
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 26 160,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 160,24 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 28. 9. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 28. 9. 2018 do zaplacení, to vše
do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 499 Kč, a to
do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 160,24 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 28. 9. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 28. 9. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 499 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 27. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 1 155 Kč a paušální ceny za plnění
a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru sestávající z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 800 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 857 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 000 Kč (celkem tedy částku
ve výši 21 812 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 558 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 27. 9. 2018. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaná částka 15 452 Kč představuje jistinu ve výši 12 000 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 1 155 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru, kterou žalobkyně požaduje pouze ve výši 1 440 Kč, a zůstatek neuhrazené úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 857 Kč. Zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště žalobkyně nepožaduje. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 15 452 Kč za dobu 28. 9. 2018 do 20. 8. 2020, tj. částky 10 708,24 Kč, úroku
ve výši 15 % p. a. z dlužné jistiny za dobu od 28. 9. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z dlužné jistiny od 28. 9. 2018 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla právnická osoba smluvně postoupena právnická osoba, která ji následně postoupila žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a právnická osoba, IČO, byla dne 27. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 9 812 Kč sestávajícími z úroku ve výši 1 155 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 4 800 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 857 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek)
ve výši 3 000 Kč (celkem tedy částku 21 812 Kč) splatit ve 14 splátkách ve výši 1 558 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení (smlouva o úvěru číslo). Žalovaný neuhradil ničeho (nezpochybněná tvrzení žalobkyně). právnická osoba pohledávku
za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila právnická osoba (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019), která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020, oznámení o postoupení pohledávky).
Dne 27. 7. 2020 byla žalovanému zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva
ze dne 24. 7. 2020 (předžalobní upomínka ze dne 24. 7. 2020, podací lístek).
4. Podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
7. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. právnická osoba jako postupitel pohledávku za žalovaným postoupila právnická osoba jako postupníkovi na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, a tato ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 postoupila žalobkyni ve smyslu § 1879
a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
9. Soud se dále zabýval smluvním typem, jenž byl dne 27. 7. 2017 mezi právnická osoba
a žalovaným uzavřen. Je možné zkonstatovat, že zatímco ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky
do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky, pak smlouvou o zápůjčce přenechává věřitel dlužníkovi peníze nebo jiné druhově určené věci a dlužník se zavazuje ve sjednané době peníze nebo jiné druhově určené věci vrátit. Smlouva o zápůjčce vznikne na rozdíl od smlouvy o úvěru až plněním věřitele. Pro smlouvu o zápůjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně
ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva
o zápůjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, přičemž při peněžité zápůjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 350/2003, a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 32 Cdo 922/2007). Jestliže smlouva obsahuje zmínku, že žalovaný obdržel peníze v hotovosti při podpisu smlouvy, jedná se o smlouvu o zápůjčce, byť je označena jako smlouva
o úvěru.
10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce podléhající režimu ust. § 2390 a následující o. z. Žalobkyně splnila svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce a žalovanému poskytla hotovostní zápůjčku v sjednané výši 12 000 Kč. Žalovanému vznikla na základě této smlouvy povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to v 14 měsíčních splátkách. Žalovaný však neuhradil ničeho, a na jistině tak žalovaný dosud dluží 12 000 Kč, a proto soud žalovaného k úhradě této částky zavázal.
11. Jestliže žalovaný, jenž je plně svéprávný, smlouvu podepsal, pak soud toto hodnotí jako jednoznačný souhlas s uzavřenou smlouvou. Závěr soudu je pak zcela souladný také s principem obsaženým v ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) o. z., že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, přičemž soudu se jeví jako rozporné s principy soukromého práva paternalisticky
do smluvního vztahu vstupovat a svou rozhodovací činností se pokoušet výslovná ujednání svéprávných subjektů modifikovat. Takový postup soudu je na místě tehdy, došlo-li k flagrantnímu poškozování spotřebitele, anebo pokud byla ujednání nepřehledně skryta
či ujednání plynula z obchodních podmínek, které byly mimo text samotné smlouvy. V projednávané věci žalovaný souhlasil s přehledně koncipovanou smlouvou, jejíž text je logicky strukturován a psán jednotně velkým písmem. Žalovaný nebyl nucen do smluvního vztahu vstoupit, a pokud tak učinil, je povinen své povinnosti z této obligace splnit. Soud se, veden shora popsanými úvahami, dále zabýval dalšími dílčími uplatněnými nároky.
12. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku, jenž představuje peněžitou odměnu věřitele
za poskytnutí peněz. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů a poctivosti (ust. § 6 o. z.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn.
21 Cdo 1484/2004). Soudu je z rozhodovací činnosti známo, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy o půjčce 14 % až 24 % ročně. V projednávané věci byl úrok sjednán ve výši 1 155 Kč, tedy ve výši cca 8,25 % ročně, což je zcela obvyklý úrok. Soud proto vyhověl i nároku na zaplacení částky 1 155 Kč, která odpovídá dlužnému úroku.
13. Žalobkyně se domáhala také částky 1 440 Kč jakožto poplatku za sjednání smlouvy, který však byl dle smlouvy sjednán ve výši 4 800 Kč. V daném případě spotřebitel byl transparentně seznámen s poplatkem za sjednání, který činí 40 % z poskytnuté částky, což dle názoru soudu není ještě v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a tím více ani proti dobrým mravům. Přitom procentuální poměr poplatku k výši úvěru není v tomto směru sám o sobě směrodatný, neboť tento poplatek odráží i fixní náklady spojené s uzavřením smlouvy, které existují bez ohledu na konkrétní výši úvěru. U nižších úvěrů se pak jeví zásadně ekonomicky opodstatněné, aby poměr úplaty za sjednání smlouvy a poskytnutí finančních prostředků vůči celkové výši úvěru byl vyšší. Soud také konstatuje, že není žádné zákonné ustanovení, které by zakazovalo ve spotřebitelských smlouvách sjednat poplatky za služby věřitele, navíc ujednání
o takových poplatcích je ujednáním cenovým a je vyloučeno z přezkumu přiměřenosti dle § 1814 o. z. Také Ústavní soud se vyjádřil k účtování poplatků a neshledal zde vytýkanou protiústavnost (srov. nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13). Jelikož se nejedná v tomto případě
o ujednání obcházející zákon či odporující zákonu, soud daná ustanovení posuzoval z hlediska dobrých mravů dle ust. § 547 a 588 o. z. U poplatku pak nelze spatřovat skrytou odměnu za úvěr a nepřiměřenost. Pokud se poplatek rozpočítá na jednotlivé měsíce, na každou splátku připadá 342,86 Kč poplatku. Soud tedy výši poplatku sjednanou ve smlouvě vyhodnotil jako přiměřenou, nicméně žalobkyně na tomto poplatku požadovala pouze částku 1 440 Kč, a proto soud vázán návrhem žalobkyně zavázal žalovaného k zaplacení částky 1 440 Kč.
14. Žalobkyně se domáhala také částky 857 Kč jakožto neuhrazené části poplatku za administrativní činnost. Je zřejmé, že žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci v souvislosti s poskytnutím finančních služeb vznikají další náklady spojené s administrací vztahu. Žalovaný spotřebitel byl
o výši poplatku předem jednoznačně a srozumitelně informován, u požadovaného poplatku nelze spatřovat skrytou odměnu za úvěr a nepřiměřenost. Pokud se poplatek, který činil dle smlouvy 857 Kč, rozpočítá na jednotlivé měsíce, na každou splátku připadá 61 Kč administrativního poplatku, což je, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, zcela běžná sazba měsíčního poplatku. Proto soud vyhověl i tomuto nároku.
15. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou v kapitalizované výši 10 708,24 Kč Smluvní pokuta byla sjednána přímo
ve smlouvě, pročež nelze ujednání o smluvní pokutě považovat za skryté či neočekávané
ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Co se týče výše smluvní pokuty, tuto shledal soud jako přiměřenou, a to i s ohledem na ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016, podle něhož činí u spotřebitelských úvěrů maximální přípustná výše smluvní pokuty 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu za období od 28. 9. 2018 (následující den po splatnosti poslední splátky) do 20. 8. 2020, pročež soud vyhověl i tomuto nároku.
16. Dle článku smlouvy„ splatnost, úrok a RPSN úvěru“ si smluvní strany sjednaly při splatnosti
14 měsíců úrok ve výši 15 % p. a., a proto soud vyhověl i nároku žalobkyně na zaplacení
15% úroku ročně z dlužné jistiny 12 000 Kč za období od 28. 9. 2018 do zaplacení.
17. Nezaplatil-li žalovaný splátky ve stanoveném termínu, ocitl se počínaje dnem následujícím
po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z každé splátky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení. Žalobkyně požadovala přiznat úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky ve výši 12 000 Kč (dlužná jistina) za dobu od 28. 9. 2018 do zaplacení. Žalobkyně tedy žádá úrok za kratší období (když splatnost, jak soud vymezil shora, nastala před tímto datem), a proto soud je jejím návrhem vázán a nemůže jej přestoupit.
18. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu.
19. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a příslušelo jí tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka ve výši 2 499 Kč představuje žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 047 Kč, odměnu za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 900 Kč (3× 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a návrh) dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč) příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.
a 21% DPH ve výši 252 Kč z přiznané odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
20. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny
a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.
21. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit
do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.